Stalingrad
Obsahy(1)
Rok 1942. Německý postup je zastaven před Moskvou. Znepřátelené strany se chystají na rozhodující letní ofenzivu. Hitler plánuje operaci Blau - úder jižním směrem na Kavkaz. V cestě mu však stojí město Stalingrad. V létě se tak rozpoutá bitva gigantických rozměrů, během nichž se ze Stalingradu stalo město – hrdina. Bitva, která nakonec skončila totálním fiaskem německé armády umocněným mrazivou ruskou zimou, která definitivně pohřbila pod nánosem zkrvaveného sněhu mýtus o německé neporazitelnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
"Pořádný" válečný film pod taktovkou tradičního ruského režiséra Jurije Ozerova. Též pod názvem Bitva o Stalingrad. Stovky tanků, desítky letadel, děl a kaťuší, hrdinové sovětského (tehdy) národa v nejdůležitější bitvě druhé světové, v bitvě o "pevnost na Volze". Už oproštěno od většiny ideologických klišé, jen podáno ze sovětského pohledu (na rozdíl německého pohledu v možná ještě lepším německo-švédském filmu Stalingrad z roku 1993 http://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/, nebo od vyváženého hlediska ve vynikajícím filmu Nepřítel před branami http://www.csfd.cz/film/164-nepritel-pred-branami-enemy-at-the-gates/). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=lV0pnHcyzEk ()
Ozerov měl v sovětském filmovém průmyslu zvláštní privilegované místo, které by se možná mohlo přirovnat k postavení Otakara Vávry u nás. Natáčel válečné filmy s velkorysým rozpočtem, který dusil sovětský film, protože za každý z těchto grandiózních filmů plných vojenské techniky by se natočilo deset menších a dost možná lepších filmových projektů. Měl logicky podporu oficiálních kruhů, takže v jednotlivých scénách vidíme desítky a stovky pohybujících se tanků, obrovský kompars a nebe zaplněné letadly. Tyhle kousky ocení především fanoušci vojenské techniky a vojenské historie a Ozerov mohl být angažovaný kterýmkoliv ze spolků, které dnes pořádají historické šou napodobující slavné bitvy minulosti. Na druhé straně pracovat s herci, mít smysl pro detail a skutečné herectví, to se Ozerovovi nikdy moc nevedlo a náš Vávra v tom byl mnohem lepší. Zatímco v epopeji Osvobození nad tím člověk ještě zamhouří oči, na přelomu 80. a 90. let už byla světová filmařina někde úplně jinde a když tenhle kousek srovnám s tehdejšími americkými filmy o Vietnamu natáčených v 80. letech, tak je to srovnání tristní. Jednotliví vojáci pro Ozerova moc neznamenají, pozornost věnuje rozhodování generálů a politických veličin. V řadě scén se objevuje patos typický pro sovětskou válečnou tvorbu a dialogy se omezují na proklamace a hesla. Ozerovův pohled na válku odpovídá oficiálnímu sovětskému výkladu, takže Stalin je v duchu perestrojky už vylíčen lehce negativně, ale sovětské vedení války, které bylo nesmírně neefektivní a způsobovalo obrovské strádání vojáků i obyvatelstva, tam zásadní kritice podrobeno není. Paulusovi jako vrchnímu veliteli německé obklíčené armády je věnován malý prostor a je vylíčen v poměrně příznivém světle kvůli své roli, kterou sehrál v sovětském zajetí a později v NDR, kde pro Sověty odvedl velký kus práce na poli propagandy. Celkový dojem: 25 %. ()
Jeden z poslednich Ozerovových režijních činů představuje v rámci ruských poměrů nezaujatý, vyvážený, vlastně evropský pohled na přelomovou bitvu druhé světové války. Právě univerzálnost tohoto záběru víceméně zcela překrývá některé některé nedůslednosti filmové realizace. Je až neuvěřitelné, jak skvěle zastoupil zmizelý starý most zříceniny ruského povolžského historického města. ()
