Fall Gleiwitz, Der
Drama / Thriller / Historický
Východní Německo, 1961, 70 min
Režie:
Gerhard KleinHrají:
Hannjo Hasse, Herwart Grosse, Hilmar Thate, Rolf LudwigObsah
-
31. srpen 1939. Ze školy SS přijíždí šest polských Němců do Gleiwitz, aby se setkali s mužem jménem Helmut Naujocks (Hannjo Hasse). Stejného dne v Berlíně, okolo 12:40, vydává Adolf Hitler rozkaz číslo 1: útok proti Polsku proběhne zítra ve 4:45 podle plánu Fall Weiß. Ve své gleiwitzské vile se rovněž kolem poledního rozhoduje SS-Hauptsturmführer a významná postava Gestapa Naujocks jít do kina. Díky SS-Führeru Müllerovi (Herwart Grosse) je dobře zpraven o událostech následujících hodin. Nikterak se neznepokojuje. Naproti tomu se značně znepokojuje bezejmenný vězeň v jistém koncentračním táboře, když pojídá svoji polévku. Je příliš dobrá. Tuší v ní své poslední jídlo. Poté je také podle rozkazu Birke převezen a 1. září poslouží jako mrtvý důkaz "polské provokace". 1. září 1939, 4:45. Polští vojáci (přílušníci SS v polských uniformách) zaútočí na vysílač Gleiwitz. Pro německou armádu povel k překročení polských hranic. Druhá světová válka může začít... Objektivní a ničím nezatížený snímek, který byl ihned po svém natočení obviněn z ohavného naturalismu a perversního formalismu, byl stažen z kin a uložen do tresoru. (Pohrobek)
31. srpen 1939. Ze školy SS přijíždí šest polských Němců do Gleiwitz, aby se setkali s mužem jménem Helmut Naujocks (Hannjo Hasse). Stejného dne v Berlíně, okolo 12:40, vydává Adolf Hitler rozkaz číslo 1: útok proti Polsku proběhne zítra ve 4:45 podle plánu Fall Weiß. Ve své gleiwitzské vile se rovněž kolem poledního rozhoduje SS-Hauptsturmführer a významná postava Gestapa Naujocks jít do kina. Díky SS-Führeru Müllerovi (Herwart Grosse) je dobře zpraven o událostech následujících hodin. Nikterak se neznepokojuje. Naproti tomu se značně znepokojuje bezejmenný vězeň v jistém koncentračním táboře, když pojídá svoji polévku. Je příliš dobrá. Tuší v ní své poslední jídlo. Poté je také podle rozkazu Birke převezen a 1. září poslouží jako mrtvý důkaz "polské provokace". 1. září 1939, 4:45. Polští vojáci (přílušníci SS v polských uniformách) zaútočí na vysílač Gleiwitz. Pro německou armádu povel k překročení polských hranic. Druhá světová válka může začít... Objektivní a ničím nezatížený snímek, který byl ihned po svém natočení obviněn z ohavného naturalismu a perversního formalismu, byl stažen z kin a uložen do tresoru. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
woody
Podle mnohých nejlepší východoněmecký film všech dob (ostatně, jak už to tak bývá, skončil krátce po premiéře v trezoru). Cenit si jej musíme o to více, že s nacistickou sebereflexí to nebylo v sovětském satelitu tak žhavé jako u západních bratrů. Východním Němcům se tvrdilo, že oni byli ti dobří, komunisti, že za válku mohli imperialisti ze západní zóny. Der Fall Gleiwitz tuto představu zásadním způsobem naboural, protože nedělá rozdíly mezi východními nebo západními Němci. Vlastně se nevyjadřuje vůbec k ničemu - syrovým a mnohdy až nepříjemným stylem (příprava falešného polského vojáka netečnými nácky) pozorujeme pečlivou práci esesáckých plánovačů, vykonávajících úkoly s pedantským odhodláním a prušáckou pílí. Diváka upoutá zejména obrazotvornost českého kameramana Jana Čuříka - nezvyklé úhly, nasvícení, detaily. A ta hudba, za tu by se nemusel stydět lecjaký dnešní film. ... Skutečně nezvykle silný zážitek od skopčáckých soudruhů, škoda jen, že ho nikdo nezná.(31.1.2011)
-
Pohrobek
Nic než holá skutečnost. Ani náznak humoru, odlehčení, sympatií či čehokoliv lidského. Chladné přípravy, chladně provedená akce. Podivuhodná práce s detaily - nacistické obličeje snímané zespoda, příslušníci SS střílející do Einsteinovy fotografie. Neuvěřitelně perfekcionalistické momenty - zálibné a pečlivé rozbíjení vázy. Žádná kladná postava - jen jedna zcela anonymní obět. Odvážná moderní vážná hudba - někdy až nesnesitelně disharmonická, ale geniálně fungující. Nacisté jako bezchybné stroje, ať při zavazování kravaty, podávání smrtící injekce nebo střelby do oběti v bezvědomí.(30.8.2005)
-
Javert
Vše podstatné už tu bylo popsáno v komentech Pohrobka a woodyho. Neskutečné síly film dosahuje zejména všudypřítomným chladem, ani jedna scéna na člověka nezapůsobí jinak, než depresivně. Není tu žádné hrdinství, žádná naděje. Tvůrčí i obrazová promyšlenost celého díla pak musí zarazit sebezkušenější diváky. A navrch Hannjo Hasse - rysově typický představitel árijského nadčlověka, jehož postava je tak, jak působí celý film, velmi chladnokrevná, snad až drsně cynická. Tohle bych povinně promítal každému, kdo to s filmem myslí aspoň trochu vážně.(5.2.2011)
-
Sarkastic
Cesta ke zhlédnutí filmu nebyla zrovna jednoduchá, každopádně stála zato. Jde totiž o 1 z nejvíce perfekcionisticky natočených snímků, který jsem měl tu možnost vidět. Každá scéna je vypiplaná do nejmenšího detailu (i zdánlivě nepodstatný záběr má své opodstatnění). Na tom má lví podíl český kameraman Jan Čuřík, který se nebojí použít neobvyklé náhledy, někdy až velmi nepříjemné (injekční stříkačka), ale o to působivější (zejména ostré snímání obličejů nacistů). Své udělala také nezvyklá hudba Kurta Schwaena, která celou tu chladnou a prazvláštní atmosféru filmu výborně podtrhuje. Do úmyslného rozporu s dějem a dokonale fungující nacistickou mašinérií staví režisér Gerhard Klein zdánlivě poklidné scény (posezení u kávy) a přeslazené písně. Casting nelze než vynachválit; v hlavní roli velmi působivý Hannjo Hasse, nám známý z Vyššího principu či takřka démonický Herwart Grosse, jehož ostrých rysů si divák užije dosytosti. Případ Gliwice rozhodně není filmem pro každého (někoho řádně znechutí, jiného může iritovat absence kladné postavy se kterou by mohl sympatizovat), přesto filmoví fajnšmekři (zvláště z řad těch, kteří se detailněji zajímají o téma II. světové války) si toto pozoruhodné dílo nesmírně užijí, ostatní alespoň ocení formální stránku filmu a zpracování reálné události, která přímo předcházela vypuknutí války a mezi veřejností není téměř vůbec známa.(20.11.2011)
