Hra o jablko

Věra Chytilová ve své době překvapovala těkavou kamerou, provokativností, nekonvenčností, nedopovězeností. S odstupem času její dílka bohužel nevypadají tak skvěle, jako v době natočení... Nijaké vedení herců, absurdní dějové zlomy, místy hodně jakové dialogy... Chytilová je příliš bezprostřední a netrpělivá, pustí i špatně natočený záběr, neumí budovat atmosféru a kdykoli vykouzlí pěkný poetický záběr, zabije jej pokusem o vtip nebo nevhodně zvolenou hudbou. Komika se pere s existenciálnem, absurdnost působí uměle a chtěně... Bez pokusů o vytváření komedie by "Hra o jablko" jistě vyzněla sevřeněji a o třídu lépe... Další film, který jsem si pamatoval skvělejší než je... Celkový dojem: 70% (25.06.2011)

První celovečerní Chytilová a hned zlo. Bezpředmětně provokativní, epileptická kamera, neskutečně protivná rádobyumělecká režie, jednostranný-silně feministický náhled na uměle, nepřirozeně a nemorálně působící premisu filmu o povrchnosti vztahů a neschopnosti rozumné komunikace mezi partnery, kde však žena působí jako vítěz bez ohledu na své činy. (14.06.2012)

Ježišmarjá ! Tak tohle je fakt peklo ! Viděli jste ten začátek ? No tak to jsem fakt nečekal ! Začít film záběrem přez celé plátno na hlavičku deroucí se z roztažených rodidel, tak to si může troufnout opravdu jenom tahle Dáma - enfant terible české kinematografie... (:o)) A navíc za bolševika ? Vůbec nechápu, jak dokázala tohle tehdy vůbec prosadit ! A to byl prosím jenom začátek. Být soudruhem, tak zbytek bych vůbec celý zakazal ! (:o)) (04.01.2007)

Chytilová je pro mě těžký oříšek. Hru o jablko jsem viděl mnohokrát po kouskách, dnes konečně celou. Rukopis režisérčiných filmů je mi znám, obsah tohoto jsem objevil dnes. Příběh záletného doktůrka, kdy padne kosa na kámen, zodpovědnost,  vztahy. Semtam zajímavé, občas vtipné, někdy příliš naturalistické. Jiná díla autorky jsou mi bližší. (28.01.2024)

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. (27.12.2023)