Angi Vera
Viera Angiová
Režie:
Pál GáborKamera:
Lajos KoltaiHudba:
György SelmecziHrají:
Vera Pap, Erzsi Pásztor, Éva Szabó, Tamás Dunai, László Halász, László Horváth, Teréz Bod, Gabriella Koszta, Ágnes Dávid, György Kölgyesi, Franciska Győry (více)Obsahy(1)
Děj se točí okolo mladé dívky Věry, která pracuje jako zdravotní sestřička. Jednoho dne se postaví proti korupci v nemocnici. Její odvahy si všimne i socialistický pracovník, který ji pošle na internátní stranické školení, aby si doplnila chybějící vzdělání a stala se z ní řádná soudružka. Na školení se Věra seznamuje s četným množstvím různorodých postav, např. s přísnou vedoucí ženské sekce nebo charismatickým učitelem, do kterého se bezmezně zamiluje. Věra však při závěrečném hodnocení doplácí na svoji naivitu a přizná se ke „špatnému" činu, který v době školení způsobila. Režisér Pál Gábor si dal záležet na celkové estetice a citlivosti snímku tak, abychom fiktivní svět viděli očima krásné Věry, kterou výborně ztvárnila Vera Pap. (Argoe)
(více)Recenze (9)
Film o jedné maďarské idealistce, která narazí na tvrdou realitu maďarského socialismu. Poté co mladá hrdinka si dovolí otevřeně zakritizovat vedení nemocnice, ve které pracuje, je převelena do jakéhosi "internačního tábora" na socialistickou převýchovu. Film není plný vzletných socialistických gest a póz, je spíše prodchnut onou tísnivou atmosférou beznaděje tehdejšího Maďarska. Snímek nemá ambice agitovat proti straně, spíš vše ukazuje v jakémsi dokumentárním duchu a nevyhýbá se i problematice vztahů a citů. Tímto dostáva film další rozměr, který jsem velice rád přivítal. Tvůrci nakonec nastavují ono "zrcadlo" tehdejšímu režimu velice zručně, ale bohužel mu chybí onen náboj, který by diváka strhnul, což tím nechci říct, že by se na to špatně koukalo. ()
Film jsem, bohužel, neviděl, ale určitě byl velmi kvalitní, protože ho před řadou let ještě za minulého režimu v Rudém právu podrobil značné kritice Jaroslav Kojzar. Tento člověk, když v RP něco ve svém komentáři tvrdil, vždy bylo nutno myslet si pravý opak. Takže jeho záporná kritika jasně svědčí o výjimečné kvalitě. Nestačil jsem na film zajít, asi pak už byl trvale stažen. ()
Film je v podstatě velice dobrý. Dokázal mi podat socialistickou společnost 50. let (asi nejen v Maďarsku) tak hnusně, jako ještě žádný jiný. V dnešní době už opravdu pozbyl prakticky veškerou dřívější kontroverznost, přesto jsou otázky, které pokládá, zajímavé a film nenudí. Toto vše je ale zásluhou scénáře (či námětu). Nedokážu se zbavit dojmu, že při realizaci tvůrci (snad kromě opravdu dobré kamery) nezvládli vůbec nic a námětu jen škodily. Tím myslím především vedení herců. Film je založený na klasické předpokládané identifikaci diváka s hrdinkou. Způsob jejího hraní a volba záběrů tak, aby bylo všechno vidět, přestože to nic neříká, zároveň znemožňuje divákovu vlastní interpretaci a způsobuje, že divák (nebo aspoň já) nechápe hrdinčiny motivace a považuje ji za uplnou krávu. Tedy se s ní nedokáže identifikovat, což je ale pro vyznění právě tohoto filmu podstatné. Podobně jako třeba u filmu Piano jsem se prostě musel dívat na několik hlavních postav, z kterých mi nebyla ani jedna ani trochu sympatická a jejich problémy mne nedokázaly zajímat. Zbývá tedy už jen onen opradu nepěkný obraz lidí dobrovolně se nechávajících ovládat socialistickými "ideály". ()
