Reklama

Reklama

Prémie

  • Sovětský svaz Premija (více)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Psychologické drama podle předlohy Alexandra Gelmana, hrané za normalizace vydatně i na českých jevištích. Líčí se tu bouřlivý průběh stranické schůze na velké stavbě; pranýřovány jsou organizační nedostatky a nehospodárnost. Dobová kritika prohlásila Prémii za předěl v prezentaci tzv. výrobní tematiky v sovětské kinematografii Brežněvovy éry. (NFA)

(více)

Recenze (6)

Douglas 

všechny recenze uživatele

Rusové už jeden remake Dvanácti rozhněvaných mužů natočili, a to celých 34 let před právě uváděným snímkem 12. Převzali od Američanů koncept, nasadili ho do jedné místnosti na socialistické stavbě a rozehráli úchvatné konverzační drama, které bohužel skoro nikdo nezná. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Toto Gelmanovo drama vedle celé řady dalších děl mnoha tvůrců (Šukšin, Šepiťková, Vysockij, Tarkovskij) prokazuje, že ani sebetvrdší totalita není s to zcela ovládnout společnost. Příběh rozhněvané brigády socialistické práce (v Rusku komunistické) naznačuje lépe než co jiného meze i absurdity systému, který ani mimořádnou koncentrací státního zločinu nebyl s to zmáhat úskalí extenzívního rozvoje a indexového plánování. Někdejší ideály zkorodovaly, chruščovovské tání bylo nahrazeno mrznuntím brežněvovské stagnace a skepse staroruských odpůrců režimu znovu a znovu utvrzována i potvrzována. Argumentace názory dělnického prostředí je a byla při této kritice nejprůkaznější. Je velkým štěstím, že již dávno nediskutujeme o současnosti, ale již značně vzdálené historické minulosti. Tím spíš, děje-li se tak na vysoké umělecké úrovni. ()

