Vzdálené hlasy, klidné životy (festivalový název)
-
Distant Voices, Still Lives
Drama
Velká Británie, 1988, 85 min
Režie:
Terence DaviesHrají:
Pete PostlethwaiteObsah
-
Kronika života chudé katolické rodiny v Liverpoolu 40. a 50. let je stejně jako celá raná Daviesova tvorba silně autobiografická. První části dominují ne vždy veselé vzpomínky na krutého otce, druhá ukazuje o něco radostnější Británii 50. let, dobu příchodu rokenrolu. Hudba, jedna z mála věcí ulehčujících těžký život hrdinů, působí často jako jediná clona zmírňující obraz drsné reality na plátně. Daviesovy precizní kompozice záběrů, uměřenost a symfonická struktura snímku utvářejí impresionistický pohled na tehdejší Británii, kterému však nechybí patřičná autenticita. V pomalém tempu, s hudbou přebírající roli dialogů, sledujeme rodinné album, jehož momentky se dotýkají složitostí lásky i britské identity. (FebioFest)
Kronika života chudé katolické rodiny v Liverpoolu 40. a 50. let je stejně jako celá raná Daviesova tvorba silně autobiografická. První části dominují ne vždy veselé vzpomínky na krutého otce, druhá ukazuje o něco radostnější Británii 50. let, dobu příchodu rokenrolu. Hudba, jedna z mála věcí ulehčujících těžký život hrdinů, působí často jako jediná clona zmírňující obraz drsné reality na plátně. Daviesovy precizní kompozice záběrů, uměřenost a symfonická struktura snímku utvářejí impresionistický pohled na tehdejší Británii, kterému však nechybí patřičná autenticita. V pomalém tempu, s hudbou přebírající roli dialogů, sledujeme rodinné album, jehož momentky se dotýkají složitostí lásky i britské identity. Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Tsunami_X
Příběh pojednává o jedné běžné liverpoolské rodině v poválečném období. Film je rozdělen do dvou částí - s otcem alkoholikem a po jeho smrti. V první části (Vzdálené hlasy) se setkáváme s jeho tyranií a krutostí, které se jeho děti snaží ubránit svou pospolitostí a nerozdělitelností. Druhá polovina se nazývá Klidné životy a ukazuje nám osud rodiny po otcově smrti. Životní tápání dětí, nešťastné sňatky dcer a rodinné vztahy, kterým dotyční chtěli vždy předejít. Katarzní místo je v našem příběhu hospoda a prostředkem zpěv. Zcela jistě film nepracuje s žádným novým či nějak ideově úžasným tématem. Davies spíše spoléhá na vyprávění, které připomíná zažloutlé fotky v rodinném albu (ať už to je v kompozici scén, či na samotém základě té které události) a nostalgické (nikoliv však patetické, idealizované a sentimentální) vzpomínky našeho života. Hlavním problémem, který jsem nedokázal překousnot byly již výše zmiňované písně. Režisér si pochopitelně vybral hudbu svého srdce a nemám nic proti tomu aby ji párkrát použil. Ovšem zde se nám dostalo míry více než vrchovité. Tempo příběhu není nikterak rychlé (stopáž je ideální) a když Vám do toho někdo už po páte dá nějakou tu britskou lidovku, začíná to být poměrně iritující. Nicméně jinak snímku nemám co vytknout. Chvílemi naturalistická sonda, s vhodně a zajímavě zvolenou stylizací, která ukazuje těžký život poválečné VB s tak trochu feministickým nádechem.(7.12.2003)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $688,329║Tržby Celosvetovo $-║(21.2.2009)
-
RHK
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(19.11.2009)
-
kusper
FF 2010 Způsob vyprávění pana Daviese je neotřelý a velice poutavý. Setkání s ním bylo zajímavé. "Vše co jste viděli se opravdu stalo."(30.3.2010)
