Dirty Soul
Režie:
Milan CieslarScénář:
Milan CieslarKamera:
Jiří MacháněHudba:
Jan ČernýHrají:
Tatiana Dyková, Karolína Kaiserová, Jan Budař, Vilma Cibulková, Alice Bendová, Ondřej Vetchý, Saša Rašilov nejml., Roman Luknár, Filip Blažek (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Jana a Anna jsou setry, které se akorát dozvěděly, že jim zemřel otec. Na jeho pohřbu zjistí, že otec měl ještě dalšího potomka, syna Vladimíra. Anna a Jana o svém nevlastním bratrovi doteď neměly ani tušení. Jana ale musí řešit daleko horší problémy. Zjistila, že jí její manžel Jan podvádí. Tvrdí, že je na služební cestě v Brně, ale místo toho si ve Francii užívá s milenkou. Když dorazí domů, tak si ani nevzpomene, že slaví pětileté výročí. Jana mu řekne, že o jeho nevěře ví, ale Jan vše popírá. Pohádají se a Jan manželku nakonec několikrát udeří páskem. I nadále se ale stýká s milenkou Karin, manželkou jeho kamaráda Františka a Janinou nejlepší kamarádkou. Anna zase nemůže vystát přítele své matky. Není na ní zrovna milý a neustále si jí dobírá, že má nadváhu. Kvůli tomu se hádá i s matkou, která se přítele neustále zastává. Navíc by si chtěla najít svou první lásku. Jana se nakonec rozhodne, že si nechá udělat umělá prsa. Myslí si, že se to bude Janovi líbit, ale jeho to příliš nezajímá. František dělá pro Karin vše, co má na srdci. Ona se ale k němu ani tak nechová příliš hezky. František tak pomalu začíná mít podezření, že je mu manželka nevěrná. Svěří se o tom i Janovi, když jdou společně s Janou a Karin jeden večer do klubu. V klubu je i Vladimír, který ale odejde brzy, aby k sobě vzal na přespání opuštěnou Rusku Jelenu s dítětem. Při cestě domů se v tramvaji napíchne na použitou jehlu, kterou někdo nechal na sedadle. Ráno pak Vladimír zjistí, že mu Jelena ukradla peníze a i se synem utekla. Anna se mezitím začíná sbližovat s novým spolužákem Davidem. Jana a Jan se opět pohádají, stejně tak jako František s Karin. František další den zjistí, že Karin vyměnila zámky a on se už nedostane do bytu. Jan se odstěhuje a Jana oznámí matce, že se s ním rozvede. Karin následně řekne Janovi, že je těhotná... (TV Prima)
(více)Recenze (174)
Ani druhou dnešní reprízou jsem si neudělal radost a mohl jsem z původního hodnocení dva kousky uspořit. Komedii jsem ve filmu hledal v podstatě marně, dramatem tady ale bylo téměř všechno (včetně obyčejného otevření dveří). Všechny postavy byly brutálně nesympatické, prim u mě hrál tragéd v podání Saši Rašilova a v těch sto minutách u mě převládal pocit nudy. V závěru jsem už tvůrce podezíral z toho, že je jejich oblíbenou destinací americké Silicon Valley, nejenže do filmu obsadili trio Vilhelmová, Cibulková, Veselá, oni se tématu dokonce přímo věnovali. Já tohle křemíkové tunění nemám rád. ()
Původně jsem chtěl dát tři hvězdy, protože je to ukázkový mainstreamově dokonale plochý, nekonfliktní a černobílý film a jako takový slouží opravdu velmi dobře, to je potřeba zdůraznit - není zcela špatný ani diletantský. Ovšem pokud se na něj podívám z kritické pozice, tak v podstatě nemůže obstát. ()
Film se mi docela líbil. Hlavně výkony herců byly dobré. Táňa Vilhelmová, Ondra Vetchý, Vilma Cibulková... Líbil se mi i příběh. Propletenec vztahů, drsných vztahů mezi lidmi, kteří se všichni tak nějak znali... Nelíbila se mi kamera, která zaostávala hlavně v nočních scénách. Tento syrový nástin lidského života je ale opravdu přínosné vidět. ()
Jak jsem již podotkl u několika českých filmů, zdá se mi, že se u nás točí filmy o ničem. Takové důkazy jednotlivých režisérů, že umí natočit film i o tématu, které je naprosto banální, nudné a nezajímavé. Duše jako kaviár je dalším snímkem v této dlouhé řadě. Jasně, herci hrají výborně, ale to se od Jana Budaře a Tatiany Vilhelmové už očekává a oni to taky pokaždé splní, takže vážně nevidím žádný důvod, proč tenhle snímek vznikl. Stejně tak nevidím žádný důvod, proč tento snímek shlédnout. [červen 2005] ()
Galerie (34)
Zajímavosti (4)
- Několik let bylo avizované pokračování, například pod názvem Duše na talíři, ale takový film nikdy nevznikl. Žánrově podobné filmy v Cieslarově filmografii jsou až Láska je láska (2012), Život je život (2015) a Věčně tvá nevěrná (2018). (NinadeL)
