Barva granátového jablka
-
Sayat Nova
-
Cvet granata
(Sovětský svaz) -
Farba granátového jablka
-
Colour of Pomegranates, The
Drama / Hudební / Životopisný
Sovětský svaz, 1968, 70 min
Režie:
Sergej ParadžanovObsah
-
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. (oficiální text distributora)
Barva granátového jablka se svým pojetím nepodobala ničemu, co bylo do té doby v zemích bývalého Sovětského svazu natočeno. Film o arménském básníkovi osmnáctého století jménem Sajat-Nova se radikálně rozešel s tradicí životopisných filmů. Ve statických, plošných obrazech se po vzoru perských miniatur a křesťanských ikon odvíjí básníkův život od jeho narození až po smrt v klášteře. Snímek je rozdělen do osmi kapitol. V úvodu vidíme básníka coby chlapce obklopeného bezpočtem knih a rukopisů, jejichž stránky obrací vítr. Básník se dostává ke dvoru, potkává múzu poezie, jež se stane jeho milenkou. Jako mnich v kostele vyzdobeném freskami prosí svou múzu o rozhřešení. Dále ho vidíme v rodinném kruhu a konečně vizi jeho smrti. Závěr se vztahuje k zavraždění básníka perskými dobyvateli před tbiliskou katedrálou roku 1795. U oficiálních kruhů vyvolala Barva granátového jablka značnou nevoli. Prominentní režisér Sergej Jutkevič provedl v rámci větší srozumitelnosti některé úpravy, ale i tato druhá verze byla sovětskou distribucí sabotována. V příštích letech byl Sergej Paradžanov opakovaně vězněn, sedmnáct let mu nebylo dovoleno režírovat filmy. Komentáře uživatelů k filmu (36)
-
Pohrobek
Filmová poezie a svět Sajata-Novy podaný až nečekaně tajemně lyrickou formou. Snáze interpretovatelné se sbírkami v ruce, ale vynikající i jako samostatné umělecké dílo, ač se vlastně jedná jen o torzo, a to torzo značně poupravené. V každém případě nečekejte nic na způsob básníkova životopisu, jako vhled do vnitřního světa jednoho výjimečného muže však film funguje bezchybně.(1.12.2006)
-
kiddo
Všude při pročítání materiálů o Barvě granátového jablka se člověk setká s nadšenými hodnoceními coby jednoho z formálně nejpřevratnějších filmů dějin, průkopnického snímku, které do té doby nebyl natočen. A mě by přitom strašně zajímalo, co Paradžanov udělal tak výrazně odlišného od toho, co už dávno před ním točili tvůrci němého filmu, nebo co víc, co předvádějí herci pantomimického divadla. Expresivní či naopak utlumené herecké výkony, mezititulky coby vysvětlující prvky, výrazná stylizovanost, to vše už jsem, zdá se mi, viděla někdy před „Jablkem“. Pominu-li dle mého do nebe volající nadhodnocenost stylu, zbývá mi tu finální hřebíček do rakve v podobě zmrzačeného sedmdesátiminutového střihu, který ze snímku definitivně vyrval jakoukoli sdělnost obsahu či snad původní funkčnost formálního pojetí, pokud tam snad kdy něco takového bylo. Pokud bych měla „Jablko“ hodnotit jako pantomimu, je to jednoznačně za pět, ale hodnotit pěti hvězdičkami něco, co pouze pod rouškou originality převádí prvky pantomimy na plátno, to prostě odmítám.(30.7.2007)
-
Bluntman
Koukám, že zde nikdo nejde pod tři hvězdy, což si vykládám tak, že buď všichni četli ty spisy spisovatele, o jehož životě a hlavně díle film pojednává, anebo se podělali z jména Parajanov (Paradžanov, chcete-li). Barvě granátového jablka určitě neprospělo značné prokrácení a prostříhání, z tří hodin máme ale snesitelnější 70-minutové torzo, které i tak nudí a devalvuje všechno, co je pro umělecké, resp. umělecky narativní filmy typické. Tam, kde je umění tajnosnubné a nutí k aktivnímu zapojení, tam je Barva dovysvětlující pomocí mezititulků a citací básníka, tam, kde je Granátové umělecky estetické, tam tvůrce nepozná míru a je kýčovitý jak prase, tam, kde Jablko operuje se sémiotikou, tak tam je už jednoduše hloupé. P.S.: Na hirnEGO působí nepěkně sluníčko, pozor na ni. :)(23.7.2007)
-
Flipper
Kobercová meditácia prepchaná svätou knihou, citáciami, ikonami a výjavmi, až uniká prvotný zmysel. Paradžanov nepomôže nijako, a divák môže smelo tápať vo výjavoch až do konca.(13.4.2011)
-
Artran
Syntéza čiré blaženosti.(1.1.2008)
-
Ony
Vím, že používat slovo zajímavý, je znakem primitivismu, ale tenhle film je prostě zajímavý a prostě se mi líbil. Hudba zní, jak když poránu zakopnu o kbelík, barvy mi opily oči a jinak je to úplně o ničem.(29.7.2007)
-
Radko
