Attack
Režie:
Robert AldrichScénář:
James PoeKamera:
Joseph F. BirocHudba:
Frank De VolHrají:
Jack Palance, Eddie Albert, Lee Marvin, Robert Strauss, Richard Jaeckel, Buddy Ebsen, Jon Shepodd, Peter van Eyck, Jud Taylor, Strother Martin, Leonard Bremen (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Zbabělec dokáže napáchat víc škody než nepřítel... Filmy z II. světové války tvoří v americké kinematografii svébytný žánr. Objevily se prakticky hned po přepadení Pearl Harboru a okamžitě se staly důležitou součástí amerického válečného úsilí. Byly vesměs prvoplánově propagandistické a líčily v první fázi bojů především akce v Pacifiku. Jejich obliba přetrvala konec války a válečný žánr byl v hollywoodské produkci pravidelně zastoupen hluboko do šedesátých let. S větším odstupem od válečných událostí se měnil úhel pohledu tvůrců. Místo propagandistických děl začala vznikat realistická dramata, zaměřující se na osudy jednotlivců často ve zcela nehrdinských situacích, a dokonce snímky, kriticky zobrazující poměry v americké armádě. K takovým patří Útok (1956), natočený známým režisérem Robertem Aldrichem a odehrávající se v Evropě roku 1944 (ve filmu to není naplno řečeno, ale dějištěm jsou Ardeny během německé ofenzívy). Snímek vznikl podle divadelní hry Normana Brookse a líčí osudy průzkumného družstva v městečku obsazeném zakopanými německými jednotkami. Dává do příkrého kontrastu obyčejné hrdinství prostých vojáků, vedených poručíkem Costou (atypicky obsazený Jack Palance), a jejich velitele, kapitána Cooneyho (vynikající Eddie Albert), jenž je nejen neschopným důstojníkem, ale navíc zbabělcem, kterého na jeho velitelském místě drží pouze vypočítavá přízeň jeho nadřízeného, podplukovníka Bartletta (standardní Lee Marvin). Útok není typickým válečným snímkem, dává přednost psychologii před akcí a jeho protiválečné stanovisko je velmi výmluvné. To byl také dostatečný důvod pro armádu, aby odmítla při natáčení jakkoli spolupracovat a Aldrich musel vystačit s pouhými dvěma tanky, jež si pronajal ze soukromých zdrojů. Většinu akce natočil na pozemcích Universalu a RKO v Hollywoodu, ovšem kameramanovi Josephu Birocovi se podařilo dát filmu nezbytný realistický nádech a k jeho přesvědčivosti jistě přispělo i to, že všichni tři hlavní představitelé byli skutečnými veterány bojů za II. světové války. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (44)
Tohle podle mě není ta pravá látka pro Aldriche, kterého jsem si vždycky cenil pro jeho nekompromisnost a vyprávění příběhu bez zbytečných cavyků (Líbej mě až k smrti, Tucet špinavců). Útok! byl původně divadelní hra, takže se v něm převážně kecá, mluví, diskutuje, hádá se a bůhví co ještě. To by mi nevadilo, konverzační filmy zbožňuju, ale ne když jsou postavy černobílé a skoro až na hranici karikatury. Jediný zajímavější a ambivalentní charakter ztvárnil můj oblíbenec Lee Marvin. Škoda že takovou možnost neměl další z mých oblíbenců, drsňák k pohledání Jack Palance. Slabší 3*. ()
Aldrichův film se vymyká obvyklé šabloně válečných filmů 50. let, kde na jedné straně stojí vítězná armáda s ideály a posláním a na druhé straně zlo v podobě zločinného nepřítele, které musí být poraženo a potrestáno. Nepřítel se v tomto případě totiž skrývá ve vlastních řadách v podobě neschopného zbabělého, nicméně protěžovaného důstojníka americké armády, který svým přístupem způsobí smrt řady vojáků své jednotky. Tématicky hodně zajímavé, zpracování je už ale horší a nevyhne se americkému moralistnímu přístupu a patetičnosti především ve svém závěru. Postavy se dělí podle černobílých charakterů, divák musí mít zcela jasno, na čí straně stojí pravda, a aby měl svůj odsudek jednoznačný, je i antihrdina vylíčen jednorozměrně. Tak křišťálově zbabělý hysterický neschopný a proradný typ se v praxi myslím nevyskytuje, resp. vyskytuje se stejně často jako jeho protihráč - hrdina, který si rozdrcenou ruku uvězněnou pod tankovým pásem vyrve a neohroženě jde se smrtelným zraněním vykonat své poslání. Vyznění filmu vyloženě škodí nevěrohodně pateticky kladný závěr, který jde proti přízemní realitě války a armádních mechanismů rozhodování a výkonu spravedlnosti. Celkový dojem: 60 %. ()
Reziser Robert Aldrich sa na pociatku filmarskej kariery utapal v priemernych filmoch, z toho lepsieho, co v 50. rokoch natocil, bol len film Veracruz s Lancasterom a Gary Cooperom, a este sa mi pacil aj Ten Seconds to Hell 1959. Toto je vysloveny priemer, strasne dlho sa keca a vladnu vatovo plane plky, Lee Marvin /Emperor of the North, Dirty Dozen, Canicule /bol zbytocny a aj ked uznavam Marvina, tu hral biedne. Dobre, ze v druhej polke nasledovali tie vojnove sceny, inak by to bol tazky podpriemer : 50 % ()
Na bojové scény už dolehl zub času, a to do značné míry. Přesto znamenité psychologické drama, vyhnané na samotnou mez nervů, patřičně skličujicí a deprimující. Příběh takový, že by se i bez těch zlodušských nácků obešel. Stačí naznačit, že tam jsou. Dobré výkony a strhující dialogy. Výtečný Eddie Albert. ()
"Bojeschopná armáda je ta, která umí utíkat." Tak to je zajímavá myšlenka. A není jediná, která je vypuštěná při nekompromisní konfrontaci akademicky zbabělé rozvahy kpt. Cooneyho s bojovou statečností por. Costy. Mě to tedy celkem zaujalo, ale závany nadřazenosti US Army nad zbytkem světa ve mně občas vyvolávaly smích: "Já nejsem nepřítel. Proč by mě měli skopčáci nenávidět? Já jsem Američan. Oni jsou nepřátelé." ()
Galerie (45)
Zajímavosti (6)
- Přestože v tomto filmu hraje zbabělého kapitána Cooneyho, ve skutečném životě byl Eddie Albert válečným hrdinou. V bitvě u Tarawy v roce 1943, když čelil silné nepřátelské palbě, zachránil přes 70 zraněných mariňáků, naložil je na svůj výsadkový člun a odvezl je zpět na jiné lodě, kde jim byla poskytnuta lékařská péče. Za tyto činy mu byla udělena Bronzová hvězda s odznakem „V“ za statečnost. (Marek06)
- Film je natočen podle divadelní hry "Fragile Fox" Normana Brookse. (Terva)
- Herci Jack Palance (Joe Costa), Lee Marvin (Clyde Bartlett), Peter van Eyck (SS kapitán) a Eddie Albert (Erskine Cooney) byli veteráni druhé světové války. (Marek06)
Reklama