Notater om kærligheden

asLoeReed

Ve svých antropologických filmech došel Leth až k takové formě, která se úplně vymyká - čemu? Poznámky o lásce nejsou "fikčním" filmem, i když zde vystupují v podstatě jen herci a hrají podle připraveného scénáře, není tu ale jasný příběh, nejde o narativ, ale spíše o album výjevů. A není to dokument, protože je skoro vše inscenováno. Tudíž jsou Lethovy filmy básní (což autor sám říká), čistým subjektivně pojatým uměleckým počinem. Jde vždy pouze u určité téma, o němž se hraje (aktéři přednáší do kamery dané repliky ve frontálních záběrech, či jde o němou scénu mezi partnery, kteří spolu leží, hladí se, mačkají si tváře, líbají se, nebo třeba tancují, tu a tam za zvuku přídavné hudby; atd.). Tempo je klidné, film tudíž může působit rozvláčně. Každopádně je to strašně krásné.(14.3.2011)