Noir

Noir je série anime příběhů akčního žánru s příznačnými mystickými prvky a strukturou, která mi příliš nesedla. Jeden díl, jeden příběh plus prvních pět minut rekapitulace z minula. Nebýt malých střípků z hledání pravdy o Kirice, jednotlivé epizody by na sebe ničím podstatným nenavazovaly. Signifikantní je také to, že akční sekvence v závěru každého dílu jsou uvozeny jednotnou zvukovou kulisou a jsou již v předstihu rozpoznatelné. Děj tak bohužel velmi rychle upadá do stereotypu. (10.01.2006)

Co na tom, že jsou některé přestřelky přehnané? Japonci (opět) dokazují, že jsou mistři animovaného umění. Originální příběh, strhující hudba i závěrečné díly. Nejvíc oceňuji do hloubky propracované postavy. O Noiru nikdo nemůže říct, že by byl povrchní. A ještě jeden bonus: Nikde prakticky žádná krev. Smrti jsou originální a některé dost drsné, přesto se nedá říct, že by byl film brutální. A úchvatná je i tajemná a nebezpečná Chloe. (12.10.2008)

Moc peknej serial. Po uvodnim seznamovacim dilu se Noir zacina jevit spise jako serial epizodniho typu, kde kdyz vynechate dil, tak se zas tak moc nestane. Ale zhruba po prvni tretine se to zmeni a vy stale kousek po kousku odhalujete minulost obou divek. Muj prvni anime serial, dojmy veskrze pozitivni. (27.09.2004)

Za hudbu má u mě Noir jasných pět hvězd, už od první epizody jsem si hudební stránku zamiloval a obzvláště Canta per me a Salva nos mi zněly v hlavě ještě dlouho po každém dílu. S ostatním už to tak jednoznačné není. Především bych ocenil, kdyby tvůrci neukazovali v každém druhém dílu flashback událostí na Korzice, jen pokaždé o 2 sekundy delší než posledně; navíc finální odhalení toho, co se tenkrát stalo mi přišlo docela nevěrohodné. Další hůře stravitelnou skutečností je zdánlivá neprůstřelnost hlavních hrdinek. Spoustu přestřelek vyhrají díky svým střeleckým schopnostem a chytrosti ( např. 3. díl a popkorn ), ale kupříkladu při souboji na schodech v 16. dílu je musel přesně podle slov Salva nos ochraňovat sám Bůh, protože střeleckou neschopnost protivníků Kiriky a Mireille si jinak vysvětlit nedokáži. Zmíněné nedostatky mi brání dát plné hodnocení, ale jinak se mi Noir velmi líbil a klidně se na něj podívám za nějaký ten čas znovu. (02.07.2006)

Hudba. U ní Noir začíná i končí. Vytváří bohatou paletu témat spjatých s jednotlivými postavami nebo určitým typem scén a právě tahle šikovně vkomponovaná témata táhnou atmosféru. Pokud u akčních vložek neumírám nudou, je to jen kvůli motivu Salva nos; pokud přistoupím na poetiku vzpomínkových sekvencí, je to zase především kvůli hudebnímu doprovodu... Ostatní složky seriálu kvalitativně převyšuje až příliš a to nedělá dobrotu. Ona kombinace zvuku a obrazu nevytváří zdaleka tak intenzivní spojení jako v .hack//SIGN; občas předvede kouzelné panorama, ale opravdu jen občas, větší pozornost je věnována všednímu (šedému) ději a soubojům. Ty jdou mimo veškeré mantinely logiky a Mašimo v nich dokazuje totéž, co později v .hack projektech – prostě je neumí. Nemám nic proti akčňárnám, v nichž má jedna strana svými schopnostmi navrch a deklasuje desetinásobnou přesilu nepřátel, ale nesmí to být podáváno tak, že nejsou „špičkoví zabijáci“ schopni ani základního krytí a v přímé konfrontaci klidně několik vteřin jen dělají trapné grimasy, aniž by stiskli kohoutek, protože jinak by museli naše hrdiny zabít už ve druhém díle. Souboje nablízko jsou ještě jakž takž, přestřelky jsou ovšem k smíchu (nebo k pláči - dle chuti) a do podprůměru je pozvedává zase a pouze hudba. O příběhových kvalitách se ani nerozepisuji, Noir je blábol, spatlanina všemožných klišé, jakou umí snad jen Japonci (i když meta Metal Gear Solid je stále daleko). Nejvíc mě iritovala ústřední dvojice zabijáků, která mi svou psychologií v lecčems připomněla NGE. Sice bez zaváhání masakrují desítky lidí, ale když je to potřeba, promění se v klepající se ufňukaná cosi, neschopná pronést souvislou větu a mající spoustu citových potíží se sebou samými. Pomalu v každé epizodě na sebe navzájem (s častou výpomocí Chloé) zcela nesmyslně míří a pak propukají v další výbuch papundeklových emocí. Vcelku se mi líbily některé epizody uprostřed, už se v nich po impotentní úvodní třetině začalo něco dít, ale ještě nesklouzly do úplného dějového hnoje (závěrečná třetina). A jen vzpomínka na ně a výbornou hudbu mě odrazuje od nižšího hodnocení. / / / / / Největším kladem je tak postava Chloé – půvabná jako její jméno, vyrovnaně působící, nádherně oblékaná, s překrásnými vlasy a ultimátním hlasem. Je smutné, když já považuji za nejlepší scénu seriálu společnou koupel Kiriky a Chloé. 0:-) [slitovné **] (18.05.2008)