- Jana (Tatiana Vilhelmová) v průběhu děje podstoupí plastickou operaci prsou, o čemž ovšem někteří členové průběžně se proměňujícího štábu vlastně ani nevěděli. Vilhelmová: "Jednou, když jsem ty svoje molitanové filmové trojky odložila, tak jsem si všimla, jak mě jeden člověk ze štábu pořád tak nevěřícně okukuje a rozum mu to pořád ne a ne vzít: 'Včera je měla, dneska ne? Jak to dělá...?'" (NIRO)
Duše jako kaviár, odlehčené partnerské drama, je propletené až na samou mez únosnosti. Obecně si užívám zašmodrchané mezilidské vztahy. Podporuje je kvalitní herecké obsazení. Problém mám s vedením příběhu. Více, než cokoli jiného, se jako vejce vejci podobá nekonečným televizním seriálům tuzemské výroby. Tam jsou extrémistické zámotky v kontextu s dobou výroby nutností, zde mají ohromit a v úpěnlivě držené nadsázce i pobavit. Daří se to jen částečně, občas působí nepřirozeně a násilně, občas naprosto zbytečně. S vírou ve vlastní schopnosti jde cílevědomě až na dřeň kosti. Je uzpůsoben televizním standardům, schází nenucená elegance, bez ní jde jen o slabošskou průměrnost a vtíravý propletenec jedné rodiny ho nezachrání. Hlavní postavou melodramatické hysterie je Jana (dobrá Tatiana Vilhelmová), mladá a nespokojená vdaná žena. Překvapivě i v době spotřební se osobní štěstí hledá ve vztazích. Doba upřímnosti nepřeje, základ katolické morálky je neměnný, rodina přestává být oporou a zpestření života se hledá v tělesné rozkoši, za kterou hned vidíme osudový cit vzplanutí. Osamělost je svině, důvěřivost přináší jen zklamání, pátrá se po nevěře, rozpolcují se duše, pláče se do dlaní a ve vřavě se pořádá honitba. Překonat musí především sebe samotnou. Hlavní mužskou postavou je Jan (velmi zajímavý Ondřej Vetchý), Janin přelétavý manžel. Láska zevšední, životabudičem jsou hrátky svádění a nové cíle touhy zachycení neopakovatelných životních etud. A sukničkářovi se neodpouští. Za zbytečnou postavou považuji Vladimíra (Jan Budař), nevlastního bratra Jany. I tento melancholický hypochondr se užírá v osamělosti a nerozpoznatelnosti životních priorit. Ale je to jen autorova úlitba vlastního vnímání procítěného umění. Důležitou postavou je Anna (zajímavá Karolína Kaiserová), Janina mladší sestra a středoškolská žákyně. Probouzející se ženství, neurovnané rodinné poměry a jedna tragická událost roztáčí kolotoč duševního tápaní. Stačí udělat poslední krok k dospělosti, ale hlava ještě nedospěla. Výraznou postavou je matka dcer (velmi zajímavá Vilma Cibulková) v obousměrném tlaku zodpovědnosti a chtíče. Dospívající dcera si zasluhuje pozornost, ovšem možnost osobní osamělosti je tíživá a demoralizující. Mezi výraznější postavy patří také František (zajímavý Saša Rašilov nejml.), Janův kamarád, stižený nepříčetnou žárlivostí. Nuzné stavy zloby jsou špatným rádcem v životě, vztazích i štěstí. A Karin (zajímavá Alice Bendová), atraktivní Františkova manželka. Vrcholky života pro ni znamenají zálety a nekompromisní naléhavost. Nesnáší odpor, neodpouští chyby a sama se staví na piedestal obdivu. Z dalších rolí: nerozhodná Vladimírova bývalá manželka Marcela (šarmantní Petra Jungmanová), do Jany zamilovaný automechanik Ríša (Filip Blažek), velmi přelétavá Ríšova partnerka Miluška (půvabná Jana Bernášková), Annin nudící se nový spolužák David (Ondřej Pergl), Karinina hluchoněmá dcerka Natálka (Lenka Sagulová), Janův jízlivý otec (velmi zajímavý Michal Pavlata), svérázná ruská prostitutka Jelena (zajímavá Viktoria Flídr), přezíravý přítel matky a taxikář Petr (Roman Luknár s hlasem Marko Igonda), Vladimírova matka (Jana Šulcová), či zemřelý otec sester (Josef Nedorost). Tento způsob nezdravě nabobtnalého propletence vztahů není nejšťastněji zvoleným řešením. Ta snaha po sinusoidách absurdit všedního dne dostává zachmuřenou podobu nejapných televizních seriálů. Kontury kazí výsledek, byť jsem to v podvědomí očekával mnohem pitomější vyznění. Filmové postelové hrátky bývají v podání českých filmařů hloupější, ale postelové hrátky nejsou psychologickým dramatem. Psychologie se spíše dotýká, ale díky za to! () (méně) (více)