Uchvacujúci výtvarný štýl ohromí od počiatku: mladý chlapec pomáha vysušovať obrovské, starodávne knihy. Sú rozložené na strechách kláštora, ich stranami voľne listuje vietor. Nasledujú utajené pohľady chlapca do parných kúpeľov, kde spoznáva čaro tela, ženských oblín. Osem kapitol, z ktorej každá je uvedená veršom Sajat -Novovej poézie, od detstva poeticky vykresľuje život tohto básnika prostredníctvom dômyselne komponovaných obrazov, z ktorých každý vystupuje ako samostatné dielo. Vzrušenie zo začiatku ustúpilo (snaha o dešifrovanie niektorých významov bola niekedy márna a tak som sa nechal unášať fascinujúcimi staticko-dynamickými dielami na plátne, prichádzajúcimi akoby z hlbín spomienok, či snov), no opakovane použité symboly sa ukazujú v nových kombináciách, básnikových snoch, víziách, či duchovných mystériách, čo vyvoláva nové a nové asociácie a dáva tak zabudnúť nude z opakovania. Film bez dialógov je založený na sile obrazu a imaginácie, na divákovej vnímavosti k videnému obrazu, evokujúcemu starobyzantské umenie, podfarbenému staroarménskymi recitáciami a ľudovou hudbou. Pozn . - videl som len sovietsku scenzurovanú verziu.(2.5.2005)
-
Vitex
Nádherný film, na kterém je ale poznat, že je neúplný - už bez Parajanovy přítomnosti byl notně zkrácen a sestříhán jiným režisérem - původní verze měla prý být mnohem delší. Barva granátového jablka (neboli Sajat Nova - Král básníků / Král slunce) je spíše než příběhem poezií, spíše než portrétem je absrtaktním obrazem - ale přesto přece tolik filmem. Jedna z bran k novým možnostem filmového umění.(30.11.2006)
-
Fingon
Nenarativní filmy to u mně mají hodně špatné, filmy se statickou kamerou ještě horší. Namlsal jsem se u Stínů zapomenutých předků, ale Kyjevské fresky (resp. patnáctiminutové torzo) z roku 1966 mě měly varovat... Přiznám se, že moje znalosti o Arménii končí u zeměpisné polohy a hlavního města, o její kultuře nevím naprosto nic. Nemůžu říct, že by mě Barva granátového jablka nějak obohatila, ale některé obrazy (ve větru se otáčející listy knih, kopání hrobu v kostele uprostřed stáda ovcí) byly hodně působivé.(10.7.2008)
-
pm
Obrazová onanie. Jediný Paradžanův film, který na mne neudělal dojem.(17.6.2008)
-
Tommy987
Dokonalý príklad neohodnotiteľného filmu. Farba granátového jablka je aj so svojimi statickými zábermi a divnou poetikou jednak neuveriteľne fascinujúca a jednak (v horšom zmysle slova) absolútne neuchopiteľná. Neľutujem, že som si film pozrel, ale zároveň som sa ďalším Paradžanovovým dielam oblúkom vyhol.(29.7.2007)
-
RHK
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/.(4.9.2011)
-
HellFire
Ať již to všechno mělo jakýkoli význam, já jsem ho nepochopil. Jeden z nejnudnějších filmů, které jsem dosud viděl.(14.4.2011)
-
Ilicka
Tenhle film je pro mě nehodnotitelný - obrazově samozřejmě podmanivý a fascinující (a jak musel vypadat, když červená byla opravdu červená, a ne ta vybledlá z mi dostupné kopie), ale obsahově jsem se prakticky nechytala. Jedná se o filmovou poezii, pro mě naprosto neprostupnou, protože Sajata Novu znám tak maximálně podle jména a nikoli podle veršů - vrstvení symbolů a metafor pro mě nemělo žádný větší význam. Takže pardon pane Sergeji, snad příště a u jiného filmu.(26.5.2012)
-
rawen
Jeden z nejneuchopitelnějších a nejdepresivnějších filmových zážitků, těžko řict zda je více o bolesti, o rezignaci, o zklamání či o usmíření - a dokud nebudu schopen tuto performanci pochopit alespoň z nějaké signifikantní části, nedovolím si ji ohodnotit(30.6.2008)
-
raroh
Asi je těžké pro diváky navyklé na jiný způsob umění najednou skočit na estetiku, která je ještě hodně středověká a navíc blízkovýchodní. Podobný problém mají lidé i s Pasolinim a jeho trilogií života, osobně si myslím, že oba filmaři dokázali filmovými (převážně výtvarnými a hudebními) prostředky přeložit literaturu dob dávno minulých opravdu adekvátně.(9.7.2010)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)
-
termi
jeden nepřetržitý gejzír symbolismu(16.10.2010)
-
Francik
Nevím, zda únavou, ale byl to jedeen z mála filmů, které jsem ve Varech měl probléém dokoukat. A pamatuji si jen "Joergyj!"(27.9.2007)
-
Bubble74
Neobyčejné vizuální vyjádření pocitů ze středověkých lyrických básní v mystické filmové mozaice, kde každý záběr je umělecký obraz v té nejušlechtilejší estetické podobě.(28.3.2012)
