Perličky na dně
Komedie / Povídkový
Československo, 1965, 105 min
Režie:
Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil JirešHudba:
Jiří Šust, Jan KlusákHrají:
Pavla Maršálková, Ferdinand Krůta, Alois Vachek, Emil Iserle, Miroslav Nohýnek, Slávka Špánková - Hozová, Bohumil Hrabal, Jiří Menzel, Jan Peck, Miloš Čtrnáctý, František Havel, Josef Hejl, Jan Vašák, Jiří Reichl, Josefa Pechlátová, Václav Žák, Antonín Pokorný, Ivan Vyskočil, Věra Mrázková, Vladimír Boudník, Alžběta Laštovková, Václav Chochola, Jan Vala, Dana Valtová, Ivan Vyskočil, Karel Jeřábek, František PříhodaObsah
-
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. Komentáře uživatelů k filmu (80)
-
Pohrobek
Zajímavý experiment, ovšem skládačka Hrabalových povídek natočená různými režiséry sama o sobě není dobrým nápadem. Celkový dojem tak možná není úplně dokonalý, ačkoliv jednotlivé povídky působí velmi dobře. Jiří Menzel se učil pracovat s hrabalovským materiálem a už tady jeho pábitelům vtiskl i svůj nezaměnitelný rukopis, poetizace motorkářských závodů je vynikajícím nápadem. Jan Němec Podvodníky vlastně doslova přepsal, v televizi ale dvě rozkošné postavičky typických Hrabalových kecalů působí možná ještě zajímavěji než v psané podobě. Příběh Evalda Schorma se vymyká svojí barvou - kvůli rozkošné barevnosti kreseb naivního malíře, který je z postav celého snímku asi tím nejživotnějším. Věra Chytilová naložila se svou povídkou nejvolněji, kombinace svérázného chování i nečekané poetiky jí ale rozhodně vyšla. Jaromil Jireš pak svým způsobem také trochu uhnul, ale téma cikánského přístupu k životu příběhu zajistilo spoustu hrabalovského sentimentu.(28.9.2006)
-
Kulmon
Tyhle Hrabalovy povídky mne nijak nenadchly. V 60. letech přišla tzv. nová vlna, která dávala prostor nehercům a ukecanosti. Tato ukecanost může být v některých případech vtipná, jindy už méně, a to je právě případ Perliček na dně. Až poslední povídka Jaromila Jireše, o cikánce, kterou za 35 korun ulovil na šuk Ivan Vyskočil se mi opravdu líbila. Takhle měl vypadat ROMing! "Kolik ti je?" "25" "Voko bere" :-)(11.12.2007)
-
Flipper
Je hrozne zaujímavé a pritom smutné, že z 5tich poviedok na mňa nazapôsobila ani jedna do takej miery, aby som dal viac ako jednu hviezdu. Tieto poviedky by možno boli lepšie prečítané, ako natočené. Úžas, smiech nad banalitou, miestami nechuť a nuda, viac mi to nedalo.(12.7.2009)
-
Mertax
Může to být volbou povídek, nebo také ne, ale několik povídek podle mě tu perličku nevylovilo. Za nadprůměrné považuji Dům radosti (ohromně vtipná scéna s roztrhanou pojišťovací smlouvou: "Nápipipí, pipípíí..." a cikánskou Romanci. Takže suma sumárum: 60%. Řada jiných Hrabalových děl byla zfilmována mnohem lépe, zajímavěji.(29.10.2008)
-
Divočák
LFŠ 2007 - Smrt pana Balthazara(26.7.2007)
-
sud
První film zpracovávající námět dle Bohumila Hrabala. Pět povídek od pěti režisérů, zakládajících Českou novou vlnu. Smrt pana Baltazara, režie Jiří Menzel. Velice lyrické a příjemné zobrazení motocyklových závodů, věrná atmosféra Velké ceny Brna. Dle mého soudu z této pentalogie povídka nejzdařilejší. 95%. Podvodníci, režie Jan Němec. Kratičká, pouze desetiminutová povídečka o dvou dědoušcích, čekajících na poslední soud. Narozdíl od ostatních se Jan Němec zdržuje lyriky a povídka působí syrověji. 