Režie:
Svatava SimonováKamera:
Eduard LandischHudba:
Ladislav SimonHrají:
Ladislav Mrkvička, Bedřich Prokoš, Martina Hudečková, Josef Bek, Marcel Vašinka, Jan Přeučil, Alena Kreuzmannová, Miriam Kantorková, Antonín Navrátil, David Prachař, Dana Batulková (více)Obsahy(1)
Vodníci bývají v pohádkách často zamilovaní do pohledných děvčat, ale málokdy se stane, že zelený mužíček dokáže víc než jen vzdychat láskou. Mátala (L. Mrkvička) uměl vařit pivo, o kterém se lidem ani nezdálo a sládek Karas (J. Bek) si nemohl zvolit lepšího pomocníka. Od té doby, co je u něj Mátala, živnost mu jenom kvete. Aby to tak zůstalo navždycky, nesměla by na světě přebývat závist… (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Utahaná pohádka s nadbytkem otravných zpěvů a tanců, kterou nezachránila ani atraktivní pivovarnická tématika. ()
"Mě, bednáře Měchuru, nebude mistrovat žádnej takovej zelenáč !!" ()
Nebyt otravnych songu, mohlo to byt za 3*. ()
Československá televizní pohádka, ve které se vodník Mátala z rybníku Kaňka stane sládkem v pivovaře v městečku Rukapáně, neboť se místo topení lidí a lovení dušiček věnuje výrobě pěnivého moku. V hlavní roli se objevil L. Mrkvička, který ve své dobrosrdečnosti a naivitě nedbal varování svého staršího a moudřejšího kolegy z rybníka B. Prokoše, aby si s lidmi nic nezačínal. A tak po počátečním lidském obdivu vzhledem k nevšední chuti svého piva, poznává také i odvrácenou stránku lidské povahy. Milostnou dvojici, v pohádce nezbytnou, představuje sládkova dcera Julinka (M. Hudečková) a pivovarský mládek M. Vašinka, kterého citové vzplanutí zachvátí teprve v průběhu pohádky, zejména poté, co zjistí, že Julinka chová neobvyklou náklonnost k vodníkovi. Ve vedlejších postavách se ukázal vrchní sládek J. Bek a také dvě venkovské drbny v přesvědčivém podání A. Kreuzmannové a M. Kantorkové. Jedinou zápornou postavu závistivého bednáře Měchury ztvárnil J. Přeučil. Domnívám se, že nedlouhou pohádku režisérky S. Simonové z období, které předcházelo její éře pohádek plných šílených kostýmů, rozplývajícího se dýmu a třpytivých světýlek, mohu zařadit mezi průměrná díla, neboť se jedná o jednoduchou přímočarou pohádku s příjemnými hereckými výkony, avšak něco nadprůměrného v ní nalézt nedokážu. ()
Vodnické pohádky jsou jedny z nejpoutavějších, protože vodník v českých končinách je většinou dobrák. Nejinak je tomu i zde. A dokonce umí vařit pivo, což národ pivařů ocení o to víc. A jak známo, kde se pívo vaří, tam se dobře daří. Proto si všichni v jednom kuse prozpěvují a příběh je tak opentlen líbivými songy. Jen kdyby kolem nebyly závistivci. A tím se nemyslí zdaleka jenom Jan Přeučil. Překvapilo mě, jak pomlouvačné a věčně drbající babky nepoznají ani vodníka jen proto, že má o pár pentlí víc. A taky, že se vodníkovi nikdo neomluvil a nepozval ho ani na svatbu. Holt...nevděk světem vládne. Pohádka točící se kolem piva mi nemůže vadit. A to ani když je točena v kulisách klasických osmdesátých. ()
Reklama