Onna ga kaidan o agaru toki
-
女が階段を上る時
(Japonsko) -
When a Woman Ascends the Stairs
Drama
Japonsko, 1960, 111 min
Režie:
Mikio NaruseKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
stub
Jako vždy excelentní Hideko Takamine v roli úspěšné "společnice", tentokrát jí však navíc zdatně sekunduje (o osm let mladší) Tatsuya Nakadai, se kterým se sešli již např. v (rovněž Naruseho) Daughters, Wives and a Mother, či Kinoshitově Immortal Love (kde měli možnost vzájemnou souhru rozehrát asi nejvíce). Ten hraje manažera klubu, který je do Mamy zamilovaný (není nicméně zdaleka sám). Největší důraz klade Naruse na citové vyhasínání hlavní hrdinky, jako vždy si dává přísně záležet na tom, aby byly všechny postavy uvěřitelné a realistické a jejich konání pochopitelné, čímž dociluje obvyklé plnosti charakterů. Zároveň je mistrem konců, poslední záběry jako by vždy přikládaly poslední dílky k puzzlu, který pak velmi jednoduše zobrazuje věci nesmírně složité...(4.6.2009)
-
vypravěč
Další Naruseho pozoruhodně pronikavý portrét ženy v krizové situaci reflektuje napětí mezi samotou spojenou s nemilovaným řemeslem gejši v moderním baru a touhou po samostatnosti, která by zastoupila zdánlivě již nemožný manželský svazek. Naruseho Keiko (kterou úchvatně zahrála Hideko Takamine) prochází světem tokijských barů, její pohyb, neuvěřitelně sdělný, v dokonalé souhře náznaků, gest, mimiky a tělesných poloh, prozrazující ještě více než slova či děj, glosuje smutek a odcizení těchto míst. Podobně jako u dalších režisérových hrdinek i zde je rytmem jejího života tep deziluzí, tragédií a dojemně přijímaných potěch, které však prchají co stín. Bolest a krása se v Keiko sváří v symbol, jehož zdánlivá maska (maska gejši vtělující, jak sama hořce přiznává, luxus má ve filmu rysy vnuceného dandysmu) je současně zátěží i jeho významnou součástí podobně jako chůze po schodech (vedoucích do baru), která svou nepříjemností a tíží ironizuje osvobozující vertikalitu, pohyb vzhůru k volnosti, o níž hrdinka sní.(18.7.2011)