80%. Dům radosti, režie Evald Schorm. Největší ujeťárna a jediná povídka v barvách. Ono by to černobíle natočit ani nešlo. Superpodivínský malíř Václav Žák hraje sám sebe. No, trochu nudí, ale ať nežeru 70%. Automat Svět, režie Věra Chytilová. Z pěti vybraných povídek rozhodně ta nejdynamičtější a co se týče děje nejvíce nabytá. Skvělý Vladimír Boudník a paní hostinská - oba hrající sami sebe. Při scéně s nevěstou a se stromkama si asi mnozí řeknou, že si Chytilová pořádně šlehla, ale já jsem pro každou špatnost. 91%. Romance, režie Jaromil Jireš. No, po pravdě řečeno, tahle povídka mě moc nezasáhla ani v knižní podobě. Díky pomalému a téměř snovému tempu vyprávění je znát, že jej točil tvůrce "Křiku". Není to špatné, ale, a za to pan Jireš ani moc nemůže, nejslabší povídka z cyklu. Mladičký Ivan Vyskočil byl skvělý - no, dejme tomu 60%. Shrnutí: Dílo Bohumila Hrabala je co se týče četby i po stránce zfilmování dosti složité. Na to, že se jedná o filmovou Hrabalovskou prvotinu a mladičké tvůrce, dopadlo to velice zdařile. Cyklus je nevyrovnaný, stejně jako snad všechny povídkové filmy. "Fádní odpoledne" Ivana Passera a Herzovy "Sběrné surovosti", dvě zdařilé povídky, se bohužel do cyklu už nevešly. "Perličky na dně" daly světu režiséra, který svojí Hrabalovskou vizí nejvíce padl do oka divákům i spisovateli samotnému, z jejichž spolupráce vzešlo ještě dalších pět filmových Hrabalovek a jedna dokonce oceněná Oscarem - Jiřího Menzela. 80%.(27.8.2008)
-
sportovec
Zfilmování někdy takřka nezfilmovatelných literárních předloh předními osobnostmi československé filmové vny šedesátých let je přehlídkou její síly a možností, které tehdy stále byly více potencialitou než skutečností. Zobrazení motocyklových závodů v první z nich je mimořádně zdařilé; mimo vlastní tragédii se Menzelovi podařilo podat i přesný obraz nálad nejen diváctva, ale přesahově i veřejnosti té doby. Trestí pábitelství je Schormův příspěvek. Němcovy "scény z předpeklí" konce života jakoby předjímaly zralá Hrabalova díla (HARLEKÝNOVY MILIÓNY). Prakticky vše o pohostinství komunistické doby šedesátých let zachycuje Věra Chytilová. Relativně nejméně přesvědčivý je Jaromil Jireš. Celek PERLIČEK je možné hodnotit jako experiment jak výsledného tvaru, tak jeho jednotlivých stavebních kamenů-filmových povídek. Jako experiment s mnohoznačnými výsledky a následnými až protichůdnými interpretacemi.(26.12.2010)
-
gudaulin
Inu, Hrabal je z jednotlivých povídek cítit na sto honů, ta syrová poetičnost je v českém prostředí pro něj opravdu typická a v 60. letech si mladí filmaři nové vlny dělali čest a povinnost zfilmovat aspoň kousek z jeho díla. Na povídkovém filmu je taky silně znát ovlivnění tehdejšími filmařskými postupy nové vlny, tzn. použití naturščiků, minimum zasahování do jejich dialogů a snaha o maximální autenticitu prostředí. Bohužel můj výsledný dojem sráží použití nekvalitního filmového materiálu, na kterém se podepsal zub času, v některých případech jsem nehercům vyloženě nerozuměl jejich repliky a počínání Menzela nebo Chytilové mi přišlo místy jako filmařská manýra. Nicméně bez diskuze řadu silných hluboce lidských momentů film má a taková závěrečná romance mezi romskou holkou a učedníkem z fabriky je komická a sentimentální zároveň. Celkový dojem: 55%. Na jednotlivých povídkách je zřetelně znát jednak to, že se pozdější slavní filmaři teprve učili za pochodu, a také to, že byli zahledění do sebe sama a divák jako konzument jejich díla je až tak dalece nezajímal... Problematické je využití hudebních motivů, některé jsem považoval za skutečně disharmonické útoky na moje ušní bubínky a s ohledem na sousedy jsem neustále musel korigovat hlasitost. Buď jsem neslyšel dialogy, nebo mě omračovaly varhanní či jiné vstupy.(9.8.2009)