Jojo, taky jsem motivaci jednání hlavní hrdinky nechápal. Byla tak naivní? Nejpravděpodobnější se mi zdá, že ji k jednání nutil jakýsi pocit upřímnosti, pravdivosti či správnosti. Ovšem kritérium správného jednání nelze určovat nijak objektivně. A subjektivní chápání správnosti činů pak může být značně pokřivené a může škodit! Nejhorší je, že takové jednání se může změnit v udavačství, které sice strana ocení, ale jinak bude takový člověk v duchu pravdy páchat zlo! Podobným příkladem byl Pavlík Morozov. Zajímavý postřeh: To co bylo v době vzniku na filmu kontroverzní a nepřijatelné na mě dnes působilo jako velmi realistické zobrazení oné doby. Toto vidění mi asi nejvíc připomnělo Formanovy české filmy nebo vidění Milana Kundery. Zřejmě proto nepřijatelné zobrazení, protože realistické, neboť neodpovídalo oficiálním představám, jak by situace měla být viděna (z hlediska komunistické strany). ()
Film, který mi připoměl atmosféru doby víc než jakýkoli (zvlášť český) jiný. A nejen připomínal, ale jako bych v něm i žil, přestože dobu "sebekritik" jsem nezažil. Oddělené společnosti žen a mužů, které se občas při nějaké příležitosti promísí, zde byly podány skutečně realisticky. A karieristka Věra je podána s onou naivitou a nevinností, které také snadno uvěříme, i když v nás stále něco zdvíhá varovný prst. ()
Vera Angi je náhľad do duše mladej a naivnej socialistky, ktorá si idealizuje svet, a to aj za cenu vlastného poníženia. Tvorcovia sa snažili ukázať komunistické Maďarsko 50. rokov a ponurú atmosféru myslím celkom vystihli. Niektoré veci však idú príliš cez hranu, iné zasa nudia. Spomenúť musím scénu vo verejnej sprche, pri ktorej si príde na svoje každý milovník prirodzenej ženskej krásy, vrátane hlavnej hrdinky, dnes už nebohej Very Pap, ktorá bola vtedy fakt kus. ()
Při sledování filmu mě neustále udivovala hrdinčina naivita. Její jednání, které běžnému člověku přijde úplně nelogické s ohledem na vlastní pocity a emoce, však Věra myslí naprosto upřímně a vede ji jakési svědomí vůči straně, pocit spravedlnosti, snad i správnosti, kvůli kterému činí tak, jak činí. Avšak někdy je potřeba se zamyslet, zda je správné a upřímné vůči něčemu (v tomto případě se jedná o socialismus) skutečně správné, nebo zda s vírou ve spravedlivost strany nebudeme upřímností činit naprosto zle. ()
Režisérský počin Pála Gábora, který jasně a zřetelně přestavuje všechny aspekty komunistického kolektivismu v Maďarsku 50. let. Příběh vypovídá o mladé zodpovědné, ale také idealistické a nespokojené Věře, ketrá pracuje jak ošetřovatelská síla v jedné nemocnici. Když na jednom hromadném stranickém shromáždění nemocnice si vylije všechny své pocity a stížnosti na vedení, je poslána do jaké si převýchovné a zároveň naučné školy, kde se má naučit správnému chování podle řádných hodnot v rámci socialistického státu. Zde nalezne nejenom přátelství, ale také nečekanou lásku, která ji záhy dostane do potíží. Nakonec se ale stane tou pravou soudružkou v tomto zvláštním světě. Věra Angiová je dramaticky laděný snímek s milostnou zápletkou pod rouškou komunistického režimu, jenž může totálně zhatit všechny radostné a cílevědomé plány na poněkud lepší život. ()
Syžet prezentuje příběh velmi mladé dívky, která je zdravotní sestra a žije úplně sama. V nemocnici se nebojí projevit a upozorní na to, co je špatné. Jelikož se jedná o prostředí v době socialismu, Věra nastupuje na „převýchovu“. Věra je velmi oddaná studiu, pomáhá svým kolegům, plně věří své straně a chová se přesně podle pravidel. Postupem času se ale zamiluje do svého učitele, který je navíc ženatý a stráví s ním noc. Když vedení hodnotí své chovance Věra je zhodnocená jako jedna z nejlepších, avšak ta se přizná ke svému činu, protože je vedení oddaná více než sama sobě. Snímek nenudí a nabídne nám pohled na různé druhy komunistů. ()