Krev zmizelého

Již od začátku do Vás scénárista Körner a režisér Ciesler hustí jeden bezútěšný obraz za druhým. Při tom všem ale zapomínají na to, že se divák musí citově ztotožnit s postavami, aby se mohl dojímat jejich osudy a to se alespoň mne nepodařilo. Velký podíl má na tom má snaha o široký záběr,film se odehrává během 30 let, a to nutně vede k tomu, že jednotlivé charaktery jsou jen lehce načrtnuté a tím pádem chybí hlubší prožití příběhu, tedy spíše shluku epizodních výseků, které se nám snaží ukázat jak ta doba byla strašná... Což zajisté byla, ale podle mého názoru by bylo mnohem zajímavější a působivější, kdyby se autoři rozhodli soustředit na jeden konkrétní časový úsek.. Přesto se jedná o poměrně zajímavou podívanou, tu a tam s působivými scénami a kvalitními hereckými výkony. (14.09.2005)

Patetický obludný kýč!!! Nemůžu uvěřit, že scénář napsal můj velký oblíbenec Vladimír Korner, ale to zpracování je tak nechutně kýčovitě srdcervoucí, že se mi obracel žaludek. Cieslar jako režisér mě nikdy nepřesvědčil a jeho filmy jsou pro mě nezáživné a prostě špatně zpracované. Jako režijní řemeslník je bídný. Příběh, odehrávající se v rozmezí let 1939 -1965 vyznívá jako blábol, který nemá daleko k nějaké telenovele. Hudba vykradená z jiných filmů jen zvyšuje utrpení film dokoukat a všemu dává korunu Vilma Cibulková a její otřesná srdcervoucí mimika, která je furt stejná a mě už tak neuvěřitelně vytáčela, že jsem film kolikrát málem vypnul, A třešnička na pomyslném dortu z hovna byla Cibulková namaskovaná jako stará bába, která přečkala pár let v lágru. Fuj, hnus, tohle už nikdy vidět nechci. Taky Ester Geislerová byla jako její dcera strašlivá, po herecké stránce celkově úplná bída, snad s vyjímkou Lábuse, Huby a Bareše. Mám moc rád příběhy z poválečných let a prostředí Sudet, ale napsané a natočené důvěryhodně, bez přehnaných patosů a otřepaných kýčů. Tohle byl ulta kýč jak bič. (05.04.2018)

Neveselé epizody z neveselého života za války a za totáče se skvělou cibulkovou a mizernou geislerovou v hlavních rolích. Jednotlivé epizody špatně zapadají dohromady, takže výsledný film působí nesourodě a navíc ho ničí ne zrovna povedený závěr. Ale jako čtyřhodinový seriál s vysvětlením hluchých míst by to mohlo být i na 5*. Uvidíme... (03.10.2005)

Námět Vladimíra Körnera z nelehké doby našeho státu je super, viděla jsem film, nikoliv seriál. Herecké výkony Vilmy Cibulkové coby zdravotní sestry a vůbec pomocnice pro všechno a Martina Huby jakožto primáře - Žida, též. Igor Bareš je ve své roli válečného a poválečného podvraťáka dokonalé oslizlý, ale mně se tak jeví i v civilu. Ester Geislerová se fyzicky vůbec nehodila do role a ani jejím pojetím mě nepřesvědčila, že zrovna ona je dítě nesourodého páru. Co mi nesedělo, byl Vladimír Jiráček v roli mladinkého baltského šlechtice Arna, jehož válečné zranění přivedlo až sem. Huhlal, velmi špatně mu bylo rozumět a vůbec celý film měl velmi mizerně zpracovanou zvukovou stopu a skutečně mi to dojem velmi pokazilo. Obrovská škoda. (06.12.2016)

Ambiciózní záměr předně trpí jakousi negativní schematičností. Körnerův pesimismus absurdně graduje a špatně a ještě hůř je „úplně všechno“, svět se mění v bažinu utrpení a lidé v přežívající trosky. Toho je určitě příliš. Cieslar se Körnerovu bolestivost snaží na jednu stranu opřít o technicky nedůvěryhodný „drsný realismus“ (slabost má pro mrtvá těla) a na druhou stranu vyvážit jistou deklamativností a romantičností. Nechtěně ale dosahuje absurdního ladění – nedůvěryhodná tragičnost čvachtá v nadbytečné telenovelistické zasněnosti (opravdu výborné jsou především „lyrické“ pasáže s incestním podtextem). I toho je příliš. Výsledek tak je skutečně bolavý – ale dle všeho jinak, než bylo zamýšleno. Netřeba našlapovat po špičkách a pokrytecky chválit nevydařené dílo jen pro autorskou velikost jednoho z tvůrců. Toto není dobrý film. (11.03.2005)