-
kinej
Vydařené spojení Hrabalových námětů a české režisérské elity. Díky autorovi působí Perličky konzistentně, zároveň však nese každá povídka rukopis svého autora. Již zde se ukázalo, že je to Menzel, kdo dokáže Hrabala převést do filmu s nadhledem a nejsdílněji pro široké publikum. Jan Němec však svým příspěvkem nijak nezaostává. Jeho kraťas je možná nejpůsobivější z celého kompletu. Záběry starých mužů drmolících o svých pradávných úspěších se dotknou diváka mrazivou blízkostí konce. Ač jsou Podvodníci veselí, přeci jen nutí člověka přemýšlet o nepříjemných věcech, které tu vždy jsou a ze všech tvůrců jde Němec pravděpodobně nejhlouběji. U Schormova filemčku se divák mínrě zahřeje humornými dialogy, úžasným herectvím neherců a pitoreskními malbami, ale jako břitva působí syrová a temná varhanní hudba doprovázející mírně surealistické podobenství ilustrující běžný život inkriminovaného malíře, dokazující že ambice tohoto režiséra sahají do vod ryzího umění. Ani Chytilová nikterak nepolevuje a nekompromisně do Hrablovy povídky otiskuje to své, zároveň však nechvává nahlédnout i do tvroby malíře Boudníka. Automat Svět je tak pomylsným průnikem umění tří uměleckých osobností. Jirešova Romance je pak příjemnou hřejivou a zábavnou tečkou za Perličkami. Tento povídkový řetěz nemá slabšího článku, jeho jedinou nevýhodou je jeho základní koncepce. Přeci jen povídka, byť sebelepší, je-li samostaná nemá nikdy dostatečný prostor, aby dosáhla takového efektu jako román, respektive film.(27.9.2010)
-
hippyman
první čtyři povídky se snad předháněly, která bude horší... naštěstí zde platí rčení "to nejlepší na konec", u Jirešova dílka jsem se konečně pobavil, to rádobyumění předtím bylo vážně utrpení. zřejmě nejsem dost hrabalamilovný, ale ani velká režisérská jména tomuto faktu moc nepomohla. celek: 40%(22.1.2009)
-
formelin
Hodnocení jednotlivých povídek > Smrt pana Baltazara (Menzel) 3/5 > Podvodníci (Němec) 3/5 > Dům radosti (Schorm) 4/5 (dobrej úlet) > Automat Svět (Chytilová) 4/5 > Romance (Jireš) 2/5(31.1.2008)
-
Fingon
Pana Hrabala, respektive jeho prózy, zrovna nemusím. Film samotný se dost vlekl a nebýt poslední naprosto ujeté povídky, byla by to naprostá ztráta času. Všichni zůčastnění naštěstí natočili spoustu mnohem lepších snímků...(31.10.2007)
-
Zíza
Jestli to má nějakou uměleckou hodnotu, tak ji v tom prostě neumím najít. Fakt je, že jsem u dvou povídek málem usnula a u jedné se mi to povedlo, naštěstí (?) mě soused probudil, takže jsem to mohla s "chutí" dokoukat. Ale štěstí opravdu bylo, že poslední povídka byla opravdu dobrá; za ni lepší 2*.(18.3.2010)
-
LiVentura
Jako obvykle zde Mistr pera sám i "miniroluje".. :-)(19.11.2009)
-
swamp
Pět režisérů (ke kterým bych snad přidal šestého, Ivana Passera, s kraťasem Fádní odpoledne) se sešlo, aby zfilmovali Hrabalovy povídky. Jedná se veskrze o známá jména jako Menzel, Chytilová či Němec. Z každé povídky jde cítit Hrabalův rukopis. Celý film je černobílý, výjimkou je pouze Schormovo zpracování Domu radosti, které je v barvě. Jednotlivé příběhy jsou dosti odlišné, ať už kvalitativně či tématicky, ale rozhodně jsou do jednoho Hrabalovsky úsměvné.(30.4.2007)
-
duklak2
