Sid a Nancy

Punkovou muziku jsem měl tak do dvaceti hodně rád, Pistole obzvlášť a Great Rock'n'Roll Swindle z ohraný VHSky jsem považoval za supr biják, hlavně jeho pařížskou pasáž se Sidem. A bavilo mě chodit chlastat a pogovat na punkový koncerty a lákal mě punkovej život. Ale v jádru jsem nebyl žádnej punker, jen pozorovatel. A dneska už mě nějaký výjevy ze života vysmaženejch a vypitejch degenů, jako byli Sid & Nancy, ani nebaví pozorovat. Starej dobrej Morrison byl sice taky smažka, vejpitka a kurevník, ale zároveň i intoš a mystik, svým způsobem. Zatímco tihle dva vylízanci... škoda slov. Ale co naplat, muzika je to pořád skvělá, mladej Oldman parádně špulí držku a drtí svůj anglickej přízvuk, a tenhle film je fakt zatraceně dobře natočenej. Škoda jen, že se neobjevila fatální postava Sidovy matky, ale to asi proto, že se to jmenuje jen 'Sid and Nancy', že jo. (21.12.2016)

Nemám rád anarchisty, punkery a podobnou verbeš. Už proto ten film je pro mě spíš průměrný. Souhlasím s výtkou, že je to můj subjektivní a zcela neobjektivní názor. No a co? Zkrátka koukat se na bandu kreténu, která si vyfetovává mozek se dá natočit o mnoho lépe - viz například vynikající The Doors. Muziku Sex pistols příliš nemám rád. Scény, kdy byli dva hlavní protagonisté pod vlivem drog, ve mně vyvolávaly spíše pocity nezajímavosti a nudnosti. Nestalo se jako třeba u Rekvia za sen, že jsem měl husí kůži a v tu chvíli přísahal, že se drogy nikdy nedotknu. Přesto tento film stojí za zhlédnutí. Už jenom kvůli snaze o pochopení jedné generace... (07.09.2006)

Sid a Nancy je o Sidovi a Nancy, ne o Sex Pistols. Otázka je, jestli mě film o znuděnym chlápkovi, kterej ničí sebe, všechno kolem a k tomu je manipulován příšernou ženskou, může vůbec zajímat. Může, když budou rozbité telefonní budky, zdemolované hotelové pokoje a použité jehly proloženy něčím, co by Sida Viciouse prezentovalo jako člověka, jehož názory, postoje a vztah k hudbě měly nějaký vývoj, a ne jen jako zfetovanou mátohu. To, že tam bylo jisté charisma, snad pochopil jen Gary Oldman a udělal pro tu roli, co mohl. (16.09.2006)

"Chcete slyšet My Way, hovada? Už jsem to zapomněl." Punk hodně ovlivnil můj život a Sid Vicious k němu tak nějak patřil. Jenže tento film k Sidovi není shovívavý a zákeřně ho ukazuje takového, jakým skutečně byl. Sid nezvládal hru na baskytaru, všechno ho nudilo, svědomitě chlastal a ani tu anarchii si neuměl nějak zvlášť užít. To je celkem škoda, chlape. Nancy mu však zjevila smyslovou podstatu tohoto světa - drogy. Od té chvíle začala heroinová romance, při které Sid prochází sklem, padá ze schodů, chvílemi ho nenudí sex a jeho známá proměna v lidskou trosku probíhá rychleji, než by si přál. Mne tedy nic z výše uvedeného až tak neoslovilo, takže je jasné, že důvodem mého vysokého hodnocení jsou hlavně koncertní výstupy Sex Pistols v první polovině snímku. (21.01.2016)

Kdysi jsem byla mladinká a drsná punkerka:-))) Film Sid a Nancy tehdy mezi punkery dost letěl a hláška o tom, že sex je hnusná hipísáská sračka, se stala velmi populární. Teď s odstupem pár let a s tím, že jsem tak nějak zmoudřela:-), musím film hodnotit jinak, jako blázen do filmů a ne jako nadšená fanynka Sex Pistols. Sice nádherně ukazuje svět lidí, kteří vyznávají heslo No Future, ale jinak je to jen další ze zástupů životopisných filmů o tom, jak někdo ke slávě přišel (v Sidově případě spíš za jeho image než za hudbu, vždyť on na tu basu skoro ani hrát neuměl...) a pak se ufetoval za podpory své vypatlané přítelkyně. Nic nového pod sluncem. Takové filmy pak dokáže držet v nadprůměru hlavně herecké obsazení, které je tady dost rozkolísané. Johnny Rotten sice tady není nějak zvlášť důležitá postava, ale mě ve filmu přímo dráždil - není mu vůbec podobný (to by mi sice jindy nevadilo, ale tady mě to prostě zvedalo z židle) a ta jeho postava absolutně neodpovídala tomu, co o něm vím. Ale čer to vem - není to film o něm, ale o Sidovi a Nancy. A tady je už větší problém, protože Nancy je jen hysterickou uvřískanou vyfetovanou husou a nechápu, proč s ní Sid už na začátku nevymetl podlahu - její obraz musí být dost zkreslený, protože někdo takový snad ani nemohl existovat... A pak je tu Sid Vicious ve skvostném podání Garyho Oldmana (který vypadá opravdu jako on!) - vám je jasné, že Sid byl hnusák a asi kapku prostomyslný, ale jeho charizma z něj září na kilometry a to je téměř jediný výrazný klad, jinak banálního filmu. (03.08.2007)