Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Petr Forman, Emília Vášáryová, Jan Tříska, Ingrid Timková, Kristýna Boková, Jiří Macháček, Nataša Burger, Jan Budař, Zdeněk Suchý, Pavel Liška, Marek Daniel (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Úspěšný film Jana Hřebejka plný tragikomických příběhů a osudových setkání, přátelství, smíření i odpuštění... Komedie, která vás rozpláče, drama, které vás rozesměje – zní v podtitulu úspěšného snímku renomovaného dua Hřebejk – Jarchovský. Každý se někdy někam před něčím snaží uprchnout a právě tento film je působivým osobním průvodcem ve světě uprchlíků v nás i kolem nás, zažívajících nejen své každodenní starosti, ale obávajících se někdy víc sami sebe, než okolního světa. Ve skvělých hereckých výkonech vede film diváka přes nejednu humornou situaci k hlubšímu zamyšlení nad vkladem každého z nás do tohoto světa... (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (516)
Film není hysterický. Jen reakce některých lidí na něj. A opět budu v opozici. Nevadily mi filtry, ty byly podle mě logicky použity, televizního zpracování jsem si nějak nevšiml. Hodně toho stojí a padá na hercích. Nejvíc se mi líbil Petr Forman, jako trošku "upozaděný" český emigrant byl správně obsazen. Z ženských rolí mě zaujala Emília Vašáryová, ovšem o mnoho více Nataša Burger, jejíž touha po dítěti doslova vystupovala z plátna. Jiří Macháček mi nevadil, zato Jaroslavu Duškovi jsem jeho postavu nemohl moc uvěřit. Jan Tříska měl menší prostor. Řachatá komedie to opravdu není, vyloženě komické momenty tam pro mě byly tři (maso, čaj, bojové umění.) Hřebejk s Jarchovským IMHO říkají pravdu o české povaze, ale zobrazují (v každém filmu, nebo jenom v tomto? nevím...) spíše lidi tzv. "vychcané", či "přidrzlé", jejichž kopie na vyšších místech (platově a kariéristicky) jsou těmi opravdovými démony, kteří pro své vlastní obohacení nevázají zenužít naprosto čehokoli. Snímek mrazí a zároveň se smějete. Naprosto to vystihují prostřihy konce filmu (Nedvědův dres vs. hooligans.) Závěr je fantastický, silný a strhne vás. U filmu Pupendo jsem si svými hvězdičkami nebyl tak úplně jistý, ale po dalších shlédnutích film u mě nabývá kultovnosti. Stejně tak je to s Horem pádem. JAK NEMÁM FANDIT, KDYŽ JE ŽIVOT TAK ZKURVENEJ? ()
Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% ()
S dobrym umyslem natoceny, avsak od rezisera nedotazeny pokus o jakousi spolecenskou kritiku, ktera v konci vyzniva az snad trapne. Pateticnost konce je opravdu prehnana, pan reziser si ten prvoplanovity kontrast v zaveru filmu, ktery byl zrejme urcen jedincum s tezkou oligofrenii, mohl odpustit. Ci alespon vedle idylickych vyjevu z Australie mohl ukazat i jeji problemy, i jeji antisemitismus atd. Ono je to vzdy lehke odsoudit cely narod, jeho spolecnost (i kdyz spravedlive, coz Hrebejk v tomto filmu cini, aby nedoslo k spatnemu pochopeni meho komentare!) a byt jejim samozvanym "procitnuvsim" kritikem, vsak cinit tak s gracii a predevsim verohodnymi obrazy na platne, je uz tezsi... Jedno pozitivum tu je ale prece: ze Machacek je opravdu herec, ktery umi zahrat ruzne role a ne jako pan Liska, ktery hraje vsechny sve postavy stylem "dalsi navrat idiota". ()
Příběh ze života – Dobře, já to beru. Tento snímek mi ovšem vůbec nesedl a ničím nezaujal. Pro mě to byla jedna velká nuda. Jako komedie mi to rozhodně nepřipadalo, možná okrajově, ale nějak jsem si toho nevšiml. A ten průvodný komentář po celou dobu filmu mi to ještě víc znechutil. Nejspíš tyto filmy české kinematografie jdou mimo mě… ()
Vlastně je to spíše na dvě a půl hvězdičky. Žánr komedie se v tomhle filmu vyskytuje spíše náznakově - zasmál jsem se asi 2x, a vlastně to nebylo ani úsměvné, spíše takové hořké. Ale na hořké téma jsem již viděl spousty filmů, a všechny byly natočeny lépe, zručněji a hlavně - urovnaněji. Celý film na mě totiž skutečně působil neurovnaně, což možná byl záměr, možná moje nepochopení. Jinými slovy - po Pelíšcích a hlavně Musíme si pomáhat měl u mě Jan Hřebejk otevřenu "nebeskou bránu". Po Pupendu a hlavně Horem pádem se ta brána s velkým rachotem zabouchla a nejsem si jist, zda budu mít na příští Hřebejkův film vůbec náladu, protože bych pak už taky mohl mít chuť klíč od té brány hodit do kanálu... ()
Galerie (24)
Zajímavosti (16)
- Scénárista Petr Jarchovský si ve filmu zahrál malou roli muže v hospodě, ve scéně s Emílií Vásáryovou, stejně tak se ve scéně objevuje i Petr Šabach, spisovatel, jehož knihy se několikrát staly předlohou filmů Jana Hřebejka. (Witta)
- Scéna, kdy Jiří Macháček hraje fotbal s malým Františkem, nebyla původně ve scénáři, dodatečně byla doplněna až na žádost právě Jiřího Macháčka. (Witta)
- Scenárista Petr Jarchovský se zmínil, že v postavách dvou pitomců-převaděčů (Jan Budař, Zdeněk Suchý), kteří na začátku vezou mimino, viděl dva syny mladíků z Černého Petra (1963) - jak dospěli a co z nich vyrostlo. (NIRO)
Reklama