Tato drobná povídka o uskutečněném nápadu řidiče autobusu a konduktérky zatraktivnit svým pasažérům jízdu "turistickým" výkladem o okolí trasy samozřejmě nedosahuje závažnosti Naruseho společenskokritických snímků z padesátých let. Přesto mne nad řadu z nich, kterých si ovšem také vážím a mám rád, okouzlila svým soustředěným (a přesto bohatým) líčením prostředí a psychologicky věrohodnou povahokresbou postav. Na zhruba hodinové ploše je zachycen venkovský kolorit s mozaikou nejrůznějších povah a nálad. Na okraji hlavní dějové linie se také hladově rozpínají oddenky dalších nevyslovených, jen přitažlivě naznačených příběhů. Tím otřískaným autobusem bych někdy moc rád jel a nevadilo by mi, že konduktérce nerozumím. Jak ostatně naznačil i básník, který její výklad napsal, hlavní kouzlo je v intonaci.(28.2.2012)