Lijavec (divadelní záznam)

Hra se původně opravdu jmenovala Herberk. (Kulmon)

Narážka na Jaroslava Weigela, že se ohlolil, umyl, zasypal atd. ve skutečnosti patřila Jaroslavu Vozábovi, který o sebe přehnaně pečoval. (Kulmon)

Po dvou letech byl přepsán scénář hry a hra změněna na hru, kterou hrají dědkové ve starobinci. (Kulmon)

Komise také zavrhla tovaryše, neboť připomínal "taváryše", nahrazeno slovem vandrovník. (Kulmon)

Ministerstvo výživy připomínalo Ministerstvo vnitra (MV) a proto muselo být nahrazeno Ministerstvem zdravotnictví (Kulmon)

Trestnice na Borech měla být změněna na jinou, nejlépe v Rakousku. (Kulmon)

Věta: "někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr" musela být zcela odstraněna. (Kulmon)

Pryč musela i věta "Pánové jste svědci historického okamžiku, práve vyhynuli Pihrtové" (tajní policisté). (Kulmon)

"Vedle veliké rakve monarchie pohřbí lidstvo i malé rakvičky jejich přisluhovačů. Děti, které přivedete na svět, pane Formánku, už nebudou znát slovo Pihrt." I tato věta se v představení nesměla v 80. letech objevit. (Kulmon)

Jméno Pihrt bylo zvoleno zcela náhodně. Když byl Zdeněk Svěrák malý, měl na výběr tři lékaře: Appelta, Soldáta a Pihrta. Svěrákovi se to zdálo pro fízla příhodné. (Kulmon)

V roce 2007 se Zdeněk Svěrák dozvěděl, že agent StB, který na něj posílal hlášení, měl šéfa Pichrta. StB se musela divit, že o nich Svěrák ví, přestože to vůbec netušil. (Kulmon)

Hra byla po několika prvních reprízách zakázána. (Kulmon)

Ladislav Smoljak tuto hru neměl příliš v oblibě, proto v ní také nikdy nehrál. (Haller)