Jak básníci neztrácejí naději

Taková jízda jako za mlada to není, tón už je spíše posmutnělý, jak tomu u mužů středního věku bývá, dějově jde opět spíše o střípky a i tak chabá zápletka je hodně přitažená za vlasy, ale pořád je to kus poctivé filmařiny (navzdory okatéu product placementu) a dají se v tom stále najít příjemné i moudré věci. Rozhodně lepší nadprůměr. (25.06.2011)

Člověk by řekl, že horší než Konec Básníků V Čechách to nebude. Ono to totiž není moc možné, vzhledem ke "kvalitám" onoho "posledního" dílu. Pravda je bohužel taková, že onu nízko nastavenou laťku naděje plný Pavel Kříž překonal jen tak tak, a to ještě jen proto, že na jméno Michaela Badinková slyším a mám na něj velmi pozitivní reakce:) A taky díky tomu, že vztah se Superpopelkou dopadl tak jak to vypadalo hned zkraje, takže aspoň to zrnko reality se do scénáře podařilo dostat. Vlastně dvě zrnka, to druhé je naprosto geniální hláška "Nechci vám radit, ale čím víc se budete hádat, tím to budete mít dražší," z úst koho jiného než právníka:) Když se nad tím zamyslím, obchodní praktiky a "výběrová řízení" paní náměstkyně Vendulky Utěšitelky by mohly být tím třetím zrnkem. Ale při dosažení tohoto bájeslovného počtu sudičky přehodnotily svou obchodní politku a byl konec jejich rozdávačnosti. Zbytek filmu působí hloupě až nevkusně, například viz rádobykomická figurka vietnamského obchodníka a role Jitky Kocurové a Adriany Sklenaříkové. Celkové vyznění filmu je podle mě optimističtější než u Konce Básníků, ale upřímně doufám, že je to opravdu poslední díl série. Velmi těsných 60% (12.02.2007)

Tak jsem se díky novým básníkům dozvěděl, že nejlepší pivo je Starobrno, nejlepší na chřipku je Coldrex a kdo nemá mazdu je out. Noví básníci mají svě silné chvíle, které jsou střídany naprosto trapnými a zbytečnými scénami. Nejhorší je obsazení Mareše do role jakéhosi doktora, tento vyumělkovaný úkaz, který zkazí vše, na co sáhne, kazí celkový dojem z filmu. Dále se mi naprosto nelíbil konec, Abych ale pouze jen nekritizoval, tak je tu docela dost povedených vtípků (Vaculík začínal tím, že myl okna v pasáži"-))) Rozhovor Kendyho a Štěpána v posteli je taky zábavný. Dále mě na celý film příjemně naladily začáteční titulky, kde nechybí typické Bornovské animace doprovázené pěknou písní od Jaroslava Uhlíře, která měla velmi chytlavou melodii. Je dobře vědět, že v době Kameňáků, poldů, atd. je možné natočit i docela neurážející komedii pro nejširší spektrum diváků... (20.02.2004)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)

Mně se to nelíbilo hlavně co se týká děje. To, že se tam aspoň dvacetkrát zmiňovali tak otřesným způsobem o Starobrnu, Mazdě, Drogerii Teta, Welle a Primeros (plus možná ještě něco, co jsem neviděl a myslím, že na jedné polici jsem tam zahlídl i kosmetiku Avon) neřešim, i když je pravda, že tu loženou reklamu mohli udělat něčim jiným, než půltunovým bucharem. Zajímavý, že u nás je to vždycky tak na očích (možná ne všecko, ale většina). V cizích filmech si toho sice občas taky všimnu, ale když už, jako kdyby to tam patřilo (viz třeba Trosečník s Tomem Hanksem), neřeknu si jaká je to trapárna! No nic, řekl jsem, že tohle nechám bejt. Ale co se týká děje, už dlouho jsem neviděl zmršenější film (kromě Troškových Kameňáků). I čtyřka se mi líbila mnohem víc, než tohle. (SPOILER) Nejen že jsem si opět říkal, že "pan doktor má sakra velký srdce", ale ještě jsem si taky říkal, že život jako on bych chtěl mít taky. Když mu o něco jde, vysype nějakou hovadinu, ostatní uchazeči se na to vybodnou a má to. A když se nedaří? Není třeba věšet hlavu, když se něco hned nedaří jak jsem původně plánoval, kašlu na to a vrátím se zase dělat toho malýho človíčka bez špetky odpovědnosti, kterej mi tak jde. A ještě jedna taková věc. Myslím, že Leoš Mareš neumí hrát. A měl by tuhle dráhu rychlovsky opustit, protože podle mě diváky spíš odradí (pokud to jsou soudně uvažující individuality a ne banda vřeštících holek). Jo, ještě jedna věc mi tam hodně vadila a to jak se v každým dílu objevují další a další lidé z jeho minulosti, kteří jsou úspěšní a za vodou a je jim hej, tedy kromě těch zemřelých. Abych zakončil citací z filmu, po shlédnutí tohoto snímku si připadáte jako po transplantaci mozku. A upřímně se docela divím, že jsem mu ty dvě hvězdičky vůbec dal, protože posledních šedesát minut jsem toužebně koukal na hodiny a odpočítával málem vteřiny do konce. A že byly zatraceně dlouhý. Jen by mě zajímalo, jestli rejža a scénárista plánují pokračovat až do důchodu. Už bych pro ně měl i název: Jak básníkům utíká moč mezi prsty (02.03.2006)