Vltavská víla

Tohle bylo hodně, ale hodně slabé. Dramaturg zrovna odešel na dovolenou, tak to celé zpackal nějaký pomocný personál, co jinak chodí pro kafe, takže to nemělo žádné vedení děje, žádnou zápletku, nic. Na dramatickou scénu vytažení víly z Vltavy asi nebyly peníze, to se do jedné papundeklové kulisy nevešlo. A přitom stačí vzpomenout třeba Krkonošské pohádky, nebo klidně Jak se Kuba stal mlynářem. "Příběh" dotvářejí rádoby "staropražské" písničky z Podskalí, které ale složil Láďa Štaidl, a pokud se dobře zaposloucháte, všimnete si, odkud si bral inspiraci a odkud vykrádal. A přitom v tom hraje takových skvělých herců, ale můžou se tady snažit, jak chtějí, ale celek nefunguje ani náhodou. Jinak spoiler - příběh! Líný a pokladů zdarma chtivý vařečkář hustí do syna převozníka, aby se bohatě oženil, a když převozník vytáhne z Vltavy vltavskou vílu, snaží se vařečkář z ní vytáhnout, kde ve Vltavě jsou ukryty zlaté poklady. Do toho ještě dvakrát přiběhne vědátor ve skutečně roztomilém podání Rostislava Kuby a jeden subplot je o tom, jak vařečkář vymění převozníkovi starý nábytek kdovíproč za nový. Ale aspoň ze starého nábytku nakonec vzniklo podskalské muzeum. A protože je slunovrat, víla se rozhodne, že bude holkou Lídou a vezme si převozníkova syna. Vařečkář dostane řemenem, a písnička na závěr. (16.09.2017)

Škoda, že Jiří Sovák nehrál v pohádkách častěji. Ty pražské pohádky mají své kouzlo. Hlavně ty vodnické, co se týkají Vltavy. Bylo jich natočeno mnoho. Určitě souhlasím, že tahle je jen další z opravdu dlouhé řady těch, které nejsou špatné, ale taky se navždy nezařadí mezi skutečně zábavné. Pohádka sice disponuje slušným obsazením, ale ve své jednoduchosti tentokrát není žádná velká krása. Vltavská víla by spíše mohla být jedna z pražských pověstí. Přihlížím ovšem k faktu, který jsem zmínil už na počátku. Viděl jsem lepší pražské pověsti. V téhle pohádce se dlouho nic neděje, nějakou dobu se žvaní a když se něco dít začne, nabírá rychlý konec. Taky ty příšerné dekorace. Jen ta hudba nebyla špatná. (30.06.2020)

Milouš a ježibaba, tady jako pouťoví zpěváci, provádějí diváka pohádkou, jejíž příběh je natolik odnikud nikam, že se o ději dá mluvit jen z nedostatku vhodnějších termínů. Zlata Adamovská tady vodní vilu ještě hraje, o dekádu později je víla v tajemství mořské panny už dřevěná. Za celou pohádku jsem se zasmála jen jednou při hlášce otce převozníka: "Co sem lezu, když tu nebydlím." Ještě tak můžeme ocenit informaci o tom, že v Podskalí je muzeum, ale to už se hodně urputně snažím hledat na tom nějaké pozitivum. (22.09.2013)

Spatne hrajici Hartl, jakoby prehravajici Racek, zpivajici Molavcova se Zednickem. To jsou ty slabsi mista. Kladem je standardne dobry Sovak, Vetrovec a hlavne prekrasna Zlata. :) A jeste teda docela zvlastni pisnicky... Nicmene v celku je to podprumer, a to i diky pomerne nezazivnemu pribehu i tempu. (07.04.2015)

Pohádce bohužel chybí zápletka, takže je to taková ukecaná konverzačka. Nicméně postavená na bravurních hereckých výkonech (Sovák, Racek), moc mě potěšil hostinský Josefa Větrovce. Jim dobře sekunduje tehdy nastupující herecká generace (Hartl, Adamovská, Kuba). Loutky v pohádkách mám ráda, ale tady je postava žabky celkem zbytečná, stejně jako zpěváci spíš jen vyplňují čas, protože není co hrát. Příjemná hudba a kulisy. (03.01.2013)