Obsah
-
Tragický osud člověka posedlého vášní umělecky tvořit. Nedostává se mu talentu ani vzdělání, dopouští se krádeže hudebních motivů, jen aby splnil to, co si jako sedmnáctiletý předsevzal - složit operu. To je příběh nedokončeného posledního díla Karla Čapka. Sedm postav podává subjektivní svědectví o tom, kdo byl hudební skladatel Bedřich Foltýn. Od citově sympatických svědectví pokračuje tato škála až k naprostému odhalení jeho podvodnosti, šarlatánství a nečestnosti. Čapkův mistrovský portrét však zároveň zahrnuje i hluboce lidské pochopení hrdiny a jeho touhu stvořit něco krásného. To činí z Foltýna jednu z nejzajímavějších a v dobrém smyslu nejvíce rozporuplných postav moderní literatury.
Čapkův Foltýn je z rodu věčných znovu se vracejících dramatických námětů o konfliktu talentu s netalentem, profesionality s diletantismem, povolanosti s parazitismem všeho druhu. Není divu, že se takové téma vrací, že je stále aktuální, třebaže se s objevením Amadea stalo dokonce tématem patřičně módním. Čapkova nedokončená próza jako by příznačně vyjadřovala i věčnou nedokončenost tohoto sváru a také mnohoznačnost jeho pohledů a chápání, což ostatně naplno využívá i televizní scenář Františka Pavlíčka. Viktor Preiss,představitel titulního hrdiny, před televizní premiérou na počátku roku 1993 řekl: "Herec mívá tendenci svou figuru obhájit, dělat jí alibi, zázemí k plnému pochopení. Snažíme se s režisérem Pavlem Hášou, aby Foltýna divák třeba i politoval, přestože Foltýn podniká snad až sisyfovskou práci - od úplatků až po skutečné kumštýřské snažení." (oficiální text distributora)
Tragický osud člověka posedlého vášní umělecky tvořit. Nedostává se mu talentu ani vzdělání, dopouští se krádeže hudebních motivů, jen aby splnil to, co si jako sedmnáctiletý předsevzal - složit operu. To je příběh nedokončeného posledního díla Karla Čapka. Sedm postav podává subjektivní svědectví o tom, kdo byl hudební skladatel Bedřich Foltýn. Od citově sympatických svědectví pokračuje tato škála až k naprostému odhalení jeho podvodnosti, šarlatánství a nečestnosti. Čapkův mistrovský portrét však zároveň zahrnuje i hluboce lidské pochopení hrdiny a jeho touhu stvořit něco krásného. To činí z Foltýna jednu z nejzajímavějších a v dobrém smyslu nejvíce rozporuplných postav moderní literatury.Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
sportovec
Nesnadná literární předloha největšího českého spisovatele Karla Čapka zůstala pro jeho předčasnou smrt torzem. To spolu s čapkovskou metodou "nasvěcování" pomocí svědectví postav blízkých Foltýnovi postavilo adaptátory před vděčný i nesnadný úkol zároveň. Zhostili se ho se ctí, dramatický tvar přesně odkryl složitý půdorys uměleckého i lidského mrzáctví hlavní postavy, zachován zůstal i fašizující odér, do nějž ho Čapek před sedmdesáti lety umístil, "zabalil". Herecké výkony jsou dalším podpůrným prvkem tohoto výkladu; v první řadě to platí pro skvělou kreaci Viktora Preisse. V jistém slova smyslu se tu podařilo prognózovat atmosféru druhé republiky v případě jejího dalšího možného pobřeznového pokračování. Toto nadprůměrné literární dílo by určitě zasloužilo svou digitální verzi. Umění srovnatelných kvalit totiž dnes určitě není nazbyt.(22.3.2008)
-
Aky
Pavel Háša povýšil Čapkovu předlohu na nesmírně zajímavé drama plné napětí, emocí a epizodních příběhů, které směřují neúprosně z k základnímu Čapkovu záměru. Zatímco knížka se pro její kompoziční složitost čte mírně obtížně, televizní film plyne, také díky dokonalým hercům, logicky, srozumitelně, zajímavě. Stejně jako u Nerudových povídek se mi chce poděkovat Pavlu Hášovi za trpělivou a pokornou službu české literární klasice.(20.6.2009)
-
phoebus
[55%] ... Adaptace nedokončeného románu skýtá filmařům široké možnosti. Tvůrci této inscenace ovšem pojali Čapkovo literární torzo značně svérázným způsobem, a tak na televizní obrazovce vidíme snímek, který má jen málo společného s předlohou, zvláště s její formou krátkých autentických výpovědí a vzpomínek. Právě v těchto subjektivních fragmentech, ze kterých si čtenář skládá svojí představu reálného charakteru ústřední postavy, spočívá základ původní knižní podoby. Scénárista zde celkem neuměle převádí děj na obrazovku, a to včetně dělení na jednotlivé vzpomínky, nicméně už bez jejich původního smyslu různých úhlů pohledu. Zbude nám tak docela přímočará retrospektivní biografie, která je naštěstí zprostředkována výbornými hereckými výkony v čele s Viktorem Preissem, a také hodně vydařená hudební stránka, která - jak je zde již zmíněno - paradoxně přibližuje film předloze více než scénář.(13.6.2009)
-
gjjm
Čapkův román o ambiózním, leč netalentovaném skladateli Foltýnovi (inspirovaný mimochodem skutečnými životními osudy spisovatele Sabiny a skladatele Hörnera) je jedním z nejlepších a nejtragičtějších příběhů, jaké v české literatuře vznikly. Nicméně s debilním, příšerně amatérským scénářem Františka Pavlíčka (vzniklo to tuším paralelně s ještě o něco horší rozhlasovou hrou na scénář téhož autora), v podstatě nulovými prostředky, kamerou, která se snaží vykrádat Amadea a zvukem, se kterým vám jedna půlka urve uši a druhá je neslyšitelný nezřetelný šepot, lze i z něj vykřesat debilní televizní inscenaci, v níž se ztrapní i tak skvělí herci, jako Preiss, Abrhám (jehož postava mi přišla naprosto nelogická), Eben, Čepek a především tentokrát příšerný Lukavský. Poprvé v životě taky prohlašuji, že na masky se nedalo dívat, a to si takových detailů většinou nevšímám. Nezachovává to ani v nejmenším pozoruhodnou formu knihy, respektive zachovává, ale bez předchozího přečtení vám to nic neřekne. Jediné, co se mi na tom opravdu líbilo, byla hudba. Foltýnovy vlastní skladby jsou přesně takové, jaké by dle knihy být měly (a ono není nic jednoduchého vytvořit záměrně špatné dílo), filmová hudba v užším slova smyslu celkem věrně suplovala abstraktní atmosféru knihy, která se ztratila úplně. Zničenou myšlenku ale nedokázalo nahradit nic.(7.6.2009)
-
Terva
Drama chorobné ctižádosti.(22.7.2011)
-
MartinX.
Průměrná televizní hra, která ovšem hrubě zplošťuje smysl Čapkova posledního, nedokončeného románu. Svou relativistickou metodu v něm totiž Čapek dovedl až k zobrazení naprosté vnitřní prázdnoty, bezsubstančnosti, hlavního hrdiny, netalentovaného hudebního pseudo-skladatele Foltýna, jenž jako by byl složen z klamů, sebeklamů a konvencí. Hášova inscenace tento náročný filozofický motiv zjednodušuje na mravoličný příběh tradičního typu, díky solidním hercům neklesající pod sledovatelnou úroveň.(12.1.2008)
