Útok!

Tohle podle mě není ta pravá látka pro Aldriche, kterého jsem si vždycky cenil pro jeho nekompromisnost a vyprávění příběhu bez zbytečných cavyků (Líbej mě až k smrti, Tucet špinavců). Útok! byl původně divadelní hra, takže se v něm převážně kecá, mluví, diskutuje, hádá se a bůhví co ještě. To by mi nevadilo, konverzační filmy zbožňuju, ale ne když jsou postavy černobílé a skoro až na hranici karikatury. Jediný zajímavější a ambivalentní charakter ztvárnil můj oblíbenec Lee Marvin. Škoda že takovou možnost neměl další z mých oblíbenců, drsňák k pohledání Jack Palance. Slabší 3*. (05.05.2011)

Na bojové scény už dolehl zub času, a to do značné míry. Přesto znamenité psychologické drama, vyhnané na samotnou mez nervů, patřičně skličujicí a deprimující. Příběh takový, že by se i bez těch zlodušských nácků obešel. Stačí naznačit, že tam jsou. Dobré výkony a strhující dialogy. Výtečný Eddie Albert. (17.04.2014)

1956? Ma podrž! Ku Kubrickovi by som to však neprirovnával, ani sa nedá povedať, že zameranie tohto filmu je "protivojnové". Každý dobrý, pravdivý, vojnový film musí byť aj "proti", váha tohto snímku ale leží v nevídanom psychologickom súboji dvoch (následne štyroch) hlavných postáv. A ten je vykreslený bravúrne, je strhujúcejší a trýznivejší, než všetky (nemenej vydarené) bojové scény dokopy. Naviac má bez preháňania všeobecnú platnosť (i keď až v časoch vojny je to tragédia). Len sa poobzerajte okolo seba - kundy ako Cooney sú živočíšny druh, akého sa ľudstvo asi nikdy nezbaví. [90%] (27.03.2010)

Ťah na bránu si Aldrich dokázal zachovať od svojich raných filmov až po tie posledné. V popredí filmu "Útok!" nie sú technicky vypiplané súboje Nemcov a Američanov počas druhej svetovej vojny. O to tu tentokrát vôbec nešlo. Podstatou je smutná skutočnosť, že presadzovanie neschopných idiotov v mene bratríčkovania a rodinkárstva sa v spoločnosti vyskytuje vždy, na ktorejkoľvek strane barikády. Okrem držania slabocha vo veliteľskej funkcii z dôvodu predpokladaných výhod v čase mieru, sa na druhej strane ukáže oddanosť jednotke hraničiaca s fanatizmom. Takéto niečo tiež posúva hranice prirodzeného odstupu od vojnového besnenia kamsi mimo (čo je výstižne vystihnuté myšlienkou: "ak mi veliteľ svojou chybou spôsobí, že prídem o jediného chlapa, strčím mu granát do krku"). No a po tretie je tu ukázaná až prílišná servilnosť a oddanosť vojenskému poriadku, napriek prípadnej ujme spôsobenej jeho dôslednýcm dodržiavaním. Vyberte si. Aldrich toto všetko ponúka zakomponované do svižne odsýpajúceho deja odohrávajúceho sa priamo na frontovej línii, uprostred rozstrieľaných európskych mestečiek, r. P. 1944. (07.09.2012)

V jednom ze svých nejlepších filmů R.Aldrich nekompromisně ukazuje, že slabý a neschopný velitel (E.Albert), který hodnost získal protekcí, může pro vojáky znamenat větší nebezpečí než samotný nepřítel. Toto poznání přivede jeho muže (a zvlášť postavu hranou J.Palancem) na hranici šílenství, takže v závěru se snímek mění v halucinační noční můru. (07.03.2007)