Před zakoupením DVD jsem si pročetl vaše komentáře, které mě velmi nalákaly ke koupi. Hned po první povídce má radost přešla ve velký smutek, ba dokonce i skoro v pláč. Ještě že mě DVD vyšlo jen na 44 Kč. Nakonec říkám, že koupit si místo toho pořádnou bagetu, udělal bych mnohem lépe a nemusel se tady rozčilovat. Tento povídkový film, který natočila v 60. letech začínající režisérská generace podle povídek Bohumila Hrabala mě velmi zklamal a je mi hodně líto, že si to myslím jenom já. Doufám od nějaké dobré duše v brzké vysvětlení. Čekal jsem, že každá z povídek bude mít nějaký alespoň trochu promyšlený děj. Jedná se o příběhy, které se nám snaží ukázat tragickou existenci lidských osobností. Režiséři zvolili neherce. To by ani tak nevadilo, protože i když by zde hráli nějaké známější tváře, tak výsledek bude stejný. Mám DVD, ktéré obsahuje 5 filmových příběhů + 2 bonusové. Ty měly být součástí Perliček na dně, ale nakonec byly uvedeny samostatně. Jedná se o povídky: Fádní odpoledne (režie Ivan Passer) a Sběrné surovosti (režie Juraj Herz). Ta je ze všech příběhů nejdelší (30 min.). Moje hodnocení jenotlivých povídek. Smrt pana Baltazara (*), Podvodníci (*), Dům radosti (odpad), Automat Svět (*), Romance (**!, ale blíží se ke třem, ale to jen díky jediné známější tváři v povídkách Ivanu Vyskočilovi. Svádí ho zde cikánka. A ty dvě bonusové: Fádní odpoledne (*), Sběrné surovosti (odpad, ale to jen kvůli její délce 30 min., jinak bych dal *). Moje hodnocení berte prosím s rozvahou. Je mi 23 let a i to někdy může ovlivnit pohled člověka na film. Uznávám, že starší generaci se to může líbit. Já sám si můžu tlouct hlavou o stůl, jelikož jsem ztratil 2 a půl hodiny z mého drahoceného času. A jak se říká, že čas jsou peníze, tak tady to platí dvojnásob. Tímto komentářem jsem vyčerpal veškerou svoji slovní zásobu, tak prosím někoho ať mi napíše jeho názor na moje, ne moc dobré hodnocení.(28.8.2008)
-
Bast
Smrt pana Balthazara(28.7.2007)
-
strougy
Za nejlepši perličku považuju Podvodníky od Jana Němce, kde se podařilo v podobě dvou starých pánu předhánějících se ve vyprávění podivuhodných historek ze svého života asi nejlépe vystihnout atmosféru Hrabalových děl, zbytek se pohybuje na hranici průměru až v případě Domu radosti podprůměru. Proto mi zůstává trochu záhadou, proč do filmu raději nebyly zařazeny Fádní odpoledne a Sběrné suroviny, které kvalitou vlastně všechny zde uvedené perličky vysoko převyšují...(7.9.2009)
-
Iggy
Podle mě celkem nevyrovnaný povídkový film. Menzelovo a Němcovo zpracování věrně zachycují Hrabalovy pábitele a jejich pábení, ale pro film to bohužel nestačí. Výrazně nejlepší je Schormův Dům radosti, který dal původnímu literárnímu zpracování nový rozměr. Tady věříte, že filmové postavy skutečně žijí tím, co říkají. Jsou to opravdoví pábitelé, zatímco u předešlých dvou povídek jsem měl pocit, že text odříkávají zpaměti jen amaterští herci. Automat svět stojí na nádherném výkonu Vladimíra Boudníka. Jirešova povídka s mladičkým Ivanem Vyskočilem mi připomíná Formanovy Lásky jedné plavovlásky a Černého Petra. Křehká a moc pěkná věc. Co se týče Hrabalových cameo roliček ve většině povídek, tak vypadaly poněkud nuceně a do filmu příliš nezapadaly.(27.4.2006)
-
lena60
Smrt pana Baltazara: r. Jiří Menzel 2/5, Podvodníci: r. Jan Němec 4/5, Dům radosti: r. Evald Schorm 3/5, Automat Svět: r. Věra Chytilová 2/5, Romance: r. Jaromil Jireš 3/5.(3.5.2010)
