La Liberté surveillée
Provisional Liberty
Obsahy(1)
K výpravě francouzských vodáků, kteří poznávají krásy české krajiny, se připojí záhadný muž, z něhož se vyklube zloděj vzácného obrazu. Jenže díky půvabné tlumočnici Evě a obětavých sportovců se přece jen napraví. Vznikla sice plytká, nepřesvědčivá historka, ovšem s dávno zapomenutou účastí Roberta Hosseina, budoucího hrabě de Peyraka z příběhů o Angelice. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Technická poznámka: Jde o úplně první český širokoúhlý hranný barevný film..Tento barvitý film je však sám o sobě hodně slabý, zdlouhavý romantizující příběh, který až na vcelku zajímavé exteriéry, a hlavní postavy Roberta Hosseina tady viz. civilní foto a sexy Marinu Vlady skoro ničím nezaujme. Mno, ještě hudba celkem ušla (viz. Vodácký valčík) na které se podíleli Ludvík Podéšť, Josef Kainar (známý dramatik, básník, překladatel, ale také hudebník) nebo Vlastimil Pantůček či Karel Šiktanc. ()
Na svou dobu docela zajímavý koprodukční (a jednoznačně pro dobro věci dvojjazyčný) snímek, téměř >družební< romance ala sportovně-osvětové drama - jen přátelíme se zde projednou ne se soudruhy z SSSR, NDR či Mongolska, ale s mladými vodáky z kapitalistické Francie. Natočit tento film umožnilo zjevně mírné politické uvolnění po XX. sjezdu KSSS předchozího roku, kdy polevili i bedliví čeští kulturtrégři, samozřejmě >odcaď pocaď< a s pointou výhledově dobrého exportního produktu, ukazujícího krásy Československa a šťastný život mladé generace v lidovědemokratickém ráji. Vznikl tak ovšem po všech těch dobově-budovatelských agitkách docela sympatický - a hlavně apolitický (!) - film, s romantikou vodáckého sportu a písniček, krásami slovenské přírody i folklóru a zbylo i na Matičku Prahu s Vltavou - to vše obalené do umírněně přátelsko-mileneckých vztahů, chlapských férovek, dramatických chvil na vodě i na zemi a s děj osvěžujícím roztomilým prasátkem. Budoucí hvězdy f.f. R.H. a M.V. v hlavních rolích nevyjímaje... Za zmínku pak stojí i obraz a dění přesně podkreslující poetická i dramatická hudba Ludvíka Podésta, autora mmj. zcela odlišných >šlágrů< o pár let starší >muzikagitky< "Zítra se bude tančit všude"... A to vše 2,35:1 Agfacolor! ;-) - - - Každopádně - připadá mi proto opět trošku nefér to zbytečné podhodnocení filmu zde na čsfd. Tři hvězdičky jako >dobrý< film si zaslouží každopádně. I z pohledu dnešního diváka s ohledem na dobový kontext. Je totiž mimo jiné rovného půlstoletí starý...! ()
Není to tak hrozné, úvodních cca 20 minut se docela dá, rozvíjí se spíše pochmurnější atmosféra o "zločinci" na útěku, vše se ale změní s příjezdem na Slovensko. Tady se v rámci budování spolupráce mezi různými evropskými zeměmi koná závod ve veslování... a hlavní hrdina místo toho, aby se staral sám o sebe, se začne zajímat o pohlednou češku, která se "naučila francouzštinu na univerzitě." Kromě toho je to celé nasáknuté budovatelstvím, což je mi prostě odporné. ()
O tomhle filmu jsem slyšel prvně před lety v "Úsměvech Miloše Nesvatby", kde se tento herec zmínil o česko - francouzské koprodukci s několika Francouzskými hvězdami. Čekal jsem že to bude horší, ale nebylo to vůbec špatné. Sice naivní a nedůvěryhodné jak řemen, ale výprava je krásná a herci charismatičtí. Nejvíce mě z filmu zaujaly (krom půvabů Mariny Vladyové) vodácké písně. ()
Nepopírám, že si mne první český širokoúhlý film podmanil především svou obrazností, zakládající spolu s hudbou a věrohodnými dialogy plnou a uchvacující atmosféru, ale současně jsem uvítal absenci příkrého moralizování a „dobrých příkladů“, temná, zvláštní vychýlení milostného či sportovního dramatu. Týž vír obrazů mne vtáhl do vltavských hloubek již dříve. Totéž jsem cítil (a vlastně ještě dlouho před filmem a intenzivněji) ze zápisků Jana Hanče, třebas starších o dekádu: „Na rohu Plavecké a Podskalské. Sušené vuřty pod větrníkem. A barvotisk Jiříka krále. Moderní ulice s bílými okny a světle šedou omítkou. Včera kravál před primátorkami. Trénovali. Prý Mělník, prý Blesk, prý Slavia. Co Roudnice a ČVK? – Zítra? Dnes. Jarní podvečer. Černý železniční most je celý modrý, a nábřeží, ach, nábřeží s nádhernými šňůrami světel v podvečer primátorských. […] Všechno se žene k zábradlí. V dálce se míhají blankytně modrá vesla. Opírají se do vesel, metou koberec řeky. Ruměně červená, chromově žlutá, jasně zelená, oslnivě bílá. Kapela, seřazená do třech řad, blyští na slunci, které k poledni přece jen vyšlo, leskem svých mosazných trumpet.“ Kaleidoskop sportu v krajinách měst i za městem. ()
