V peřině

F. A. Brabec se pomalu ale jistě mění v režijního satana. Opět totiž přesvědčuje, že Kytice byla jenom jeden velký omyl a servíruje nám tuhle přerůžovělou a přepištěnou ptákovinu pro dě.....no vlastně ani pro ty děti to moc není, protože i těm se to prostě musí zdát naprosto dementní. Příběh, jestli se to tak dá vůbec nazvat, nedává žádnej smysl a chvilkama jsem si řikal, vo co že tam sakra jde. Postavy mizej a zase přicházej dle libosti, rozverné písničky se vždycky objeví na tom nejmíň vhodném místě a celé je prostě špatné odvyprávěný a natočený. Ty písničky jsou zde teda nakonec tím nejmenším problémem. I když poslouchat stále dokola ty samý 4 melodie a refrény typu ,,Jsem sen lalalalala" dá vašim mozkovejm buňkám taky docela zabrat. (17.11.2011)

VYČISTÍME VAŠI PEŘINU I OD ZLÝCH SNŮ....... /// (A TO MÁ BEJT JAKO CO?) Přiteplenej Mádl, kompletní rodinka Bílý (ty vole, týhle ne...), taneční chorea, že bych (dost často) blil (nebo zvracel) a autory textů bych nechal (pro výstrahu) popravit (neberte to jako výzvu k násilí proti skupině obyvatel). Ale třeba je tahle brutální krávovina jen pokusem o moderní pohádku (mě napadá...) s ohromnou dávkou recese, ke který výkřiky ,,TO SE MI SNAD ZDÁ“ patří stejně jako mix pouťovejch odrhovaček s odrhovačkama od Kabátů. (Čistě z badatelských důvodů by mě zajímal 3D efekt...) A dám (vyloženě jen a jen za sebe) 2* za originalitu, Rodenův zpěv a víru, že ZLEJ SEN SKONČIL! Ale třeba se to dá ,,naposlouchat“ a ,,načumět“ (toť můj pokus o recesi!).. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v hospodě ,,U Vojtka“ jsou k vidění strašný sračky. 2.) Jsem hrdým vlastníkem mapy ,,Kachny ve světě“. 3.) Chci vidět tu, kterou maj chlapi v peřině. /// PŘÍBĚH ** HUMOR *(?) AKCE ne NAPĚTÍ ne (06.11.2011)

Šíleně moc neslučitelných barev, spousta ne moc povedených představení a kýčovitých kostýmů. Dětské obsazení je v mých očích bída největší. Holčička ani chlapeček moc hereckého talentu totiž nepobrali. Celé to potom vypadá uměle a trapně. Hafo známých jmén na jedné kupě také zázraky neudělá. Na place máme totiž nepřirozené antiherce a poměrně dobrýmé herce, kteří zase nemají šanci pořádně hrát. Neladí to..vůbec. Při životě to drží snad jen zpěv Lucky Bílé. 1*. (20.11.2011)

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

0 % - Tento Brabcův počin nahrává všem, kdo kritizují financování kinematografie ze státního rozpočtu. Tuto nesmyslnou stominutovku, jíž označit za film je urážkou kinematografie, nezvládne ani nejotrlejší divák. Děj (pokud tam nějaký je) nedává smysl, postavy působí, že jsou na drogách, písničky jedna jako druhá jsou otravné svými infantilními texty. Kladem je pouze hezká stylizace Písku. Doteď jsem si myslel, že dno české kinematografie je Kameňák. Už to neplatí. (05.01.2013)