Nejdřív zaútočíme na střed, potom nepřítele obklíčíme a pak obětujeme obě křídla. Přístup obou "hlav pomazaných" mi připomínal strategii generála v Šíleně smutné princezně. Záběr na mapu, záběr na pole, vojáci jedné a druhé strany někam jdou (jedou) a člověk zjišťuje, že se opět v bitvě ztratil. Krátké průstřihy do osobních životů postav nedokázaly předstírat, že film má kromě bojů nějaký děj. K přemýšlení mě přiměla jediná postava, Ivan, vlastně spíš představitel Ivana. Uvažovala jsem o tom, jestli umí doopravdy střílet. ()
Ozerovův Stalingrad se do velké míry podobá poválečnému filmovému zpracování bitvy o Stalingrad, podobně dokumentární vzezření zobrazující posloupnost událostí prostřednictvím plánů vojenských akcí zkombinovaných s bojovými záběry a scénami politických jednání. Liší se ale díky už částečně díky uvolněnějším politickým poměrům v Sovětském svazu. události, jako zabití mladíka Chruščovovým synem nebo zabíjení vojáků a důstojníků z vlastních řad za útěk z bitvy. Na druhou stranu se nevyhýbá kritice spojeneckých vojsk a karikování Winstona Churchilla, jako tomu bylo např. u Pádu Berlína. Komické je i symbloické znázornění slabosti Angličanů oproti Rusům ve scéně popíjení osobních strážců Stalina a Churchilla. Ani sám Stalin se neprojevuje jako neomylný vojevůdce, když se se svými poradci zmýlil ve vyhodnocování německých úmyslů ohledně směru útoku. O dva roky novější německý film o bitvě o Stalingrad má hlavní devízu v tom, že má divák možnost se ztotožnit s obyčejným vojákem, což mě osobně u Ozerovova eposu se nepodařilo. ()
1. diel 60% Príbeh a priebeh prvého dielu opisuje, ukazuje a predstavuje nám Hitlera, ktorý svojou prefíkanosťou sa dokáže prebojovať až k samotnému Stalingradu. Arzenál je dobrý na všetkých stranách, kostýmy, vypráva, Hitler či Stalin vyzerajú vierohodne, ale akcie stoja skratka za prd. Pochody vyzerajú fajn a je pekne vidieť ako to všetko vybuchuje, ale postavy sú nezaujímavé a tak o nejakej atmosfére alebo napínavej bitke nemôže byť ani reč. Poteší ale voicover a mapa, ktorá pekne divákovi mapujú postupy nemeckých vojsk. 2.diel 80% Druhý diel začína presne tam kde skončil prvý. Hitler sa prebojoval až ku Stalingradu, kde narazí na ťažký odpor v podobe Stalinových chlapcov, ktorý majú jednoduchú a veľmi dôležitú úlohu - neustupovať. A tak stojí koľko krát proti Hitlerovým chlapcom, iba samotná odvahu a oddanosť k Ruskému národu. Jeden s ruských veliteľov predloží návrh aby sa na Hitlervové jednotky zaútočilo na inej strane a aby bol Hitler donútení rozložiť sily. Plán sa podaril a potom už len nasledovala ofenzíva sovietov. Druhý diel ma viac bavil, prišlo mi to zaujímavejšie príbehom, pribudlo viac akcie o niečo kvalitnejšej (pohlaď na stovky útočiacích tankov sa dnes už len tak nevidí) a celkovo to malo väčšie tempo. 70% - 3* ()
Oproti pozdějšímu německému Stalingradu z roku 1993 je tohle takové míň životné, zejména bojové scény nebo obrazy zkázy města a utrpení jeho civilních obyvatel. Totéž se vlastně dá i říct o jednotlivých hlavních postavách, kterým je obtížné jejich chování a určité naivní nadšení věřit. Na druhé straně co se týče chronologie bitvy a třeba Stalinových chyb, vcelku mi to přišlo jako odpovídající. ()
