O Schmidtovi

Škoda jen, že je to poněkud neuspořádané - střídají se totiž tady dramatické a komediální scény a dohromady nejdou tolik, jako v Payneově novějším filmu Nebraska. Taky dost dlouho trvá (50 minut), než se Schmidt vydá na cestu, protože všechno to, co se dělo předtím, sice bylo zajímavé, ale taky poněkud nudné. Jak už je ale Schmidt na cestě, šlape to dokonale, párkrát mi to připomnělo jak Nebrasku, tak Příběh Alvina Straighta (I když mi oba tyhle filmy připadají lepší, než O Schmidtovi), je to dokonce i poetické a dodržuje to i posloupnost počasí. Škoda jen, že před a na svatbě to upadne dost do komedie a to drama se z toho trochu vytratí, ale to pak zachránilo strašně silné finále. Ale zase když to srovnám s Nebraskou, ta mě přece jenom zasáhla o maličko víc... Ale O Schmidtovi je na rozdíl od Nebrasky natočen barevně, což se k takovému filmu prostě hodí víc. Natočené a zahrané to je ale bravurně a celkově se mi to líbilo. Akorát fakt nechápu jednu věc - Payne natočil dva skvělé filmy, tak jak mohl natočit něco takového, jako jsou Děti moje... 4* (19.04.2020)

Přesto, že jsem si od tohoto filmu nic moc neslibovala (už ten obal) a v půjčovně jsem po něm sáhla jen kvůli Nicholsonovi, mě velmi mile překvapil. Už jen vidět Jacka v roli proplešlého důchodce, který "když už to konečně měl, tak nevěděl, co s tím", je zážitek. A způsob, jak je jeho vyprávění vystavěno prostřednictvím dopisů adresovaných adoptovanému chlapci Ndugu, který je jen imaginárním terčem, do kterého Schmidt napřed strefuje vztek na všechno od práce až po manželčinu buzeraci, aby pak coby čerstvý vdovec a prohlédnuvší otec přešel v dopisech k laskavějšímu tónu, je více než dojemný. Scény, jako třeba ta s počuráváním prkénka na důkaz vzdoru, nebo ta s Kathy Bates, kdy Jack leží v posteli se zafixovaným krkem, ona ho krmí a přitom mu vypráví svoje sexuální dějiny a potřeby, nebo další, kdy si čte dopis z charitativní organizace, to jsou ukázky nejen Nicholsonova hereckého mistrovství. (04.11.2004)

Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení, protože první půlhodina je opravdu vydařená ("Nestačím se divit, co to se mnou bydlí za ošklivou ženskou."). Druhá polovina filmu se ale neskutečně vleče a slzavý závěr... řekněme, že by se hodil do jiného filmu. Vzpomínáte na ten díl South Parku se Stanovým dědečkem? Pusťte si radši ten. (21.05.2006)

Tak všední a prázdné jako sám život osamělého důchodce. Přesto pocitově silné, pomalu plynoucí od jedné situace, která nutí k zamyšlení, ke druhé. Hořké, přesto se najde i místo lehce úsměvné. Poklidné a zdánlivě vizuálně šedé, přesto občas osvěžené probliknutím nějakého obrazového nápadu nebo vtípku (třeba Marat). Rozhodně to není film, který bude bavit každého, a rozhodně každého neosloví. Nicholson sice velmi často zůstává Nicholsonem, ale stejně často dokáže v roli stárnoucího muže, který přichází o vše na čem mu v záleželo a postupně si uvědomuje marnost svého života, rozehrát výtečnou epizodu, strhující moment, které výtečně doplní pohled do Schmidtových pocitů otevřený v dopisech africkému chlapci. Velmi silné, plné emocí, které dokáže předat nenápadně, přesto rozeznít silně a s dlouhým dozvukem. Film, který se jen tak z hlavy nevypaří. (08.11.2014)

Jack Nicholson předvádí výborný herecký výkon (o tym žádná ;o), ale něco tu nehraje. Příběh je příliš schématický, takřka literární, a přitom vlastně neumí pořádně sdělit pointu (alespoň mě - neameričanovi se to tak jeví). Jistě, že se mnohokrát pohybuje na hraně komiky, ale závěrečná návštěva v onom památníku asi nebyla míněna jako komická vsuvka, protože její vyznění je důležité pro pochopení filmu. (pokud jsem jej tedy správně pochopil) Přesto jsem se nad umělohmotnými koňmi, zoufale neumělými malbami a celou bizarní quasiheroickou architekturou té zvláštní stavby neubránil smíchu. K slzám nebo alespoň rozjímavému zastavení se mě film zkrátka nedohnal a to je zřejmě chyba, protože o to tuším šlo především... Jo, leccos vypoví o Americe a američanech, ale to asi pro změnu záměr nebyl a pokud ano, přidal bych hvězdičku navíc. Tak trefnou sebekritiku ale nepředpokládám, takže to bude spíše kouzlo nechtěného... (01.04.2008)