Vyhnání z ráje
Ban from Paradise
Expulsion from Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Klaus FuxjägerHrají:
Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler, Chantal Poullain, Věra Havelková, Petr Vacek, Jaromír Barin Tichý, Veronika Bellová (více)Obsahy(1)
Dovolená u moře. Na pláži filozofují po prohýřené noci doktor Rosťa s přítelem Petrem o podstatě člověka. Jejich vzrušenou debatu o tom, zda je člověk Bůh nebo Ďábel, přeruší vpád naháče z vedlejší nudistické pláže Paradiso. Muž zoufale hledá lékaře, protože jeho malý syn asi snědl něco, co neměl. Nyní však vychází najevo, že dosavadní příběh byla fikce a že doktor je současně i režisér jakéhosi experimentálního dokumentu. Smyslem filmu je analyzovat, čím se nahý člověk liší od opice. "Materiálem" k tomuto bádání jsou dobrovolníci, nudisté, které zlákaly peníze, zvědavost nebo touha po exhibici. Ti však nejsou o podstatě experimentu pravdivě informováni, aby se v situacích, které jim filmový štáb nastraží, chovali co nejpřirozeněji. Celý projekt financuje zbohatlický ruský producent Igor. Naivně věří, že se mu podaří potlačit filozofické ambice tvůrců a na lascivní komedii o naháčích pak slušně vydělá. Kromě toho chce mít ze své rozmazlené dcery Lenky herečku. Natáčení provází řada konfliktů, vztahy mezi protagonisty se vyhrocují, ponižovaní nudisté se bouří a za režisérem přijede nečekaně manželka, známá hvězda, řešit i s dětmi rodinné problémy. Situace na pláži Paradiso spěje nevyhnutelně k dramatickému konci.
Režisérka Věra Chytilová se opět po hořké komedii PASTI, PASTI, PASTIČKY vrací ke svému zásadnímu celoživotnímu tématu - morálce, svobodě, hledání smyslu existence. Princip "filmu ve filmu" umožňuje nahlédnout téma z různých úhlů a v několika významových rovinách. "Náš příběh hledá odpověď na to, jestli člověk dokáže být šťasten, když k tomu má možnost. Zda není zahlcen malichernostmi a dovede se dívat na život z ptačí perspektivy. Nahota je ve filmu chápána obrazně jako určitý druh osvobození. Nedovoluje nic předstírat, zbavuje nás předsudků. Ten příběh ale není o nahotě, ale o lidské hlouposti a nepoučitelnosti," míní režisérka. Spoluautor scénáře a představitel hlavní role Bolek Polívka říká:"Vyhnání z ráje je také o manipulaci a tvůrčím šílenství. Náš film - to jsou drobná pozorování lidského chování, která mají svůj patos i svoji velikost. Pojednává o lidských citech, vášních a vztazích, i o temné primitivní stránce naší přirozenosti."
