Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Exaltovaná feministická babča vypustila další rádoby trefnou kritiku naší národní povahy. A můžeme se dozvědět, že občan Česka by chtěl mít prachy, moc, chlast a velké péro. A je pro to ochoten i leccos udělat. Jak překvapivé. Polívka v parodování sama sebe dosáhl mistrovství, to musím uznat, ostatně podobně jako Donutil. Je snad i škoda plýtvat časem příšerných osobností, avšak solidních herců, na takovéto projekty. Někdy mě i popadne dojem, jestli my si těmi ,,nastavenými zrcadly" v podobě Homolků, fialek, sluncí a sušených trav onu realitu uprděných knedlíků sami nenastavujeme? Ale jinak - držku mi to párkrát zkroutilo i do úsměvu, to bych zase lhal. (12.06.2012)

Tohle bylo ve svou dobu neprávem ne zcela pochopené dílo paní Chytilové... Snad proto to bylo vnímáno jako taková divná komedie s Bolkem a Donutilem.. S odstupem času a díky poznání je geniálnost tohoto snímku zřejmější. Chytilová už tehdy společnosti nastavila nekompromisní zrcadlo. Ty odrazy sebe sama možná nejednoho diváky vyděsily a možná i - naštvaly. Není lepšího filmu o divokých devadesátých letech. O době divoké svobody, podnikatelů ve fialových sáčcích a bílých ponožkách v mokasínech... Ale i z hlediska dneška ve filmu zvídavý divák leccos najde. Za mne je to 5 pštrosů. * * * * * (18.12.2013)

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)

Sorry pánové, ale nemohu souhlasit s názory, že se jedná o odpad nebo slátaninu nebo co. Podle mě je to jedna z nejvtipnějších komedií, co u nás kdy byly natočeny. Ty neustále citované hlášky se staly skutečně legendárními (aspoň u nás na severní Moravě). Bolek tady předvádí burana s naprostou lehkostí, přirozeností a samozřejmostí (on taky k němu nemá občas moc daleko :)) ). Neodpustím si pár citací: "Nech ňa, nic nebude." "Ty pudeš !" "To je vůl, kaviárový tousty." "Šak vašu p**u sem taky neviděl a věřím, že ju máte !" "Bez bab, chlapi, řeklo sa bez bab." "Irenko, proč ? Proč ? Řekni mi, proč ?" "Dyť já ťa mám rád aj bez peněz." :)))) (31.07.2002)

Výborná komédia, okorenená nezameniteľným herectvom Bolka Polívku, sa môže niektorým jemnejším povahám zdať až príliš drsná. Uznávam, že ku koncu už sa človek trochu preje tohto vulgárneho ožranského humoru, ale ak si pri sledovaní trochu prihnete a naladíte na Bohušovu vlnu, musí sa potom páčiť snímka každému. Komédia, ktorá sa stala akýmsi pomaly kultovým hitom a ktorej niektoré hlášky počas doby zľudoveli. Úsmevný príbeh o prostom a obyčajnom chlapíkovi, ktorý ľahko nadobudol a ľahko stratil, nenechá v pokoji nejedného diváka. (02.02.2015)