Mlčení moře (festivalový název)
-
Silence de la Mer, Le
Drama / Válečný
Francie, 1949, 88 min
Režie:
Jean-Pierre MelvilleHrají:
Howard Vernon, Claude VernierObsah
-
Vila na francouzském venkově, rok 1941, okupace. Dům starého pána a jeho neteře obsadí německá posádka a ubytuje zde svého poručíka, bývalého hudebního skladatele. Ten každý večer opouští svůj pokoj, aby prohodil pár slov se svými „hostiteli“ a navázal s nimi kontakt. Odpovídají mu zarytým mlčením. (Festival nad řekou)
Vila na francouzském venkově, rok 1941, okupace. Dům starého pána a jeho neteře obsadí německá posádka a ubytuje zde svého poručíka, bývalého hudebního skladatele. Ten každý večer opouští svůj pokoj, aby prohodil pár slov se svými „hostiteli“ a navázal s nimi kontakt. Odpovídají mu zarytým mlčením. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
DaViD´82
Melvillův celovečerní debut je výborná rozhlasová hra, ale špatný film. Proč? Protože trpí přívalem zbytečných slov. Vidíme jezdce na koních a slyšíme vnitřní monolog s informací, že přijíždějí jezdci na koních. Vidíme vstupovat dívku do místnosti a slyšíme vnitřní monolog, kterak vstupuje dívka do místnosti. Obraz tu tedy naprosto ztrácí svůj smysl. A aby toho nebylo málo, tak Robain je úděsně toporný a nepřirozený. I taková prostá situace jako je popíjení večerního šálku kávy v jeho podání vypadá jako jednotlivé krokově vykonávané akce robota - "teď se mírně předkloň, uchop pravou rukou šálek, ruku plynulým pohybem zvedni směrem k ústům, bezhlučně upij a plynulým pohybem vrať šálek na volný talířek. Celou akci následně opakuj." Na druhou stranu Howard Vernon je fantastický, kamera rovněž (i přes to, že se takřka nehne z místnosti s krbem) a ani ten příběh není zcela marný, předznamenává totiž Melvillovu slabost pro silná nelaciná témata z druhé světové.(10.1.2009)
-
Jeremy.jk
50% [FNR 2010].(9.8.2010)
-
kyselina
První Melville a hned nadšení. V roce 1941 se nacistický voják stěhuje dočasně na francouzský venkov do domu starce a jeho neteře. Werner von Ebrennac žije velkým ideálem sjednocení Německa a Francie. Obyvatelé okupované země to ovšem cítí jinak, a tak na protest se svým nájemníkem nepromluví ani slovo.Naneštěstí je Werner neuvěřitelně ukecaný, rád se sdílí o svých vášních jako je německá hudbá a francouzská literatura. I když jde o vážnější snímek, je docela legrace sledovat monolog v místnosti, kde jsou tři osoby. Wernerovy ideály mizí až s návštěvou Paříže, kde navlastní oči vidí německou ideologii v praxi.(22.7.2008)
-
Lavran
Slovo v Mlčení moře neustále bojuje o divákovu pozornost s obrazem, který - paradoxně - nemůže být "filmovější" (co do rejstříku vyjadřovacích prostředků, esence). Ke čtení tohoto filmu jakožto rafinované, ironické hry s charakterem média/médií nabádá již orámování vyprávění ponořením se do a vynořením se ze stránek mlčenlivé knihy. Knihy jsou též častým předmětem hovoru, nezřídka se přímo nacházejí v (detailním) záběru či přímo figurují ve vyprávění - například v závěru filmu hraje kniha důležitou roli nositelky nevysloveného poselství. K literární tradici však odkazuje především již zmíněné slovo, resp. záměrně stylizovaný vypravěčův hlas, který tu mnozí nepřenesli přes srdce, protože nepochopili jeho funkci. Pokud vypravěč přesně komentuje dění v obraze, nevyčerpává jej tím (maximálně interpretuje, ale to ponechme stranou). Obraz je přeci informačně i významově mnohem bohatší, než aby se dění v něm obsažené dalo shrnout do několika strohých popisných vět. A stejně tak obraz nemůže zcela zastoupit slovo; ať už psané či mluvené. Melville jako by se snažil dokázat, nakolik jsou táhlé debaty o autonomii jednotlivých médií/uměleckých druhů nesmyslné - a to tím, že demonstruje, jak nápaditě se mohou navzájem prolínat a obohacovat, dokud se hranice nesetřou či naopak nezdůrazní ve vší absurditě. Byť se většina děje odehrává převážně v jedné místnosti, kde německý důstojník vzpomíná a pronáší dlouhé monology (které tu a onde prostupuje monolog vypravěče), fascinuje nebývale rozsáhlá škála oživujících "filmových" postupů: široká paleta druhů nasvícení, užití velké hloubky ostrosti vedle mělké a přeostřování mezi jednotlivými plány, kamerové pohyby, nápaditá práce s hudbou a se zvukem obecně, významově zabarvené rozestavění postav v mizanscéně a zejména dynamika proměňující se pozice kamery (od dramatických podhledů po výhled z krbu), která před divákem postupně odkrývá nejen 360° prostor obývacího pokoje, ale dokonce i strop.(28.4.2011)
-
Toj
Velmi neobvyklý film. Po estetické stránce se jedná o velmi kvalitní záležitost. Filmovými prostředky se daří zachytit škálu různých emocí a postojů. A k tomu téma je fascinující. Přemýšlení jednoho inteligentního nácka, odkazy na literaturu a hudbu. Ovšem nacházím problém ve formě vyprávění, která je příliš literární (vypravěčův monolog od začátku do konce) a ve filmu jako médiu i v tomto konkrétním případě pro ní nenacházím opodstatnění....(26.8.2010)
-
fuckme
Velice netradiční snímek z druhé světové, který sice příliš filmově nevypadá, ale monology v podání Vernona jsou výtečné a i u obou mlčících herců lze vysledovat ty nejniternější mimické náznaky. Scény z Paříže a následovný závěr působí překvapivě silně.(29.5.2009)
