Futari

Jíha

Mika je zasněné trdlo, které se k ničemu příliš nehodí a nic příliš nevnímá. Před necelým rokem jí tragicky umřela po všech směrech úžasná starší sestra Chizuko. Ta se nyní sestřičce začne zjevovat jako duch a průvodkyně na cestě životem a udělá z ní šikovné a nezávislé děvče. Film je ještě sirupovitější, než jiné režisérovy snímky (viděl jsem Tenkosei, Toki o kakeru shoujo a potrhlý Hausu) a 2,5 hodiny jsou vskutku zkouška trpělivosti, ale opět se odehrává ve fotogenickém Onomichi, překvapivě často v něm prší, lahodí oku a občas baví hudbou (Joe Hisaishi). Obayashiho filmy, alespoň pro mě, představují úplný kulturní šok. Nemyslím, že bych byl schopen kterýkoliv ze shlédnutých úplně docenit a to nejen pro jazykovou nevybavenost a příliš stručné anglické titulky. Toki o kakeru shoujo jsem nepochopil vůbec a povedlo se mi ztrácet se i v nekoplikovaném příběhu Futari. Nejspíš je to emoční paletou nevídaných odstínů. Přibližně 70 %.(26.9.2011)