Dům dlouhých stínů

Jsou to hlavně jména tří ikon britského hororu, co lákají zvědavého diváka na poslední společnou a rádoby strašidelnou podívanou. Price, Lee a Cushing jsou tu už značně oschlí dědové a nezbývá jim nic lepšího, než mít efektivní nástup (mimochodem, všichni tři ho mají naprosto stejný) a dále se už jen spoléhat na své smrtelně vážné pohledy. Napětí se tu snaží tvůrci vytvářet pomocí bouřky i hromů a nečekaně tmavých prostorů a koutů rozlehlého rodinného sídla. Nečekejte duchařinu, je to spíše vleklé pátrání po tajemném vrahovi, co začne mordovat všechny hosty. Jenže to už ke konci přichází naprosto skvělé a nečekané rozuzlení, které mi vyráží dech, a já jsem nucen přehodnotit svůj názor. Ano, Dům dlouhých stínů je vskutku povedená záležitost. (05.07.2011)

Pokus o sofistikovaný meta film se propadá do televarietní promenádu kdysi hvězdných tváří a úmornou deklamační žvanírnu. Celé to při tom je jen magnuskovský projekt šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana, kterým si chtěl do deníčku zařadit společnou fotečku s legendami britského hororu, které kdysi obdivoval coby nadšený filmový fanda v kině. Stejně jako velká část Golanem produkovaných projektů z ranku pozdních šancí pro vysloužilé herecké hvězdy či variace na starší hity i tento projekt na jedné straně láká svým konceptem (slavné tváře klasických britských hororů poprvé společně v jednom filmu, navíc režírovaném brakovou legendou Walkerem, kterého Golan vytáhnul z důchodu), ale v typické cannonovské horlivosti doplácí na rychle spíchnutý scénář či nulovou dramaturgii. Tak zatímco předloha může dobře fungovat na jevišti, obzvláště pokud herci dobře vzájemně interagují mezi sebou a s publikem, filmová adaptace jen skáče mezi zasloužilými velikány, kteří ve své pompézní teatrálnosti nikdy nefungují jako ansámbl, ale jen konkurující si solitéři. Domněle sofistikovaná pointra vyprávění se jeví spíše jako krutá reflexe celého projektu aneb vskutku je možné za jeden den spíchnout vyprávění, ale navzdory fanfarónské samochvále se z toho těžko velkohube příběh, který by dokázal své publikum jakkoli pohnout. (16.08.2015)

Tři hororové legendy se sešli na zdánlivě opuštěném velšském panství, jehož jméno nejsem schopen napsat, natož vyslovit. Film má pomalejší rozjezd, ale poté, co se na scéně objeví Christopher Lee, začnou se konečně dít věci. Není to čistě hororová záležitost, ona kolonka komedie k tomu sedí jako pověstná prdel na hrnec - závěrečná (dvojitá) pointa mě dostala do kolen. Z původně zamýšlených tří hvězd nakonec musím s čistým svědomím udělat čtyři. (17.11.2009)

Spolecne s o tri roky starsim Monster Clubem jeden z poslednich zachvevu klasicke britsko-americke horrorove skoly, reprezentovane produkcnimi spolecnostmi Hammer, Amicus, AIP a dalsimi mensimi. Naposledy se zde take spolu objevuji vsichni slavni herci te skvele ery (Cushing, Price, Lee, Carradine) a nutno objektivne rict, ze vypadaji opravdu sesle. Stejne jako zminovany Monster Club i House of Long Shadows je spise nes horrorem komedii a pocatecni pochmurna atmosfera je pomalu rozmelnena a s "vtipnou" pointou uplne zanika. I presto je to ale super pocit, koukat na ty stariky, jak se jeste naposledy prohaneji v bourlive noci starym sidlem a snazi se, navzdory casu, nahnat divakovi strach jen pohledem oci a hloubkou svych hlasu. (06.01.2006)

Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-)) (24.05.2020)