Za zavřenými dveřmi

Film je príbehom rovnomenného románu maďarskej spisovateľky Magdy Sabóovej. Ktorý ma ráz autobiografie a odohráva sa v Budapešti v centre dramatických udalosti 60. tých rokov minulého storočia. Do okrajovej časti mesta sa prisťahuje slávna spisovateľka s manželom. Požiada o pomoc v domácnosti tajuplnú ženu zo susedstva Emerenc, ktorá sa bojí búrky, žije osamelým životom, skrýva svoju minulosť a odmieta otvoriť dvere svojho domu pre cudzieho človeka. Z útržkovitých vyznaní sa dozvedáme, že v tvrdom pogrome na Židov v Maďarsku v roku 1944 pomáhala židovskej rodine Grossmannových a zachránila ich dcérku Évike, ktorú odovzdala do výchovy na vidiek, sťaby svoje dieťa svojim rodičom. Po vojne ju odovzdala pokrvným rodičom. A práve tento zaujímavý príbeh je vo filme iba načrtnutý neukončený, v polovici príbehu ďalšia časť nevyslovená. V skutočnosti sa celý dej rozbalí až v závere filmu. Paradoxne režisér Ištván Szabó (nie je príbuzným spisovateľke) sa narodil v židovskej rodine, rodičia v roku 1942 konvertovali na katolicizmus, ale v roku 1944 ho ukryli do sirotinca. Vojnu prežil a otázke židovstva sa venoval aj vo filme Otec (Father, 1966) a Slnečný jas (Sunshine, 1999). Láska, zrada a odpustenie sú témami emocionálne silného tohto filmu a sú v ňom odhalené princípy dvoch diametrálne odlišných žien. Dvere v názve sa týkajú dverí, za ktorými ležia tajomstvá. (20.12.2019)

Po delší době se objevil film, který mě donutil přemýšlet a vnitřně se mě dotkl. Úplný závěr byl asi trochu naivnější, než bych si přála, ale nevadí. Helen Mirren, která pro mě byla lákadlem, byla skvělá (ostatně jako vždy) - jen mě napadlo, jak se z tak sexy dámy stane taková babička. V Love Ranch se tomu mladíkovi vůbec nedivím, že ho Helen přitahovala, a tady dokázala svůj sex-appeal totálně zazdít - pozoruhodné. Charakter Emerenc, který se mě tolik oslovil, si neumím zcela jasně vysvětlit a přijmout, ale nemůžu to jen tak hodit za hlavu a nutí mě to o ní přemýšet a "vykonstruovat" si v hlavě, proč ji přijmout.Taková rozbitá duše, která se sama opravila tak, že vytvořila svá pravidla a zásady, aby mohla co nejlépe existovat. (27.07.2014)

Četla jsem román (s autobiografickými prvky) Magdy Szabó "Dveře", jehož adaptaci do filmové podoby hodnotím podstatně níže. Atmosféra silného melodramatického příběhu jakoby se ve druhé půlce filmu postupně vytrácela. Ovšem Emerence, drsná služka se zlatým srdcem, v podání Helen Mirren byla vynikající. (28.07.2014)

Někdy příběh není silný díky tomu, kdo jej vypráví, ale o kom je vyprávěn. Příběh Za zavřenými dveřmi vypráví žena, která chodila do kostela zatímco někdo jiný zametal před jejím prahem. Troufám si říct, že většina spisovatelů nepíše příběhy, aby jiné pobavily nebo poučily, ale protože se potřebují vyzpovídat, potřebují obnažit svou duši a očistit svědomí, aby jim bylo lépe. Nesdělitelnost pocitů je stoprocentní. Druhé můžeme pochopit jen pokud se naše pocity v něčem podobají jejich pocitům, jen pokud máme dar naslouchat. Tento film mi přinesl víc než oceňované oskarovky na předních místech zdejších žebříčků. (Síla oskarových přátel - Menzel si zahrál štěk ve Dveřích, Szabó v Anglickém králi.) (28.07.2014)

Spíše než jako celistvá sonda do života dvou nesourodých žen působí The Door jako pár na sebe nenavazujících scének rozložených rovnoměrně po období několika měsíců až let. Navíc musím říct, že po úvodu Helen Mirren, která na tiskovce i před projekcí tvrdila, že Emerenc považuje za svou nejsložitější roli a že je tato postava výjimečná svou tajemnou minulostí, jsem čekala něco málo víc, než dva flashbacky a jeden pohled za zavřené dveře jejího domu. Možná má slova vyzní až kacířsky, ale i přes veškeré recenze hovořící o dokonale prokresleném ději a postavách, na mě jednání Emerenc působilo, snad kvůli oněm limitovaným pohledům do minulosti, místy až neuvěřitelně a nerealisticky. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)