Pasti, pasti, pastičky

Ano tleskám, skutečně velmi silný a originální námět. No nic proti tomu, ovšem samotné provedení je dohnáno až do takové krajnosti, že se může třeba náhodnému kolemjdoucímu udělat nevolno, a to bych řekl, že asi není dobře. Právě pod tímto druhem filmu si já představuji ten nejpokleslejší humor té nejspodnější cenové kategorie. Smutné na tom bohužel také je, že se z typu takovýchto snímků po revoluci stal jakýsi nový tuzemský kinematografický folklor. Jedná se zde o naprosto vulgární humor zabalený do panenského roucha feminismu. Tento humor tak či tak je poté samozřejmě už násilný. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil možná působí komicky ve svých samčích úlohách, to beru, ale znásilňují tím zde akorát sami sebe jako samostatné herecké existence. Paní režiserka Věra Chytilová je zajisté naprosto suverénní dáma, která se zničím, abyste věděli, jen tak nepáře. Já nechci být přehnaně kritický, ale přesto myslím, že to poté podle toho také tak vypadá. Tento film bych se osobně nanejvýš odvážil promítnout opilým navracejícím se účastníkům zájezdu od Jaderského moře. Proboha tohle snad nemůže zkousnout ani nefalšovaný recidivista. (02.12.2011)

Nou, tohle vážně není komedie ani trochu, je to spíš taková hodně černá a hodně drsná moralita/satira. V rámci tvorby Chytilové nic nového, jen ještě vyhrocenější a ostřejší podoba "Kopyt". Všechny hlavní postavy tu jsou "šmíra" - politik, architekt, Bach, novinářka. Jedna postava je tu čestná, ale hloupá - Michal. A jedna tu je čestná, ale posléze "šílená" - Lenka. Ač to není komedie, smál jsem se hodně, jenže se tu člověk nesměje, protože by se smál něčemu příjemnému, ale směje se, protože vidí tu špatnost, smál sem se tý šmíře, tomu hnusu, tý absurditě...smál sem se ale i tomu, jak to hráli Donutil, mě ta jeho kreace, zde zcela vhodně přehnaná, přišla nesmírně vtipná, smál sem se Hanákovi, který prostě tydle typy hrát umí, nesmál sem se Stivínový, protože u ní se nebylo čemu smát, trochu sem se smál těm scénám s nehercem, který hrál Michala, protože ty scény vytvořily úžasný nesoulad mezi profesionálním herectvím a neherectvím, což byl chvílemi velmi zvláštní mix trapnosti a autenticity, nakonec film vyzněl dost hořce a dal spíše zapravdu té zkaženosti a šmíře, která bez problému vždy zvítězí nad snahou o spravedlnost, to je diskutabilní, zda ano, či ne...závěrečná Čtvrtníčková hláška už na vyznění filmu celkově mnoho nezměnila...film to není dokonalý, ale velmi zábavný a velmi znepokojivý...a stále aktuální. (04.03.2013)

První půle lepší druhé, na to už si u filmů a "komediálních dramat" začínám pomalu zvykat, ta sociálně-společenská a vztahová kritika tu taky funguje, to Chytilové vždycky šlo a pokaždé to dokázala dobře vystihnout (i když tady možná zbytečně moc na hraně sebekarikatury). Jen ty postavy jsou občas jaksi ploché, sebeparodické. Stivínová je výborná, navíc má opravdu krásné nohy. Donutil je prostě Donutil, hraje to, co vždycky, což neznamená, že je špatný nebo že se mu nezasmějete, jen by občas svůj herecký výkon, respektive styl, mohl přizpůsobit dané zápletce, respektive žánrovému zaměření filmu. Nemám rád Sklepáky, připadají mi dementní a hlavně nehumorní, duo Hanák Vávra Chytilová ještě jakž takž dokázala ukočírovat v jiném svém filmu Kopytem sem, kopytem tam, a to natolik, že tam byly dobří a zábavní, tady to jejich záměrné přehánění, přehrávání a dramatizování je až k zblití. Ten film je strašně rozporuplný, na jednu stranu dobrý, na druhou stranu zbytečně plochý, sterilní a karikaturistický (což možná byl záměr, ale ne vždy to v něm sedí). JInak to dobře ve svém komentáři vystihl Oskar. (27.04.2012)

Tento film měl velký štěstí na obsazení. Trojice hlavních hrdinů je opravdu skvělá. O Miroslavu Donutilovi netřeba mluvit, to je herec par excellence. A Tomášovi Hanákovi role sučnikáře sedí úplně na tělo. Zuzana Stivínová své mužské protějšky výborně doplňuje. A tahle komedie patří k tomu lepšímu co sem u nás v devadesátých letech viděla, s porovnáním s filmy Zdeňka Trošky nesrovnatelně lepší. (18.02.2004)

Film Věry Chytilové je opět kritikou naší společnosti, kdy vítězí korupce a násilí nad pravdou a morálkou. Pasti pasti pastičky jsou takový mix společenského dramatu s komediální nadsázkou, který jakou u dřívějších filmů Chytilové funguje perfektně! Já tyhle její filmy prostě miluju, ať už jde o dané téma, nebo její roztřesenou kameru anebo skvěle požitou hudbu (u tohoto filmu si hudební dramaturgii dělala sama Věra Chytilová). Jedinečná režisérka - jedinečné filmy. (21.11.2016)