Věra Chytilová chtěla natočit podobenství o tom, jak filmaři natáčejí podobenství, o nahotě jako základu přirozenosti, o nahotě jako rajském stavu odkazujícím až něm k Adamu a Evě. A také o tvůrčí posedlosti, která nevnímá hrozící důsledky. Ale vyšla jí pitvorná skrumáž po sobě se válejících naháčů, jednou s postavami dobře rostlými, jindy s těly obézními, ochablými, s nestvůrně vyvalenými břichy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (178)
Nevím, co proti tomuhle filmu všichni mají. Když na něj koukáte po pěti dnech, kdy skoro nespíte a koukáte na jeden film za druhým, je to docela zábavné. ()
Ať mi paní Chytilová odpustí, ale tohle je nedůstojné jak jí, tak i zúčastněných herců (či neherců). Jestli má tenhle škvár něco symbolizovat, tak je to tak důmyslně zamaskováno, že i Sherlock Holmes by musel vynaložit veškeré své umění, aby onu symboliku odtajnil. Já nejsem Sherlock Holmes a upřímně řečeno, kdybych jím byl, tak bych se raději dvě hodiny nimral v napůl rozložené mrtvole abych našel nějakou stopu po příčině smrti, než se díval na to, jak se po plátně prohánějí takřka celý film nějací nazí lidé (kteří zcela zjevně sami občas nevědí, co se po nich chce) a snažil se přijít na to, co to vše vlastně znamená. Kdyby existovala ještě nějaká nižší kategorie než odpad, tak je tenhle film žhavým kanditátem. A Věra Chytilová u mě jako režisérka asi na dlouho skončila. :(((( ()
Pokud nejste ve stavu, který s životem nemá už moc společného (5 dní bez spánku) a vnímáte film ještě jako film, a ne jako barevnou čmouhu v dálce, tak si tohle neužijete. Přesně tak jsem dopadl já a můj "odpad" je poslední věc, kterou ve spojení s tímhle filmem v životě udělám. ()
Nejvíc mi vadí, že se film tváří jako nějaké hlubokomyslné podobenství. Ve Filmovém přehledu se píše: "Chytilová opět využila atraktivního námětu k vyjádření mnoha filozofických, etických či morálních otázek." Opravdu? Já myslím, že tyhle kecy mají jen zakrýt, že vidíme film o ničem, navíc špatně natočený a často šíleně zahraný. Ještě ujde Polívka a Liška, ale co předvádí Vacek, Šteindler a naherci, to je odpornost. ()
Šílené nudistické spiknutí Věry Chytilové světovládu nezískalo. Jen tenhle bizarní pokus u puč nám zůstal jako připomínka. Nesnášenlivost vůči tomuhle filmu nechápu. Je nevkusný a ošklivý, ale nepřestal jsem mít pocit, že ho tak Chytilová chtěla. Kdyby byl kratší, byl bych klidně ochotný dát čtyřku, ke konci už jsem ale nedržel moc pozornost. 3 a 1/2 ()
Vyhonit a šmytec... %-[.. - - - P.S. Smutek až do... . . . Jděte do háje :-) ()
Vlastně je dost smutné, že nejodvážnější film po revoluci musela natočit pomatená veteránka, protože ostatní jen sází na jistotu. Stále jsem doufal, že záměrná pseudointelektuální onanie k něčemu povede a ukáže se její význam, ale naivní čekání se po dvou dlouhých hodinách ukázalo jako neopodstatněné. ()
IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. ()
Ale tak vážně. Věděl jsem, že tohle nesmím brát vážně. Čtyři rohlíky a deset deka uzené šunky, DVDčko v přehrávači. Zprvu rozvaha, ukusoval jsem pomalu, navíc Bolka Polívku mám coby herce rád. Paní Chytilovou, respektive většinu jejich filmů zas právě naopak. Ale budiž, po obrazovce se mi proběhlo pár pěkných, mladých, sošných děvčat a taky pár zralejších, vyskozitnějších děvčat. Jenže bacha, tu hle náhle koule Pavla Lišky, záhy na to koule Tomáše Matonohy a než sem nahmatal žvejkačky, na také to domácí žvýkání - koule Josefa Poláčka. To už sem začal být znepokojený a vyjma uměleckého záměru, unikaly ze mě i věty, který se nehodí publikovat. Navíc ta má poslední barvitá věta, jestli si ze mě dělají pr*el a v pozadí se vylouplo pozadí Jiřího Pechy, to už bylo i na můj cit pro avantgardu poněkud silný kafe. Jistě, říká se, že aby mělo něco grády, musí to mít koule, ale po tomhle (ne, nedoukal jsem to) už koule nemůžu ani vidět. A to si ještě jednu kouli, bajli, pěťu schovávám k hodnocení 5% (kdyby tak byla pouhá nahota a rádobyfilozofický rozměr zárukou hodnoty, držim půlky u sebe a uznale pokyvuju). Konec, kašlu na to, stejně to není konstruktivní příspěvek. [0/10] ()
