Salto do života

Občas je potřeba nasadit si růžové brýle, i když někdy stačí jen červené rukavice. Mladá Heidi byla po svém nemístném sexuálním obtěžování postavena před výzvu, a té čelila bez zbytečných negativních emocí, výčitek (sobě a druhým), depresí a agresí. Jakoby tu rezonovaly minulé doby, kdy se člověk chtěl co nejdříve osamostatnit, přestat žít na úkor rodičl a společnosti (Robert Zimmermann nebyl starší, když se stal Bobem Dylanem). Obecně se má za to, že kluci to mají lehčí; Heidi ale uměla zapojit i čistě ženské postupy - odvaha jí tedy rozhodně nechyběla. Smířlivost, a přitom nezkalená sebejistota, z ní dělá i pro diváka sympatickou postavu, které držíme palce - ale možná i proto, že se ptáme sami sebe, zda bychom to také dokázali. Další otázky si ale raději už nedávejme - třeba tu, zda bychom to také chtěli dokázat. Pozn.: Objasňující překlad "Salto do života" (místo pouhého salta/přemetu) považuji za správný a šťastný. Úvaha: To, co se stalo Heidi (odhlédněme od příčiny) se může stát i několikrát za život; v mládí, po osamostatnění vlastních dětí, při odchodu do ústraní (důchod), ale také při jakékoli déle trvající nemoci. Pro rozhodování jsou k dispozici vždy pouze dvě řešení: svoboda nebo závislost. A jaká je tey ta příčina: být v prostředí, které tě nechce, kterému nějak vadíš, a které tě drobnými či většími ústrky od sebe odpuzuje. (23.09.2017)

Melancholická mrazivá krajina bohužel na skvělý film nestačí. Když je hlavní hrdinka filmu jednoduchá a blbá jak tágo a nelze s ní v žádném směru sympatizovat, tak to přebije veškeré kouzlo. Ostatní postavy byly navíc úplně nevýrazné a když jsem zrovna nekroutila hlavou nad tím, jak Heidi s každým spí, nebo se jen někoho ptá, jestli se mu něco líbí, tak jsem zívala. Pěkná atmosféra, ale z cesty za poznáním šlo vyždímat rozhodně víc, než jen záběry na zimní krajinu. (26.08.2012)

Štýl Cate Shortland je nežne vycizelovaný a mne na mieru šitý. Nikam sa neponáhľa, nikomu sa nevtiera, snaží sa filmársky obchádzať prefláknuté, presne to, čo každý považuje za určitý predobraz niečoho a radšej sa upriamuje na nevšedný uhol pohľadu z ktorého dokáže vytrieskať niekedy aj maximum. Odprostená od prachsprostých banalít, študuje zdanlivo nedôležitý detail, bezprostrednú nuansu a skôr než otázky zodpovedá, tak ich (väčšinou skrz jemne sprostredkovanú empatiu) pokladá. Škoda len, že sa toto všetko v jej prvotine podriaďuje a stráca viacmenej na účinnosti kvôli tematicky roztrieštenej fabuli v ktorej sa model psychologického "hľadania sa" zbytočne upravuje do úrovňe skratkovito okázalých spoločenských poznámok ako genderové úskalia (farmár) či xenofóbne náznaky (Seven Eleven). Nejde síce o kardinálne odbočky, ale aj tak sa ich prítomnosť prehliadnuť nedá a populizmom to tiež sem-tam šteká. K tomu to občasné zjednodušovanie nosného, od polky výskyt stereotypov a ku koncu nejak nepochopiteľne úklon do bezpečia, tak to mi v súlade s predkladanou beznádejou proste nesedí. Herci to však ustáli, Abbie Cornish si rolu "young melancholic slut" strihla na výbornú, Sam Worthington zas podáva výkon hodný poklony s úsmevom na tvári, pretože jeho "hlboko emočný" prejav z pod dlhých vlasov je fakt unikátny. Na záver by som ešte dal do pozornosti takmer až národný "product placement" (viditeľne sa tu pije len Crown Lager čo by Australský "heritage"), narážku na Francúszku kuchyňu (jed) a potom taktiež fakt, že C.S. sa vo svojom ďalšom počine prekonala, pokročila smerom vpred…3+ (28.09.2012)

Já mám problém, ty máš problém... Trocha depky z holé existence, trocha ze sexuální orientace a kvízová otázka k tomu: Co dělá z nezletilých holek sexuální pijavice? a) zloděj, zvaný příležitost b) silný žaludek c) dostatečný výskyt úchyláků d) široká škála benefitů = všechny možnosti jsou správně, ale ani tak netuším, co se mně svým snímkem Cate Shortland pokoušela sdělit... (18.06.2014)

Tohle je fakt divnej film. Australské filmové akademii (nebo co to tam mají) nejspíš pomalé záběry, nicneříkající scénář, rozháraní hrdinové, telecí pohledy a hudba otravná jak kapání kohoutku připadají jako vrcholné dílo filmového umění, mě ale bohužel nevzali za členku a od té doby se naše názory nějak tragicky rozcházejí. Tohle salto prosím beze mě... (29.09.2010)