L'arcano incantatore

Znamenité zpracování tradičního tématu, asi stokrát kvalitnější než Strachovy pokusy o mysteriózní thrillery. Pomalé, přitom dramatické jak Beethovenova Moonlight Sonata... Jedno z nejlepších děl tzv. gotického hororu let devadesátých, odehrávající se v barokní Itálii. Obě hlavní postavy, student vyloučený ze semináře, a exkomunikovaný monsignore, jsou výborně zahrané. Skvělá atmosféra, estetika vizuální i zvuková, pomalý tajemný příběh. Rozhodně stojí za pozornost. Přesněji 4,5. (30.03.2017)

Poměrně dlouhou dobu jsem měl pocit, že sleduji jen civilní snímek z dřívější doby. Cosi tajemného a stísněného se pozvolna vkrádalo do příběhu, který získával na ponurosti. Skvělé exteriéry okolí hradu a hrad sám doplňovaly šerosvitné interiéry, kterým vévodila rozsáhlá knihovna - nelze nevzpomenout Jméno růže. Jakoby se uvnitř setkávala ponurá gotika s nablýskaným barokem. Výborná hudba skladatele, jenž je podepsán pod řadou skvělých snímků ( Carrie, Oblečen na zabíjení aj), dává filmu patřičnou atmosféru. Tohle satanské mysterium sice nedosahuje kvalit Omen či Exorcisty, avšak má v sobě podivné temné kouzlo, jež vás svým způsobem očaruje. ,,Kdo chce, aby mu Ďábel sloužil, zjistí, že se stal jeho otrokem." (10.05.2012)

L´ Arcano incantatore je snímek, který rozhodně stojí za pozornost. Už třeba jen kvůli tomu, že ač vypadá jako nadprůměrný produkt slunné Itálie 70. let, byl natočen až v roce 1996. Avatiho styl nemá na vizuální orgie pánů Argenta či Bavy staršího, ale to v tomhle případě není na škodu. V sšeřelých chodbách starobylého sídla tak více vyniknou ty správné scény, které posouvají kvality snímku k výšinám. Kapitolou samou pro sebe jsou rozhodně interiéry kostela (či co to bylo), především bizarní knihovna, nemající obdoby. Příběh sám je hodně řídký, což sice opět evokuje staré kulťárny, ale tentokrát to trochu mrzí, sestříhání na hodinovou epizodu libovolné volné série by filmu extrémně prospělo. Ale to jsou jen tlachy unaveného eurofandy, na které se historie ohlížet nebude. Ta bude brát L´ Arcano incantatore jako jeden z nejlepších horrorů 90. let 20. století, o třídu převyšující Argentovky a Fulciovky té doby. Lepší byl v devadesátkách pouze Michele Soavi. (02.03.2009)

Film pôsobí, akoby bol nakrútený o 30 rokov skôr a to je tak klad ako zápor. Minimum ľakačiek, dôraz na tajomno a gotická atmosféra, no zároveň naivné zvraty a efekty, no najmä film pôsobí príliš korektne. Napríklad 20 rokov starý La casa dalle finestre che ridono samotného Avatiho je odvážnejší a strašidelnejší film než Arcano incantatore. (19.09.2016)

Ukázka, že ač západní filmový horror v devadesátkách obecně (tedy ne vždy a nutně) ustoupil od explicitní brutality a erotiky a v jisté míře je nahradil humorem, dokázal si zachovat strašidelnou a tajemnou atmosféru. Komorní příběh pro dva muže a jednu neviditelnou bytost. Temný, démonický příběh, plný hutné atmosféry a napětí. Pupi Avati nejede na efekt, zajímá jej příběh, jako středobod dění. A L'arcano incantatore je skvělým horrorem jen díky němu, ne díky lekačkám a přemíře triků, ale jen a pouze odvíjením příběhu a narůstající atmosférou. A ta knihovna, to je prostě něco úžasného. (18.04.2018)