Režie:
Petr KolihaScénář:
Václav ŠašekKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Miki JelínekHrají:
Ondřej Pavelka, Karel Heřmánek, Vladislav Beneš, Iva Hüttnerová, Jan Hartl, Radoslav Brzobohatý, Josef Vinklář, Luděk Munzar, Radovan Lukavský, Vladimír Salač, Eva Salzmannová, Jiří Císler (více)Obsahy(1)
"Tento příběh byl volně inspirován skutečným kriminálním a soudním případem. Odehrál se v Praze a v Tatrách v letech 1926-1928 a byl později označen za jeden z největších, ne-li vůbec největší, jaký předmnichovská republika zažila. Přesto se tehdejší policii a justici nepodařilo objasnit a uzavřít případ tak, aby ještě dlouho po skončení procesu nevyvolával oprávněné otázky. I když soud vynesl rozsudky, zůstal případ svým způsobem otevřený, a tak je také zachycen ve scénáři, který zůstal v základním půdorysu věrný skutečnosti," říká scenárista Václav Šašek, autor dvoudílné televizní inscenace Proces s vrahy Martynové... Proces zabíral první stránky tehdejších raníků i večerníků, novin všech politických stran a směrů. Proč tolik senzace? Do té doby pro vraždu před soudem stávali většinou lidé, kteří trestný čin páchali z běžných pohnutek: žárlivost, sociální motivace, loupež. Tentokrát se před soudem pro vraždu ocitli tři mladí intelektuálové: lékař, spisovatel, esejista, překladatel, divadelní kritik a recenzent - v jedné osobě, známý novinář se styky ve vysokých kruzích a herec. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Vcelku zdařilé zpracování skutečného případu ze třicátých let s poměrně dobrými hereckými výkony. Scénárista (Václav Šašek) si možná jen mohl odpustit líčení "cynismu moderní doby, které je morálním podhoubím zločinu", ale kdoví, zda to není sarkasmus, jelikož je v mnohém na straně obviněných. ()
Jako studie lidských charakterů, především té záporné části lidských vlastností je to víc než ucházející. Pavelka jako sebestředný cynický manipulátor, Heřmánek jako sobec, defraudant a lhář a Beneš jako slaboch a pokrytec tvoří dohromady pěkně zvrhlý trojlístek... Dobrá příležitost k charakternímu herectví, které využil především Pavelka vzhledem k tomu, že má největší prostor a jeho postava k sobě váže největší pozornost. Celkový dojem: 75 %. Jen ta stopáž vzhledem ke dvěma dílům je přetažená. ()
Až britským stylem zavánějící povedená inscenace. Možná to chtělo přece jen ještě o chlup lepšího režiséra, kterého by si scénář a herecké obsazení zasloužili. ()
Kdyby v hlavních rolích byli dobří herci, určitě by byl zážitek ještě mnohem lepší. Pavelka mohl předstírat, že je židle (pravda, nejsem si jista, že by to zvládl) a vzdělaného intelektuála mohl představovat někdo, komu bych to věřila. Druhá část značně napravila reputaci prvnímu nudnému dílu. ()
Na konci filmu schází, že po propuštění z basy hlavní protagonista emigroval do USA, vrátil se před 1968, dožadoval nového procesu. Po vstupu přátelských armád a potlačení Dubčekovského snílkovstí zase zmizel v USA, kde i zemřel. Další dva odsouzení zemřeli mladí, jeden údajně na tyfus, druhý neznámo kde, za druhé světové války. ()
Před více než pětaosmdesáti lety, od února do června 1928, plnily stránky novin a časopisů senzační zprávy o velkém soudním procesu. Bylo to cosi mimořádného: před soudem stáli tři novináři, obžalovaní z vraždy. Něco takového se nevidí každý den. Vlastně je záhadou, že se proces za celá léta stal námětem jen pro tuto dvoudílnou televizní inscenaci, která ovšem takřka bezezbytku nutí diváka přemýšlet, jak to asi bylo doopravdy. Vinen? Nevinen? Ta otázka musí trápit každého, kdo se zamýšlí nad osudem jednoho z aktérů případu, spisovatele a lékaře MUDr. Jana Klepetáře (1902 – 1978). Noviny denně přinášely informace ze soudní síně – a celý proces se stal nejen prostorem pro vyřízení hrdelní pře, ale jeho prostřednictvím si starší generace vyřizovaly účty s tou "zkaženou" mladou poválečnou generací, která o sobě tvrdila, že s ní přichází nový lepší svět. Začalo se jí říkat klepetářovská generace. Sám Klepetář vyšel z vězení v roce 1937. Nechal si úředně změnit jméno, pracoval jako redaktor v nakladatelství, po roce 1949 odešel do exilu a v sedmdesátých letech se do normalizovaného Československa vrátil, hnán jedinou myšlenkou: obnovit proces, aby dokázal svoji nevinu. Televizní rekonstrukce jednoho z nejsledovanějších a nejkontroverznějších soudních sporů v historii československého trestního práva se opírá především o kvalitní dobovou atmosféru, včetně věrohodných kostýmů a dekorací. Zdařilý námět, scénář i režii potom provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Munzar, Lukavský, Brzobohatý, Vinklář, Abrhám, Prachař), ale i těch mladých a nejmladších (Pavelka, Heřmánek, Vladislav Beneš, Hartl, Salzmannová a také Iva Hüttnerová). Vražda zámožné Margit Vörösmartyové, jak se oběť ve skutečnosti jmenovala, nebyla nikdy objasněna a její případ dodnes vyvolává celou škálu pochybností a rozporů. Přesto padl na konci soudního procesu verdikt, který obviněné uznal vinnými v plném rozsahu. ()
