Ultimo guappo, L'

Karlos80

Druhé Bresciovo eurocrimi a první spolupráce režiséra s jeho oblíbeným hercem Mariem Merolou (celkem 7 filmů!). Film se odehrává v Neapoli, co do žánru tak je to spíš melodrama a prvky noir a taliánského polizio subžánru, v té době tak populárního. Nějak se začít musí, co jsem viděli zde, tak Brescia v podstatě zopakoval i v dalších svých filmech s Merolou, vždycky je to nějaký spořádaný tatík od rodiny, oddaný bohu, rodině a ctící rodinných tradic a zvyklostí, který buď tragicky přijde o svého syna a nebo se ho naopak snaží zachránit z pazdrátů gangsterů. Vždy jde když to řeknu zjednodušeně o pomstu. Co jsem si všiml, tak Merola zde nezazpívá, jako v některých svých pozdějších filmech. Scénář není špatný, příběh je docela poutavý, jako melodrama film taky dobře funguje, ale na krimi je zde přeci jen nedostatek akce a násilí, film je až moc nasáklý patosem a místy nezajímavou omáčkou. Není to ale špatný, od Brescii jsem viděl slabší snímky, film je sice trochu předvídatelný, ale divák se finále i tak prostě dočkat nemůže. Ve filmu si zahráli i další vynikající herci známí s poliziesco filmů ze 70 let, nebezpečný darebák Catenacci, jeho gorila Nello Pazzafini (bez knírku), ale zaujala mě i pro mě doposud neznámá kráska Sonia Viviani (přítelkyně Merolovýho poněkud hloupého a naivního syna). Její svůdné taneční číslo a příchod Meroly s mrtvolou svého syna do baru, nejspíš dva nejlepší momenty z celého filmu. Lehčí průměr v žánru i co se týče spolupráce B+M. 3,5/5*.(7.1.2012)