Zajímavé asi pouze tím, že tam má Polívka venku pinďoura (ale bez toho se dokážu obejít). 0%. ()
Ty vole, ta babka je fakt ouchyl. Kurevsky rád bych si poslechl od někoho, kdo neráčkuje, jaký asi tak vytlačil tento blábol přínos lidstvu. Uznávám, je fakt žůžo juknout Lišce na fógla a nějakým neznámým trumpetám na vemena, ovšem to asi nemělo být ono dramatické poselství budoucím generacím. Polífka paroduje sám sebe více, než v reklamě na rozšmelcované prasečí paznehty od Hamé, Schmidt je stejný lunetik, jako když jsem ho načapal v lesíku u Řeporyj, an osahává stromy, ekopošuk Petr by opět zsaloužil pár Vacek. Feministická herdekbaba nikdy nepatřila mezi mé oblíbence, ovšem tímto dílkem snad musela nasrat i sama sebe, ne? ()
Tu vôbec nejde o to, že to nie sú krásni ľudia, ktorí sa ukazujú nahí vo filme, ale o to, že to je zlátanina ako bič ! Asi len pre veľmi vysoko intelektuálne mozgy . ()
Věra Chytilová je mi sympatická jako osobnost, ale její tvorba se vlní na jiné vlnové délce. Proto jen velice nerada hodnotím její filmy. I zde se objevují zajímavé momenty, ale jako celek neshledávám pro svou osobu žádný velký přínos. Spojení herců a neherců budí spíš pocit trapnosti a hluchým míst. Objevující se výtvarné obrazy a náhledy do lidské duše nedokáží bohužel tyto zápory vyvážit. ()
To snad nemysleli vážně!!!! Spíš odporné než koukatelné. ( Hodnocení: 0/10 ) ()
Je ale možné, že tenhle film dokážou ocenit jenom filmaři, kteří někdy něco točili a už během natáčení si uvědomili, že to možná ani točit neměli.. ()
"A Tarkovski se bude divit!" Nechápu, proč jsem se tomuhle filmu tak dlouho vyhýbal. Krásná kamera, šílenství, Mahler, nadpozemský nudismus - bavilo mě to celé dvě hodiny. ()
Příšerná debilita. Tento paskvil zřejmě natočila kdysi zajímavá režisérka těsně poté, co přišla o rozum. O tom nakonec svědčí i totální Brnosestava. Takže Věrrro, hup do šaliny a hybaj z českého filmu, tímhle kouskem jsi doživotně diskvalifikovaná ()
,,Ona jí má, ale nechce jí říct!" --- Paní Chytilová není Malick. Ten by se myslím tématu zhostil mnohem lépe. Ne každý záběr byl vyloženě na odpad a to propojení s vážnou hudbou místy také nebylo špatné. Většina komentujících se stala obětí jakéhosi vlastního najetí na minu, protože komentují ten přihlouplý film co točil Polívka, ale nekomentují film co točila paní Chytilová. Tedy film o tom jak Polívka točí film. Nudistické scény s převažující většinou amatérského komparzu pak k tomu najetí diváka přímo vedou. Bohužel to bylo celé opravdu velmi špatně zpracované, byť se Bolek snažil hrát v rámci možností. Při delším hledání by se v tom pár myšlenek najít dalo, ale to množství ochlupených klínů v době předdepilační i špatné herecké výkony některých protagonistů tuto snahu doslova zadusí. Věru Havelkovou bych jako hereckou Evu nikdy nikam neobsadil, protože hrát neumí. Ale trávit s ní nuda prázdniny bez nudy na pískovně kousek od Třeboně by asi nemuselo být zas tak promarněným časem .-). Jinak ta nahota je ve filmu brána nikoliv jako cosi divného, ale naopak jako prvek přirozenosti, volnosti a svobody. Až si dám oddech, přesto si myslím, že by tento film stálo za to ještě jednou v klidu dát. Po prvotním šoku by to filozofično mohlo zafungovat lépe. Zajímavé bylo, že se mi dostala do ruky verze opatřena anglickými titulky. Jsem celkem zvyklý koukat na anglicky mluvené filmy s českými titulky, ale koukat na česky mluvící film a anglickými titulky bylo docela zvláštní už jen z hlediska pilování angliny :-). Dávám tedy zatím jen za dva z vody lezoucí rozsévače. * * ()
