Malá čarodějnice

Včerníčková superklasika. Moc hezky zpracovaná. Čarodějnice nemusí být nutně jen zlé a ošklivé potvory, které otravují lidem život. Tato je roztomilost sama i s její dobrosrdečností. Výborně nadabovaná Bohdalkou. Neumím si představit nikoho jiného, kdo by to zvladl lépe. Nikdo takový totiž u nás není. (08.09.2020)

Kdyby Malou čarodějnici namluvil kdokoliv jiný než božská Jiřina Bohdalová, hodnocení by kleslo, protože styl animace mi jako malému nepřirostla k srdci, koneckonců ani místy strašidelné momenty mne nenadchly, ale čím jsem starší tím víc tento večerníček podle díla německého libereckého rodáka stoupá v mých očích . (11.09.2018)

Přiznám se, že pohádkové seriály, které namluvila Jiřina Bohdalová mi v jednu chvíli už trochu splývaly v jeden. Krom výjimečných Pohádek z mechu a kapradí. Malá čarodějnice je další takový seriál o popletené mladé čarodějce, která chce umět kouzlit, být v tom dobrá a pomáhat. Samotné příběhy jsou krátké a někdy i trochu nedotažené. Navíc, i když se seriál odehrával v různých typech prostředí stále mi pozadí přišlo animačně velmi jednotvárné. (05.02.2024)

I když mně tyhle večerníčky kreslené jedním z našich nejznámnějších a nejoblíbenějších kreslířů panem moc nebavili protože dějově pro mně nebyli zajímavé třeba tak jako Hurvínek, tak ale musím uznat i přesto že už tolik na pohádky nekoukám a večerníčky už také skoro vůbec ne jen občas a jen nanejvýš 1 sérii když to srovnám se současnými že i tyhle večerníčky co jsem třeba já moc nemusela jsou krásnější. A at se vám to líbí nebo ne ale paní Bohdalová je paní herečka a dabérka především protože obětovat svůj hlas pro děti na celém světě a i pro vás co si jí nadáváte Bohdalka to by každý neudělal právem se o ní mluví jako o národním Českém pokladu, nejlepší z nejlepších z dob minulých kteří nám předávali kulturu vymírají a až tady nebude ani jeden z nich tak si možná až pak uvědomíte jak jste byli hloupí a pohrdali nad něčím co si to nezasloužilo. (01.03.2024)

Návrat po vlastních stopách III. Ouha. To jsme se báli. To jsme se teprve učili bát. Sabaty a větve v noci škrabající na okno a divá světla a zlé čarodějnice. Hrom do toho. Jména připomínající německé názvy ("Valpuržina noc"?), odkazy k noční temnotě a baroku. To jsou věci, co nás formovali, to způsobilo, že máme rádi noc, jež je naší utěšitelkou a jež nás milostným kolébáním uspí a dopřeje nám sladké snění pod povrchem vědomí... Dodnes se bojíme věcí, které se k nám z okolního světa dobývají a činí si nároky na naši pozornost. Věci přicházející neodbytně, věci kradoucí nám slastný spánek a barvící naše vlasy na bílo, věci nutítící nás šílet. Nechme je rozpustit v oné magické chvíli Valpuržiny noci a odhoďme je stranou do příkrovu temnoty, která jest naším přítelem. Temnota venku, temnota uvnitř. Jsme ti, kdo bloudí tmami. (20.06.2009)