Hotel Bagdad

Zvláštní, neotřelý příběh se svýma pitoreskníma postavičkama v čele s Jasmínou Münchstettnorovou v jejím kloboučku a "malým" kufříkem a šéfkou hotelu, kterou hrála známá CCH Pounder (Policejní odznak) Sice tam u té neznámé benzinky skoro nic není jak má být, ale myslím, že vám v té jejich pohodové atmosféře i s tou jejich skvělou muzikou bude fajn. Kdo chce klídek, pohodičku, kafčo, k tomu si pustit něco příjemného a trochu neobvyklého, tak tohle je to pravé. (18.12.2016)

Tenhle film mě neuvěřitelně baví. Asi je to pro jeho klidné tempo, nekonfliktní téma, happy end a spoustu dalších jiných věcí. Náladou mi připomíná Smoke a podobně se při jeho sledování i cítím. Kdybych to měl vyjádřit jedním, nicméně nepřesným, slovem tak pohodovka. Film udrží pozornost i když se v něm nic dramatického neděje a už dlouho se mi nestalo, že bych se v průběhu blaženě usmíval jak koblížek. (17.12.2010)

Film, který mi přivodil neodolatelnou chuť na kafe. Mám ráda tyto absurdní komorní vyprávěnky, kde hrajou roli i obyčejné věci. :) Pohlazení po duši, odzbrojující filmová píseň. Jelikož tam péro na klobouku má své místo, vzpomněla jsem si na říkanku, která se s atmosférou filmu náhodou ztotožňuje: Česká lidová: Skákal pes přes oves, přes zelenou louku. Šel za ním myslivec, péro na klobouku. Pejsku náš, co děláš, žes tak vesel stále? Řek' bych vám, nevím sám. Hop! a skákal dále. (Čtyři hvězdy + jedna za filmový song). (24.02.2015)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. A hned z mnoha důvodů. Divák, který tomuto snímku věnuje jen letmý pohled, může odejít s pocitem, že viděl takovou milou a úsměvnou féerii. To je ale pouze první plán. Film začíná jako poměrně syrový pohled do života lidí v mohavské poušti a postupně přechází v krásnou, chvílemi až nostalgickou oslavu života jako takového. Nehledě na vynikající výtvarnou stránku - vše je točeno převážně v teplých barvách, lehce stylizovaná je kamera i hlavní hrdinové. Velmi důležitá je také atmosféra díla, která se od úvodních až dusivých sekvencí postupně proměnuje na radostnou až hedonistickou. Celý film provází ústřední píseň Jevety Steel - Calling you, za kterou obdržel autor - Bob Telson Oscara a kterou jste mohli krom Bagdad Cafe slyšet třebas přezpívanou od George Michaela. Ta atmosféru filmu výborně dotváří a podporuje, stejně tak jako na jiných místech použité Bachovo Air. Proč ale tenhle film řadím do své soukromé Top 20? Je to pro jeho nezdolný optimismus, který na mne po každém opakovaném shlédnutí dýchne a úžasně pozitivní a vřelou lidskou atmosféru, kterou museli jistě cítit i tvůrci na place. Tohle bych dávkoval místo Prozacu! (12.02.2008)

Hey Kamaraden, Bavoraken, toto je ine Kafen. Žiadne latte, žiadna VIedeň, ale dokonalý Bagdad, ktorý dáva nový význam slovám ako: termoska, bumerang, stan, umelecký portrét, ženská krása. Film končí a ja, zakaždým, ležím (ideálne) a usmievam sa. DOKONALÉ, slovami jednej postavy "(too much) HARMONY". (04.03.2009)