Zajímavé spojení československé a francouzské filmové produkce..exteriéry vynikající, oba režiséři odvedli velice dobrou práci...jen si nejsem moc jist, jestli tento film v době svého vzniku se u nás směl vysílat, vzhledem ke zmíňce o Železné oponě a přelétavé morálce hlavní hrdinky filmu Evy v podání Mariny Vlady. ()
Zápletka a děj nic moc, ale záběry z vodácké části filmu jsou pro mne natolik okouzlující, že to spolehlivě dorovnají na plné tři hvězdičky. Obávám se, že dnes již jsou ta místa zpoplatněna, zastavěna či zakázána. ()
0/10 - az na to prvenstvni a Roberta nicim zajimavy film ()
Posledni, co divaka zaujme je scenar. Ten se vzhledem k zajimave koprodukci a technickym moznostem filmoveho stabu moc nepovedl. A nezklame ani znamy Hossein v ceskoslovenskem filmu a nadherna Marina Vlady. Krasne zabery jak na Prahu, tak Tatry. ()
Au... ()
Scénář je o ničem, film drží na vodou pouze velice charismatický Hossein a překrásná Vlady, už tehdy to byli skvělí herci. Škoda, že tady moc neměli co hrát, protože to mohl být dost dobrý film, navíc s českou příchutí. Takto právem upadl v zapomnění. ()
Mít to 80min tak bych dal i tři *. Možná. ()
Podivny fracouzsko cesky experiment. Marina je celkem pohledne devce, a zni tam moje oblibene pisnicky od Smětáka(?) a Rackove. Takze 2 hvezdy dam, ale dokoukal jsem to jen s nejvetsim vypetim. Zapletku jsem vubec nepochopil. ()
Na svou dobu velmi zajímavý a již bohužel pozapomenutý romantický snímek v Československo-francouzské produkci, který si tradičně neodpouští moralizování tentokrát o napravení jednoho zlodějíčka obrazu ke správnému a poctivému životu kupodivu přes vodáky a typickou oslavu socialistické mládeže. Pokud jde tedy o československou verzi. Ta francouzská je přeci jen v určitých ohledech poněkud jiná. Uvěřitelnost celého děje tedy pochopitelně není žádná. Romantická nálada se však celým příběhem vlní velmi věrně a tak romanticky založené diváky nenechá na pochybách. Hvězdami celého snímku jsou francouzští herci Marina Vlady a z pozdější filmové série o Angelice velice známý Robert Hossein, což je v dnešní době pro mnohé české diváky přeci jen velmi překvapivé. Snímek je také historicky prvním československým širokoúhlým a dokonce i barevným filmem, což je určitě jen díky spolupráci s francouzskými filmaři. Na padesátá léta se jinak nejedná o filmové dílo nijak zvlášť významné. I přesto je škoda, že se již na televizní obrazovky neuvádí. ()
Nebýt francouzské koprodukce a Roberta Hosseina, nebyl by film celkem ničím zajímavý. Ani tak ale není přesvědčivý. ()
Česko-francouzská koprodukce je jev velmi neobvyklý a tuto výjimečnost ještě znásobuje rok vzniku 1957. Film by se dal charakterizovat jako barevná a širokoúhlá pohlednice staré Prahy a hlavně tatranské přírody, natočená zejména pro francouzské diváky. A v tomto ohledu svůj účel plní: krásy slovenských hor jsou podány lákavě a dovedu si představit, že leckterý Francouz se po zhlédnutí filmu začal o Tatry zajímat. Zatímco obrazová stránka je příjemná, s dějem je to horší - romantická zápletka povětšinou spíše nudí. Začátek sice slibuje i lehkou příchuť dobrodružné krimi, která ale zcela vyprchá právě po příjezdu na Slovensko. Zpozorněl jsem u scény, kdy se dívky rozhodly v noci vykoupat nahé, vše však bylo natočeno velmi cudně (to už ale uvádím jen jako perličku, není to důvod nižšího ohodnocení :). ()