Bohové a monstra

Stárnoucí homosexuál, režisér, který odešel z umeleckého světa a dožívá ve svém duchovním exilu pronásledován svými vzpomínkami. Vlivem následků mrtvice mu vzpomínky vskutku ožívají a mísí se s relaitou, kterou reprezentuje jeho služebná a mladý zahradník, možná jeho poslední přítel v životě. McKellen svou postavu nehraje, on se jí prostě stal. Skvělý a zvláštní film, ani minutu jsem se nenudil. 90% (15.06.2014)

3.5 | Skvělé herecké výkony, nádherná hudba, ale místy zdlouhavé a nezajímavé. Ian McKellen měl za tohle dostat Oskara, ne scénář, protože film je tak dobrý hlavně díky jeho brilantnímu hereckému výkonu. Bez něj by to bylo o moc horší, protože jinak to je téměř o ničem, příběh umírajícího muže, dříve slavného, dnes trpícího, vzpomínky, filozofování... Dobře natočený art film, ale já raději uvolněnější snímky... (23.10.2011)

Genialita...v podání Iana McKellena stejně jako Brendana Frasera. Scénář byl zjevně velice dobrý, ale až díky fenomenálnímu Ianu McKellenovi a až nehorázně (a objektivně nepříliš očekávatelně) dobrému Brendanu Fraserovi vzniklo tohle neskutečně působivé dílo. Hudbu spáchal mně do té doby neznámý Carter Burwell (později si mě získal např. Válkou Gangů s Markem Wahlbergem, ale o tom jinde). Oscar za adaptovaný scénář naprosto zasloužený. 90% (14.07.2003)

Silně nadprůměrný snímek, zejména díky hereckému ztvárnění všech TŘÍ hlavních postav - nemohu opomenout hospodyni Hannu - a díky tenké nitce vzpomínek a snů otce "monster", kterými je příběh protkaný. A Bohové? ... Nepatříme k nim - nikdo z nás. Oni se nanejvíš dobře baví, pokud nás odněkud pozorují - nezáleží na tom, jestli z nebe nebo z pekla, protože my si svá "monstra" nosíme v sobě ... Neodpustím si jenom jednu soukromou, zcela subjektivní připomínku. ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Vyhrocená scéna s maskou mi nijak zvlášť neseděla, byla trošičku "přes". Až do té chvíle jsem měla pocit, že zvláštní přátelství, porozumění a RESPEKT mezi oběma muži byly postupem času VZÁJEMNÉ - a tahle jediná událost všechno dokonale nabourala. Navíc: Pokud by James Whale vážně chtěl zemřít rukou Claytona - prakticky ho přimět k k vraždě - musel by zatraceně dobře vědět, že mu tím neodvolatelně zničí život. Nemyslím, že by byl až tak sebestředný, aby mu to bylo jedno ... Mrtvého vzkřísit nemohl. Mohl - a měl - prostě jen jít a začít malovat, nic víc ... to by bylo daleko přijatelnější - a působivější. Jistě, seběhlo se to rychle, neplánovaně a možná do určité míry impulsivně - chápu to, nicméně téměř veškeré moje dojetí se někam vytratilo, takže 1* musím shodit ze stolu - a docela mě to mrzí. (03.07.2009)

Alespoň v tomhle filmu nedostižný Ian McKellen měl slušný rok. Léta páně 1998 natočil nejen tak trochu přeceňované drama Bohové a monstra o uměleckém bilancování a pomíjivosti slávy, ale i dle mého o krapet lepšího, démonického Nadaného žáka, ve kterém si střihnul stárnoucího válečného zločince. Režisér Bill Condon nicméně dle mého není úplně přesvědčivý tvůrce, jeho snímky jako Dreamgirls a Kinsey se mi pod kůži jednoduše nedostaly a i jeho setkání s britským shakespearovským mistrem, z kterého je obtížné spustit oči, není úplně sebevědomou jízdou. Ač snímek příjemně graduje, nemá natolik pevné švy, které by mi dopřály hlubší zážitek. Závěr života homosexuálního legendárního režiséra Frankensteina se může opřít o zodpovědnou scénáristickou práci, přesto je tak trochu rezervovaný, držící se zpátky a nejvíc by mu asi slušelo označení zajímavý. To je ale přesto kapánek málo!! Jemné zklamání jsem rozhodně pocítil.. (23.01.2011)