Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Vůbec ne špatné. Pokud přistoupíte na hru, dostane se vám paralely s jakýmkoli totalitním režimem, které jsou prostě dlouhodobě neudržitelné. Pro děti spíš informace, že lhát se nemá, protože má krátké a vratké nohy. Bohužel na vratkých nohách stojí i scénář. Některé nelogičnosti bijí do očí (nákupy na trhu). Princezna je spíš naivní než přímo pitomá, prostě podstoupila kvalitní vymytí mozku. Objekt lásky mi paradoxně přišel mnohem naivnější. Král normálně nesympatický, jak se u záporné postavy snad předpokládá. Nejzajímavější postavu nakonec hraje Skopal. Konec to trochu zabil, protože s takovou mohla královna triumfálně nakráčet zpátky již před lety. K víkendovému obědu - proč ne. ()
Král přikáže, aby všichni lhali a pak se poněkud diví, když ani jeho dcera zrozená z rosy a petržele (být královnou, vím přesně, kam mu za tuhle lež petržel narvat) neříká pravdu. Jak ovšem lež souvisí se schvalováním podvodů na trzích a vlastně ve všem, je z hlediska fungování trhu záhada větší, než řízené hospodářství. Další záhada je, jak se černovlasé královně mohla narodit chemlon blond dcera. Poněkud schématické, ale nesympatické postavy jsou nesympatické takovým okouzlujícím způsobem, zrádce je na facku či na odstřel, jak tak zrádci bývají, ale je pochopitelný a politováníhodný, sympatické postavy jsou sympatické, v případě princezny přes její nebetyčnou tupost, bez výhrad. Pravdou však je, že napálit pravdu bez příkras není za všech okolností zrovna to nejlepší. ()
Klasicka nedelni pohadka z ct1. Nakonec nebyla ani tak zla, jak se na zacatku tvarila. Princezna byla velmi sympaticka a Jan tez. Kralovna je jasna a kral byl sice nesympaticky, ale to byl jeho ucel, takze dobre zahrane. Tema je pravdive, coz je dulezite. V levnych pohadkach zalezi predevsim na deji. To pribeh sam musi pohadku vyzdvihnout, kdyz kvalita vypravy to neudela. Ovsem do nebeske vyse tuhle pohadku ani ten dej nevyzdvihl, ale spatne to vazne neni. Tak nejak normalni nedelni pohadka na vytraveni obeda a lehke podrimovani. ()
,,Mně nebudeš lhát!“ Už úvodní premisa dávala tušit problémy. Království, kde musí všichni lhát z rozkazu zlého krále, je prostě ptákovina. Pak se sám král diví, že mu jeho dcera neříká pravdu! Ono to asi má ambice nastínit divákům totalitní dobu, ale je to pak pohádka i pro děti? Skřípající logiku bohužel doprovází i chatrné zpracování, které je i na studiové pohádky špatné. Postavy mi byli taktéž vesměs nesympatické. Princezna byla hloupá jak ředkev, král měl evidentně problémy s taktizováním, hlavní hrdina vypadal jak bezdomovec. K tomu všemu je ještě pohádka hrozně depresivní a temná, no rozhodně to nebylo příjemné pokoukání. ()
Pro děti tato pohádka o tom, jak chutná moc a zrada není, ale dospělého může zaujmout. Výborný herecký výkon v roli despotického krále, který si hraje na pravdu, si vychutnal Alois Švehlík a předvedl parádní výkon. Zrádného přítele si také s velkou chutí střihl Svatopluk Skopal. Dobro zde nemělo tak silné hráče, přesto samozřejmě musí vyhrát. I když tentokrát to bude jen o prsa. Hudba: Ladislav Simon ()
Reklama