Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Já miluji Divadlo Járy Cimrmana a v podstatě všechny jejich hry. A všechny jsem viděl. Takže abych se neopakoval, vezmu to porůznu. Například tahle hra je skvělá, ale k mým úplně oblíbeným nepatří. Hned po jejím shlédnutí jsem však tušil, že se komunistům musela líbit. Já si však nejvíc pamatuji hlášku: "No prosím, mě už půl hodiny běhá po hospodě cikán s kudlou v zádech." ()
Nejlepší seminář ze všech. Hlášky typu "Tým A a B", "Kolega Hraběta dostal......žízeň", "Že jsme brali benzín", a zejména pak pan Smoljak se svým předčasně procítěným monologem "Óóó...čááse...budóóócím...tóótóó." Také obě hry převyšují Cimrmanovský standard. Skvěle ultrasuchý pan Weigel a jeho óda na senilitu. "Trinitro...Todleto!!!" "Já vím, úsudek já mám slabej." Brukner pro změnu zabodoval svým suchým anedoktovačem. Celkově snad vůbec ta nejlepší hra od Cimrmanů, jež se u mě minimálně vyrovnává i mnohem slavnějším opusům, Dobytí severního pólu, či Dlouhému, Širokému a Krátkozrakému. Ve srovnání s pro mě trapným Salónním kupé jako by to snad vytvořil někdo úplně jiný. 90% ()
Svěrák v roli Smrtky opravdu nezapomenutelný a hodí se do hry více než když ho hraje Smoljak... Smrtky - "nashledanou" nasměrované do publika je opravdu mrazivé. Nemělo by se ale zapomínat na další skvělé herce jako na Miloně Čepelku a Jaroslava Weigla. "Tak jméno? - René Ptáček. Bydliště? - Praha. Povolání? - Uhlobaron. No, to musí být zajímavý povolání... Mě to baví!" :D ()
"...Místní Henleinovci na počest paktu s klerofašisty prosadili místo vápna Hlinku" -jak tohle může vůbec někoho napadnout? Stejně jako první aut v dějinách šachu:)) Jedna z nejlepších přednášek. "Podle radiouhlíkové metody bylo zjištěno, že Cimrman přišel do Liptákova na podzim roku 1906...plus minus 200 let:)).Hra Vizionář má spoustu skvělých historických vtipů, které se mohly pořádně vyšperkovat až po revoluci. - Čepelka - "Opravdu je tam tohle napsáno?" -Vajgl - "Jo, Petr...něco červenýho...Bezruč!!!". ()
„Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá“ Dvě hry v jednom byly velice nevšedním nápadem, ale vůbec ne špatným. K jejich spojitosti lze mít námitky, ke kvalitě rovněž, ale ani Posel z Liptákova (Hra z budoucnosti), ani Vizionář (Hra se smrtí) není zbytečně natahován na úkor těch lepších vtipů. Obě dvě mají délku tak akorát, i přednášky jsou dlouhé a zamýšlenou trapností okořeněné tak akorát. Pobaví vtipné vyprávění o nudné cestě do Liptákova s pověstně známou meteorologickou enumerací, i roztomile „vesnická“ vize budoucnosti, které vypovídají více o mezilidských vztazích, než o technickém pokroku. Obzvlášť Vizionář patří svou myšlenkou (vyrovnávání se se smrtí) k těm vážnějším cimrmanovským hrám, ačkoliv jej vážně dost dobře brát nelze. V roli Smrtky je obzvlášť nezapomenutelný Zdeněk Svěrák, z jeho závěrečného „nashledanou“ proneseného do publika až mrazí. 75% ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
- Důl Terezka, který vlastní Uhlobaron, byl přejmenován na Petr Bezruč v roce 1946. Téhož roku byl i znárodněn, na což odkazují synova slova: „Třeba ten důl neprodáte. Třeba vám ho vezmou.“ (Folky)
- Hra se měla původně jmenovat „Cimrmanův Liptákov“. (mnaucz)
Reklama