"Film o tom, jak je točen hovadský film, nemusí být nutně hovadským filmem," budiž ústředním mottem mého komentáře. V Dědictví předvedla Chytilová burana s pěnezi, ve Vyhnání nám servíruje burana s uměleckými ambicemi. Jako buran, hulvát a primitiv v balíku se Bolek Polívka vcelku osvědčil a tak se nijak nedivím, že po něm Chytilová sáhla zas. V jejích filmech ostatně hraje často. Jeho režisér=bůh se opravdu "vyvedl". Vše mu je dovoleno. Nic nemusí vysvětlovat. S nikým nemusí soucítit. Vše si může brát. O nic se nemusí starat. Jeho moc je absolutní. Jeho moc je nezpochybnitelná. Vše si může odůvodnit, vše si může obhájit slovy: "Mé dílo má vyšší smysl! Já děsně dřu!" Jeho Božskost se domnívá, že je ostatním nadřazen jako přirozený vůdce a intelektuál, přičemž očekává, že okolí bude tyto "skutečnosti" uznávat a pochlebovat mu. Jistě, postava je to trochu extrémní v míře tohoto přístupu, ale přece jen ještě pořád z tohoto světa. Chytilová vybavená nejostřejším sarkasmem filmového vesmíru do nich, a nejen do nich, nemilosrdně řeže. Je to tak dobře, laskavého humoru máme v našich luzích a hájích dosti. Režisér je sice bůh, ale my dobře víme, že bůh je bytost trojjediná. Svéráznou Trojici doplňuje producent a scénárista (nebo je to asistent či dramaturg - to je ostatně vcelku jedno), který neustále pronáší hlouposti, jež v jeho představách dlí v hlubinách filozofických - nejde však o nudné kecy, jsou to neuvěřitelně vtipné hlášky. On vlastně celý film rval mojí bránici, a když producent křičel: "Jstě pěěna! Jdětě do móře! Tarkovský se bude divit!" musel jsem si pusu zacpávat. Tarkovský, bezpochyby se divící, slouží totiž pánům Stvořitelům za vzor, jehož slávu by rádi bledou učinili svým Veledílem. Věří, že mají promyšlenou koncepci filmu, ten však zatím zrcadlí jejich ubohost, deformuje se pod tlakem náhlých hnutí jejich myslí, vkrádají se do něj úplně cizí myšlenky a nápady, a někdy ho mění pouhá náhoda či rozmar. Oni to však nejsou schopni vidět. Podléhají své nadutosti a nedostatku sebekritiky, staví svůj výkal na piedestal. A my, diváci, kteří v sobě mají kus Scénáristy, my v náhodě najdeme záměr, v povlávání korouhve důsledné směřování a z nicoty uplácáme smysl. Ten film mě (možná i nezáměrně) varuje, že bych si měl při hodnocení, sledování a vykládání filmů plných symboliky, (domnělých) skrytých poselství a podobenství, dát zatraceně pozor, neb hranice mezi artem a výkalem se (někdy) špatně hledá a já do toho hovna nakonec můžu šlápnout, stejně jako jeho autor. Režisér nestojí pouze o hlubší smysl, k jeho metám přidružila se Přirozenost. Tu vidí v nahotě a v nevědomosti (viz Ráj). Ovšem ve skutečné bolesti a ve skutečnosti vůbec, ji nevidí. My jako diváci ji tam také nejspíš neuvidíme, protože neherci jsou skutečně strašní (záměrně?), jelikož ti chudáci neumí předstírat. A právě proto jim, společně s režisérem, nic neuvěříme. Režisér, podobně jako Diderotův bůh, je totiž někdo, komu: "...mnohem víc záleží na jeho jablkách než na jeho dětech." A ještě jednou, malinko jinak: "Hovno, filmování hovna a filmování filmování hovna jsou diametrálně odlišné věci." () (méně) (více)