Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Smutný úpadek V.CH. i B.P. aneb ztráta soudnosti spojená s chamtivostí... . . . Ano - téhle blbosti se asi lidi smáli, až se prachy jen sypaly... Sponzory neřeše... Ubohá šmíra a počátek úpadku velkých umělců - a ruku na srdce, jeden ze zásadních momentů obratu české filmové kultury někam směrem ke kurvahošikdovíkam. No kdo ví. Však se stačí dneska kouknout, co nadotovaná čudlárna vyrábí za sračky. Tak nelezte zas tomu Bolkovi tolik do zadnice. Myslím, že na Vás trumpetové z Olšan smíchem sere... :-))) - - - P.S. Pro až neuvěřitelné množství zdejších "přátel filmového umění" je dle jejich komentářů tento film - k u l t e m ! - Tak kultahošikultnsrát... :-( (28.12.2005)

Jeden z nejlepších takzvaných porevolučních českých filmů. Podobně jako Hoří, má panenko se také Dědictví musím smát od začátku do konce. Smíchem se totiž bráním tomu, abych celé dvě hodiny přemýšlel, jak moc je tenhle snímek aktuální a, ano, drsně pravdivý. Každý z nás totiž zná nějakého toho Bohuše... A kdekdo jím občas i je. (19.11.2009)

Chytilová a Polívka se postarali o jeden z nejlepších filmů z porevoluční éry. Chytilová kralovlala svojí režií, díky níž působí jednotlivé scény autenticky. Skvěle je zde použita i hudba, například minimalistická kulisa ve scéně s andělem. Polívka zde zase vystřihnul geniální, řekl bych civilní herecký výkon. Svou mimikou, ale i pohyby ukazuje, proč je i v zahraničí respektovaným umělcem. Ač je film plný neherců, Polívka je tak přirozený, že se mezi nimi ztrácí a profesionální herci jako Chýlková, mezi nimi působí až křečovitě. A svkělý scénář může s přehledem konkurovat Formanovým a Papouškovým nehereckým filmům z 60. let. (06.11.2007)

Slyšel jsem, že pánové kolegové z Prahy prý tento film nechápou a upřímně jej považují za buranský a nevkusný... A já říkám, když se vám to nelíbí, tak jdetě někam!!! Dědictví je snad ta nejlepší komedie, co u nás po revoluci vznikla a budiž až symbolické, že v podstatě vznikla těsně po ní. Kupa legendárních hlášek, nekompromisní humor, výborní herci a žádná pražská verbež. Takhle se v našich poměrech dělá KULTOVNÍ FILM!!! *** Věděli jste, že: Ve scéně, kdy Bohuš s Irenkou nakupují v obchodě nové oblečení, můžete v zrcadle zahlédnout celý natáčecí štáb.*** (18.03.2007)

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)