Ondřej Pavelka v roli cynického údajného hlavního padoucha prostě nemá chybu. Jinak ovšem rozsudek ani závěrečné resumé neodpovídají skutečnosti (stejně jako mylný komentář jednoho zdejšího kolegy). Skutečný Jan Klepetář byl z vězení propuštěn v roce 1937, pracoval jako redaktor a příležitostný novinář až do roku 1949, kdy se vystěhoval do Švédska a později do USA. V sedmdesátých letech znormalizované Československo několikrát navštívil (některé zdroje hovoří i o návratu jako takovém) a snažil se prokázat svoji nevinu v případu Vörösmartyová. Zemřel v Praze 10. 8. 1978. ()
Možná, kdybych na to měl víc trpělivosti, nechal bych se unášet hereckými výkony a neměl čas pořád přemýšlet o tom, proč mě to do prdele tak strašně nudí! ()
Špičkoví a přitažliví herci v jinak nudné televizní inscenaci. ()
.........historický fakt (mne doposiaľ neznámy) je tu spracovaný hooodne nudne...typ bla-bla-bla.....nepozerateľné.....škoda hercov na takúto kravinu.... ()
Dost nudne spracovany kriminalny pribeh z Prvej republiky. Petr Koliha predviedol len priemernu rezisersku pracu a herci taktiez. 60 % ()
V té druhé části se ten Pavelka i slušně rozehrál. ()
Herectví Pavelky dalo dílu šmrnc oblastního divadla... ()
Po prvním díle prozetím za 4*. ///Druhý díl taktéž dobrý ///Výborný televizní film s dosti zajímavým námětem, režiie spíše průměrná, to je ovšem vynahrazeno kvalitním scénářem a velice dobrými hereckými výkony, Ondřej Pavelka výborný, dále pak skvělý především Vladislav Beneš a v menší roli Luděk Munzar, ostatní herci samozřejmě také dobří. ()
První část mě zrovna nepřesvědčila. Přece jen, je to konverzační záležitost, která spoléhá na herecké výkony. A Ondřej Pavelka, coby hlavní postava, která dostává nejvíce prostoru, zoufale přehrává. V druhé polovině se pozornost přesouvá i na ostatní zúčastněné a mě to konečně začíná bavit. ()
V čele výtečný Pavelka a další jeho ublíženecká, ovšem skvěle taktizující svině. Nepropásněte ani Josefa Abrháma v roli tak extrémního individua, že by z něho blila i sestra Ina.60% ()
"To už není obyčejná lež, to je umění!" ()
Československá dvojdílná televizní inscenace natočená podle skutečné události, která se převážně zabývá soudním procesem s třemi obžalovanými muži, kteří se měli podílet na smrti bohaté ženy. Obžalovanou trojici mužů tvoří lékař Klapáč (O. Pavelka), novinář Mikovec (K. Heřmánek) a neúspěšný herec Korejs (V. Beneš). Tito pánové byli zpočátku přátelé, kteří z nemístného žertu vymýšleli nápady, jak se zbavit nepohodlné ženy (I. Hüttnerová). Zejména dr. Klapáčovi, který byl, jak se zdá, hlavní postavou inscenace, přišel tento druh humoru velmi zábavný, což podtrhl účastí na falešném svatebním obřadu, kde vystupoval jako nepravý oddávající. Jaké však bylo jeho překvapení, když se najednou ocitl u soudu, kde se pod dohledem soudce R. Lukavského vyšetřovala vražda paní Martynové. Zpočátku snižoval význam soudního přelíčení, dokonce se soudu vysmíval a domníval se, že mu tato negativní reklama zvýší věhlas v očích veřejnosti. Pozdě pochopil, že tady končí veškerá legrace a jeho svoboda je vážně ohrožena. Snímek lehce vyplňují retrospektivní pohledy na přátelské žertování mezi obžalovanými, většina snímku se však odehrává v soudní síni. Samotné přelíčení je velmi zmatené, neboť všichni obžalovaní často mění své výpovědi a vyprávějí nepravdu. Popis situace, která předcházela vraždě, je od jednotlivých obžalovaných podávána zcela odlišně. Divák se tak vůbec nedozví, kdo ve skutečnosti onu dámu zabil či zda byla vůbec zavražděna. Snímek P. Kolihy je výborně doplněn herci ve vedlejších rolích, státního zástupce představoval L. Munzar, Klapáčova obhájce ztvárnil J. Hartl. Dále můžeme sledovat R. Brzobohatého jako hlavního kriminalistu, kterému se však nepodařilo obstarat jakékoli důkazy a nebylo nalezeno ani tělo oběti. V roli nedůvěryhodného svědka se ukázal J. Abrhám. V jediné významnější ženské roli se objevila E. Salzmanová coby partnerka dr. Klapáče. V malé roli poslance se v jednom ze svých posledních televizních vystoupení objevil I. Prachař. Celkově se domnívám, že toto televizní dílo není nic výjimečného, děj je zřejmě úmyslně zmatený, aby se divák ani postavy nedobrali pravdy. I přes obsazení mnoha hereckých legend hodnotím tento film pouze průměrně. ()
Zajímavý námět, ale ztvárnění nebylo příliš věrohodné, k čemuž přispělo i značné přehrávání některých protagonistů. ()
Trochu strnule natočený příběh, který se v rukách jiného režiséra mohl stát strhujícím. Překvapivé, protože Petr Koliha přinejmenším adaptací Něžného barbara dokázal, že cit pro filmový výraz, atmosféru má, a ještě dokáže být originální ()