Izbrannyje
Los elegidos
The Chosen Ones
Obsahy(1)
Filmu Vyvolení dal režisér Sergej Solovjev podtitul „Dva milostné příběhy barona R. K.“ Ovšem životní drama německého aristokrata, který se naivně domníval, že může v letech války uniknout fašistickému nátlaku, neurčují jenom jeho vztahu k ženám. Hlavní děj se odehrává v Kolumbii, kam baron přijede s vědomím nacistické kontrarozvědky v roce 1944. Je tu spolumajitelem prosperujícího podniku. V exilu tráví čas meditováním o hrůznosti fašismu a pouští se do neuvážených finančních spekulací, aby získal prostředky pro dvoření se ženám, především bohaté Mercedes. Druhou ze svých milenek, chudou Olgu, dostane do nesnází, když se po skončení války objasní pozadí jeho odjezdu z třetí říše. R. K. se ocitne na černé listině zkompromitovaných cizinců, ztrácí pověst antifašisty, majetek a nakonec i život. Snímek, natočený podle románu kolumbijského spisovatele Alfonsa Lópeze Michelsena, je pojat jako příběh morálního rozkladu a pádu člověka, který se skryl ve skořápce vnějšího nonkonformismu. (Filmový přehled)
(více)Recenze (1)
Film je rozkročený mezi společenskou stránkou zápletky, která dávno vybledla a stránkou citovou, či lépe etickou. Už jen vymotat se správně po komunisticku ideologicky z takovéhoto rozhození figur musel být oříšek. Solovjov byl zjevně schopný produkovat v Moskvě, tak ve Střední Asii, a právě tak i v escobarovské Kolumbii a to víceméně o čemkoliv. Němci, Američané i Kolumbijci tu hovoří rusky a jako mezihry jsou použity dokumentární záběry z války. Podobně jako v dalších S. opusech, nese se vyprávění ve velkorusky rozmáchlé formě, vysoce elegantním podání a povlovně plynoucím epickém tempu. Plus je prosáknuté láskou k Drubič – momenty s ní jsou ve filmu ty nejsilnější. Pořád nemám jasno, kde má původ specifikum Solovjovova jazyka: virtuóznost záběrování, dokonalost formy. Jasně: ruská škola, kusy z toho stylu jsou jak kdyby z Nové vlny, ale on pak čuchal i tu Novou vlnu osmdesátek – byť generačně starší, má v sobě prvky neobaroka, takového toho manýrismu, akermanovské redukce, u něj tedy maximalizované zbytněním formy. Snad že Američani? Jednou tomu přijdu na kloub. Tady to dech nabírá při záletech toho „zmatkonoše“ – vlastně je v něčem podobný hrdinovi z rumunského Glissanda: ženy okolo něj jsou outsiderky, ničí je. Zbytek je poněkud Anděl s ďáblem v těle anebo Mefisto a tahle osmdesátková retro kinematografie. Občas trochu kýče. Charakteristika Filmového přehledu tu celkem odpovídá, jen je to baron B. K. Asi kafkovská aluze. ()