Choking Hazard

...Mně se to prostě líbilo... Po těch všech negativních ohlasech jsem tušil, co můžu čekat, resp. co čekat nemám. Možná i proto jsem byl k některým chybám shovívavější a bavil jsem se, stejně jako se asi bavili tvůrci při natáčení filmu. Některé pasáže jsou "hluché", buď zbytečně prodlužované nebo opakované, ale některá místo jsou téměř geniální.... což bych především viděl jako problém v režii... 70%. (04.05.2004)

Hned jak se v prvním záběru objevila Dáda Patrasová, jak mlátí do hlavy zombieho myslivce šutrem, tak už v ten moment jsem věděla, že to bude ODPAD všech odpadů! Pomoc zombie myslivci... co s nimi? Mám skvělý nápad...v kýblu rozmícháme mozek kamaráda a potřeme s ním všechny myslivce, ti se sežerou navzájem a je to vyřešené! A na závěr dokonalý happy end - nový pár si stopne Dádu Patrasovou v tanku! (18.03.2006)

Vím, že to nebylo míněno vážně, ale tohle bylo i na mě moc... Toto je klasický a přímo učebnicový typ filmu, kde na prvním místě je zábava aktérů a až pak přichází na řadu divák. Párkrát jsem se zasmál, to ano, ale většinu času jsem jen otupěle a s rezignací v očích sledoval parodické výstupy zombie-myslivci vs. nezombie-figurky. Toho rozvařeného rybízového kompotu coby náhražky mozku nakonec bylo snad až příliš mnoho i na parodii. Škoda, od recenzenta/scénáristy typu Marka Dobeše, nad jehož slovními obraty v Ikarii jsem se často zalykal smíchy, jsem čekal přece jen trochu víc, než hodinu a čtvrt sice maximálně uvolněné, ale přece jen nudy. Btw. Štěk Dády Patrasové byl nečekaně jedním ze světlejších míst filmu... (16.04.2007)

Doktor Reiniš v úvode hovorí o piatich základných náhradných cieľoch skutočného života: 1. práca čiže kariéra 2. koníčky čiže hobby, 3. alkohol čiže drogy, 4. viera, 5. život venovaný rodine. Po záverečných titulkoch som našiel šiesty: sledovanie óber chujovín bez srandy a nápadu. Ale tváriacich sa ako zábavný film pre insiderov od insiderov. Dielo, kde tradícia nablblej českej televíznej inscenácie stretáva jednotvárne melodickú, ukričanú a nudnú rockovo tancovačkovú skupinu. Plus, aby sa to zdrclo (zrazilo), ako mlieko pri varení, pridal sa zombie motív a hahaha dialógy. Vlastne, raz to za pousmiatie stojí. Keď sa v záverečných titulkoch objavia tieto slová: "Svítící uši Martin Pomothy". (22.12.2020)

Základní premisa Choking Hazardu s sebou dozajista nenese příslib zábavy pro široké intelektuální publikum, což ovšem není věc, kterou bych viděl jako vadu. Odkojen dnes už kultovními splattery Petera Jacksona, očekával jsem nářez ve stylu staré školy, který bude tak špatný, až bude zábavný a pod tunou masivního humoru se ztratí nekvalitní technické provedení a podobné nešvary nízkorozpočtové produkce. Problém filmu Marka Dobeše je však v tomto bodě zásadní – neklade si za cíl být prvoplánově „špatným“ filmem, naopak chce být cool, skvělý a ohromný a to na místech, kde cool skvělý a ohromný být jednoduše nemůže. Pod strojenými křečovitými dialogy se neskrývá příliš humoru, který by měl šanci oslovit i ty zasvěcené, protože je v drtivé většině případů buď špatně podán nebo zkrátka vtipný není. V tom momentě si začnete všímat technických detailů a váš zájem o film se stáčí opačným směrem, než si Dobeš celou dobu tyčil za cíl. Jednotlivé scény občas zafungují, ale ve vztahu k celku jsou zoufale špatně načasovány, zvláštně poskládány a občas až příliš násilně vtlačeny někam, kde nemají co dělat. Pečlivější postprodukce by možná na tomto místě pomohla víc, než by se mohlo zdát. Každopádně, kde to občas skřípne, tam se přiřítí Jan Dolanský, popř. Jaroslav Dušek (který má pár svých dobrých momentů) a z lecčeho Dobeše svou improvizací nebo nějakou tou předepsanou (ale skvěle podanou) hláškou vytáhnou. Nebýt jich, utopil by se v tomto kamarádském zmatku se vší parádou. (06.04.2004)