Krev a bláto bitevního pole roku 1942. Scénář : Jurij Ozerov. Kamera : Igor Slabnevich a Vladimir Gusev. Hudba : Yuri Levitin. ()
Staré sovietske vojnové filmy boli excelentné po vojenskej stránke. Tento dokonca je odľahčení a ukazuje aj ľudí z NKVD, predsa Gorbačovova éra už nebola až tak silne propagandistická. Dlhé, ale zaujímavé a informatívne, žiadna katastrofa. Možno chyba bola v tom, že to vyzeralo ako omnoho starší film, ale v tom prípade to bolo dosť autentické. Veľmi kreatívny film s ktorým sa režisér vyhral. ()
Dvoudílný válečný film, kterým Ozerov dokompletoval svoji Velkou vlasteneckou válku. Vzhledem k roku vzniku zde už nevidíme Stalina jako hodného strýčka, který naslouchá svým generálům, ale jako diktátora, který se nebojí jít do konfliktu s Žukovem, který vydává proslulý rozkaz číslo 227: "Ani krok zpět" a tím pádem střílení do vlastních vojáků. Je to pěkné vidět pravdivější sovětské podaní svých dějin. Film jako takový je rozdělen na dvě části. První a slabší, pojednává o počátcích operace Blau, není až tak vojenská, jak by někdo mohl čekat. Druhá ovšem naplno ohromí samotnou bitvou o Stalingrad. Bylo vidět, že tvůrci si pohráli s ateliéry rozbořeného města, Rudého náměstí nebo nádraží. Škoda jen některých záběrů převzatých z Boje o Moskvu. Samozřejmě řežbu jako v Nepříteli před branami nečekejte, Rusové to holt točili po svém, ale jejich Stalingrad už není komunistická propaganda, což z něj děla slušný válečný film, který rozhodně neurazí. ()
Opat vyborny vojnovy film od legendy svetovej kinematografie, akym Jurij Ozerov bez debaty bol. Sovietski herci mi sice vela nehovoria, ale bitky , prestrelky a dialogy su fakt namakane. Ze je to prorezimna podivana je mi uprdele. 85 % ()
Takovou pecku jako Osvobozeni jiz tady Ozerov nezopakoval. I tak se jedna o velice dobry valecny film, ktery nam ukazuje novy pohled na valku ( alespon v sovetskem meritku ). Mozna nekdo, kdo dle nazvu ceka pouze boj o Stalingrad bude trosku zklaman, film ma trochu vetsi zaber, valecne sceny jsou zde protkany nekolika osudy pritomnych a do te doby trochu utajovanymi fakty ( syn Chruscova zastrelil nestastne ruskeho mladika, Stalin nevymeni za Pauluse sveho zajateho syna, strileni rusu do vlastnich rad pri ustupu atd. ). Urcite stoji za to, to videt. ()
Sovětský epos o bitvě o Stalingrad je opravdu rozsáhlý. Není to špatné, ale je to opravdu moc dlouhé a spousta věcí je zbytečná. ()
Cha! Tenhle film, že vznikl v roce 1990?!? Neuvěřitelné! Mě to přišlo jako natočené někdy v padesátých letech, nebo rovnou přímo v době ve které se odehrává. Co tohle proboha mělo být? Němý Křižník Potěmkin z roku 1925 působí mnohem svižněji a blíž současné kinematografii než tenhle těžkopádný sovětský Stalingrad. Postavy tu chodí kolem stolů s válečnými strategiemi, Stalin řekne to a ono, příběh v podstatě neexistuje, stejně jako hlavní postavy. Nejsem si jistý, jestli soudruh Ozerov pochopil rozdíl mezi hraným a dokumentárním filmem. Tohle je nějaký pokus natočit hraný týdeník o dění na frontě. Navíc natočený stylem, jak se točily filmy o 40 let před dobou vzniku... Je vcelku vtipně paradoxní, že asi nejlepší zpracování bitvy o Stalingrad vzniklo v samotném Německu o pouhé tři roky po tomhle Ozerovově veledíle. Tenhle Stalingrad naopak působí tak současně, že mohl být natočen klidně o 10 nebo 20 let později. ()