AGAMENON 

všechny recenze uživatele

„Tati, nechceš se jet podívat do prágla na Prémie?“ „Ani kdybys mi platil. To tu sračku ještě nespálily?“ „Ale to nemůže být tak strašný.“ „Ještě horší, navíc pro „veliký úspěch“ to hráli i na divadlech. I to zfilmování z Vinohrad bylo strašný. Rusáci budou vracet prémie, taková kravina, ty ukradli i co bylo přibóchaný.“ S takovým komentářem jsem si to hrnul ve čtyři ráno cukem směr štatl – prágl na nejznámější film projekce. A musím říct, nezklamal. Bez diskuze největší pecka osmihodinového programu. Lochčil sem se jak pakoš od začátku do konce, což je sice hezký, ale na druhou stranu, to mělo být drámo. Právě ona spouštěcí premise je na filmu to nejúsměvnější, nebo snad znáte někho kdo si dobrovolně sáhne na love? Na druhou stranu, všechny popisované věci, jako je stavba bez plánů, od prostředka, prostoje, atd. jsou skutečné problémy, které byli stejné v celém soc bloku. Jen jsem ještě ve svém životě nepotkal žádného brigadýra Potapova, který by rozhodně třískl do stolu a řekl, „Já ty peníze nechci, jsou nezasloužené, musíme je vrátit, celý podnik.“ Sledovat Jevgenije „Potapova“ Leonova je strhující, hlavně na přiložené ilustrační fotce, kde s odhodlaným výrazem a zaťatou pěstí, ve špatně padnoucím obleku (kolik betonářů chodilo do hokny v kvádru?), pronášejí ta kacířská slova. Škoda jen, že časem se z něj stává pouhý divák debaty a opratě přebýrají vedoucí kádry. Film byl dokonce opatřen dokonalým dabingem s hvězdným obsazenám (nepochybně aby byl pro pracující a nahnané studenty snesitelnější), Četmír Řanda coby Potapov dokonale splynul se svojí postavou, tak jako Petr Haničinec, který nemohl mluvit nikoho jinýho než ředitele Batarceva a co teprve Jorga Kotrbová se svým výrazným, až skoro mužským hlasem, na soudružce trvající na dodržování kázně, prostě betelný. Film samozřejmě skončí dobře, ale nevím, nevím jak by to dopadlo, nebýt toho uvědomělého patrajního předsedy, štěstí že je máme aspoň ve filmu. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Film pojatý jako pracovní schůze ÚV KSČ. „Prosím, vysvětlete výboru Strany, kde jste vzal ta čísla...“ Já si říkám, kde se tady u něčeho podobného vzala červená čísla a pětihvězdy doplněné o zapálené analytické komentáře, když se tu na mnohem atraktivnější socialistické filmy této éry často automaticky kydá porůzný odpad. Že je to celé notně budovatelské, angažované a tendenční, bych za jistých okolností snad i překousl, kdyby mě to dokázalo něčím reálně upoutat. Že je to celé jedna užvaněná nuda plná odosobněně zpracovaných dialogů o číslech, plánech, výrobě a soudruzích, s několika doplňujícími záběry na bagry a rozestavěný materiál... tak to pardon, soudruzi, asi jsem tady, očekávajíc pořádné drama, napětí, důstojnou reflexi a přínos, pouze jaksi neuváženě zabloudil. Nikdy více, i když poslední minuty v značně psychologickém duchu se mi do jisté míry zamlouvaly. [25%] ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Poselství filmu je na první pohled jasné, až poněkud banální (SPOILER): Šéf podniku, co neumí vymoct pro své podřízené víc času / lepší pracovní podmínky, se vymění a vše pak bude jen a jen lepší. - Určitě? I hrdinové filmu se z té schůze trousili domů celí zničení. Jako by chtěl režisér pobídnout díváky, ať přemýšlí, jestli se pracujícím vůbec dostalo vítězství, nebo ne. Je totiž celkem jasné, že další šéf do toho problému "organizačních nedostatků a nehospodárnosti" chtě nechtě postupně spadne taky. A čekat, že se mezi pracujícími objeví nějaký další idealista, co svým protestem opět vymůže nějaké změny, je bláhové: lidem ve vedení by s takovým "potížistou" došly nervy, nebo by si uvědomili, že další výměna šéfa by stejně nikam nevedla... no a zmíněného případného idealistu by každopádně odstavili. - Z toho všeho mi vyplývá zásadní otázka: dá se vůbec z ekonomického hlediska předělat (reformovat) komunistický systém, aniž by se rozpadl nebo transformoval do kapitalismu? Není snad jeden z hlavních znaků komunismu, že se nikdo nežene za výsledky, protože si všichni (i stát) vystačí s průměrem? Copak to není dokonce tak, že v komunismu všichni o průměr vyloženě usilují, protože nadprůměr ukazuje ostatní ve špatném světle a ti se pak nadprůměrným mstí? A to nejen ti závistiví, ale i ti jasnozřiví, protože (správně) chápou nadprůměr jako cestu k úspěchům > prosperitě > vyšší spotřebě > drancujícímu a nekompromisnímu kapitalismu? ..... Závěrečná otázka tedy zní, jestli vůbec existuje nějaký systém, co z lidí nesedře kůži a zároveň jim nevezme chuť do života. Titova Jugoslávie? Švédsko? Kuba? Malé soběstačné komun(it)y? Těžko říct. Rozhodně jsou to ale veledůležité otázky ...a veledůležité filmy, které se na ně snaží nějak odpovědět. A je docela smutné, že si je už nikdo moc neklade. Jako kdyby to bylo jednou provždy vyřešené. Dnes, kdy ubývá přírody a zdrojů, zato přibývá lidí (10 mld.?!), zvětšují se sociální rozdíly a stále hektičtější život zapříčiňuje neurózy a další nemoci. _____ Filmy s podobným tématem: Obžalovaný, Člověk z mramoru, Snowpiercer ()

Vopice2 

všechny recenze uživatele

Film o čestném sovětském duchu. Herecké výkony byly sice výborné, ale celé to pozadí za tím? Při sledování Prémie jsem se nemohla přenést přes svou nelibost k oslavě obyčejného člověka, který dělá Sovětský Svaz zas o trochu lepším. Vykreslení charakterů bylo taky dost zavádějící – drsňák, ten, jenž nechce o ničem slyšet, svazácká bodrá ženština a do toho laskavý, švihácký předseda představující všeobjímající lásku Velkého bratra. Něco do sebe to mělo, ale tu účelovost přes srdce nepřenesu. ()

Reklama

Reklama