Co bylo u Ozerovova Osvobození ještě možná pochopitelné, se o 20 let později změnilo v machu. Monumentální statičnost kape z každého záběru. Herecké výkony jsou neskutečně toporné. A opět jsou zde pěkné sestavené scény, primitivně natočené. Na konci ještě získáte dojem, že "kult osobnosti" je nějaká ošklivá nakažlivá choroba. Představu o stalingradském pekle nezískáte vůbec. ()
Jedna z ruských velkoprodukcí v režii Jurije Ozerova v tradičním duchu. Rok výroby je přesto na filmu znát (pozitivně) - nechybí scéna se střílením vlastních bojáků ani tolik diskutovaná směrnice o zákazu ústupu vlastních sovětských jednotek. ()
Zatím jsem shlédl jen 1. část a zklamalo mě to. Herci jsou celkem slabí, dialogy taky nic moc. Technika je obdivuhodná, jenže samotné provedení bojů nic extra zajímavého nepřinese. Ani se mi moc nechce na 2. polovinu filmu ... ()
Od režiséra Jurie Ozerová se jedna o slabší film, umí daleko lepši. Co se tyče filmu tak je výborný. je to spíš válečná rekonstrukce s popisem událostí. Nejsou tam hlavni postavy, jenom představitele veleni Čujkov, Paulov atd. příběh píše samotny Stalingrad. Jedna se o velice zdařily válečný film. První polovina je docela nudná ale druha polovina to vyvažuje skvělou akci která je kvalitně natočena. Srovnáni nabízí jen Stalingrad z roku 1996 ale ten byl zaměřen z velké části na krutou zimu. Tohle byla cela bitva od začátků do konce. Trochu mi tam vadilo zveličeni německých ztrát a absence zimy. ()
Během filmu jsem uvažoval nad tím, jestli se má jednat o válečnou velkoprodukci nebo dokumentární film s hranými výstupy. Ať to mělo být cokoli, nepovedlo se ani jedno. Pokud chtěl Ozerov natočit dokument, neměl do něj nechtěně zasadit komické prvky a nerozpracovaný příběh o sibiřském odstřelovači. Pokud by chtěl svůj počin považovat za válečný velkofilm, nesměly by bitevní scény vypadat jako archivní záběry z 2. světové (kdyby je nasnímal černobíle, byly by k nerozeznání stejné) a nesměl by pracovat s totálně amatérskými herci - jedni jsou toporní, bez jakýchkoli emocí, druzí parodicky přehrávají. Zajímavost: všimněte si, že sibiřský odstřelovač a jeho dívka jsou trošku podobní Jude Lawovi a Rachel Weisz, jakoby se Jean-Jacques Annaud před castingem do svého Nepřítele před branami koukal právě na Ozerovův snímek:-)) ()
Jurij Ozerov je v sovětském filmu pojem. Jeho megalomanské epopeje oslovují do dnes a svojí až dokumentární realizací věrně představuje, jak takové bojiště 2. světové války opravdu vypadalo. Nejinak je to i u tohoto dvoudílného snímku, které je natočené na sklonku 80. let a už tedy trochu umírněné od komunistické propagandy. Přesto se to nevyhnulo několika do očí bijících velmi naivních scén, ale to už je u sovětů takovým zvykem. První díl je více konverzační, druhý válečný. Stalin tu už není tak božsky vyzdvihován, přesto svojí kamennou tváří a topornými pohyby nepřekvapí. Hitler je stále cholerik a Churchill je prezentován spíše komicky. Příběh je již i okořeněn přiznáním skutečných politických rozhodnutí, jako např. střílení do ustupujících vojáků v bitvě vlastními lidmi. Po dramatické stránce to není žádná sláva a i některé herecké výkony jsou velmi nevěrohodné. I s věrností k historii bych byl stále ještě opatrný i když distributor na obale DVD uvádí, že se tento výtvor už hodně blíží realitě. Jedná se o trochu slabší dílo, než předchozí epopeje, přesto myslím, že dokáže oslovit a přiblížit, jak to tenkrát u toho Stalingradu asi bylo. ()