Návrat
-
Vozvrashcheniye
-
Vozvrashchenie
(Rusko) -
Возвращение
(Rusko) -
Návrat
-
Return, The
Drama
Rusko, 2003, 105 min
Režie:
Andrei ZvjagincevObsah
-
Pokojný život dvoch bratov vyruší nečakané objavenie sa ich otca, ktorého im pripomínala už len 10 rokov stará fotografia. Je to naozaj ich otec? Prečo sa vrátil po toľkých rokoch? Deti nájdu odpovede na vzdialenom a opustenom ostrove, kde cestujú s mužom, ktorý ich životy prevráti hore nohami. Drsná krása severského jazzier a lesov dodávajú pôsobivej ľudskej dráme veľmi zvláštnu dimenziu. Keď som nakrúcal tento film, nevnímal som ho ako obyčajný alebo sociálny príbeh. Do veľkej miery predstavuje mytologický pohľad na ľudský život. Prial by som si, aby si diváci práve toto uvedomili skôr, než vstúpia do kinosály. - A. Zvjagincev (oficiální text distributora)
Pokojný život dvoch bratov vyruší nečakané objavenie sa ich otca, ktorého im pripomínala už len 10 rokov stará fotografia. Je to naozaj ich otec? Prečo sa vrátil po toľkých rokoch? Deti nájdu odpovede na vzdialenom a opustenom ostrove, kde cestujú s mužom, ktorý ich životy prevráti hore nohami. Drsná krása severského jazzier a lesov dodávajú pôsobivej ľudskej dráme veľmi zvláštnu dimenziu. Keď som nakrúcal tento film, nevnímal som ho ako obyčajný alebo sociálny príbeh. Do veľkej miery predstavuje mytologický pohľad na ľudský život. Prial by som si, aby si diváci práve toto uvedomili skôr, než vstúpia do kinosály. - A. Zvjagincev Komentáře uživatelů k filmu (174)
-
kleopatra
Muž, možná otec, možná kdokoli, vtrhne do života dvou bratrů, pro které je táta už jen mýtus a fotografie, která ale nic moc nepotvrzuje. Dva bratři, jako by dvě půle jedné osobnosti: jedna touží po mužské autoritě, přijímá ji vděčně i s rozkazy, fackami, nevzdoruje, podřizuje se jak zbloudilá ovečka, která byla opět nalezena. Druhá klade otázky, nevěří, nepřijimá, protestuje, křičí a přitom by tolik chtěla opak. Je zvláštní, že o co míň se vysvětluje a objasňuje, o to víc jsme vtaženi, okouzleni a zaskočeni ... a ta hudba, kamera a barevný tón.........(5.3.2006)
-
Cival
Neobyčejně krásný, čistý film. Dětští herci hrají takřka dokonale.(16.1.2004)
-
Houdini
Zlatý Lev(21.12.2005)
-
Matty
Příliš neujíždím na opravdu hodně artových filmech, třeba takový Stalker se mi líbil hlavně proto, jak krutě jsem z něj byl mimo, ale Návrat je jiný. Návrat je krásným, čistým filmem obrovských duchovních i obrazových kvalit. Vypráví úplně prostý příběh – otec se po dvanácti letech vrací k rodině a jeho dva synové k němu hledají cestu. Opravdu nemá význam hledat v tom něco víc než působivé (a věřím že i věrohodné) zachycení komplikovaného vztahu otce k synům, resp. synů k otci. Film je opatrně protkán jemnými symboly, které zde narozdíl od jiných filmů nepůsobí rušivě či samoúčelně (krásná je scéna, kdy otec nastupuje do auta – sledujte výrazy chlapeckých tváří). Jsou to nepatrná gesta, náznaky a vnitřní prožitky. Buď se vám hned ze začátku podaří „naladit“ na tu správnou, magicky nostalgickou vlnu, nebo si snímek vůbec neužijete a budete jej sledovat s chladným nezájmem, zcela bez emocí. Opravdu hodně záleží na správné náladě, kterou jestli máte nebo nemáte zjistíte bohužel teprve během sledování. Mnoho scén doceníte pouze při intenzivním prožívání, pouze při něm si všimnete i těch nejnepatrnějších detailů, bude vám dopřáno pohledu do nejniternějších zákoutí duší hlavních hrdinů. Výkony herců, zvlášť obou chlapců, jsou dokonale procítěné. Linie dělící herce od postavy byla zde ztenčena na nezbytné minimum. Návrat je pozoruhodným ruským počinem, jistě právem přirovnávaným k filmům Andreje Tarkovského, na rozdíl od Tarkovského jsem si jej však užíval ani ne tolik hlavou, jako srdcem. Nebyl to zážitek příjemný v pravém slova smyslu, Návrat je filmem extrémně smutným, zvlášť, jste-li obeznámení s faktem, že představitel Andreje krátce po natáčení tragicky zemřel, ale i na smutku může být cosi povznášejícího. 90% Zajímavé komentáře: Radko, JB2203, d-fens, Humprt Pum(10.2.2007)
-
Djkoma
Další film, u kterého je hodnocení na čsfd hodně ulétlé. Neříkám, že Návrat je špatný film. V několika okamžicích je příjemný, poetický a kouzelný svou chladnou tváří ruského světa. Bohužel je postaven na základech Návratu otce k manželce a dvěma synům. Poté následuje dlouhá cesta za "něčím", při které se otec chce stát respektovanou osobou. To moc nevychází, protože neustále opakování myšlenky "já jsem tady otec, vy jste jen děti a já tady o všem rozhoduji, takže nemáte právo na vlastní myšlenky a názory" je unavující víc než si režisér myslel. Celé chování a jednání otce musí zákonitě vést k tomu jedinému možnému a ti se také stane. Film tento závěr dožene do extrému, ale v podstatě mluví o realitě, která je na denním pořádku (SPOILER: //nechápat špatně, "zmizení" otce je možno brát jako způsob osamostatnění synů a tím naplnění snahy každého rodiče=aby jeho dítě samo uchopilo svůj život a uvědomilo si "přijalo" svou odpovědnost//). Nebýt neustále snahy vtloukat to samé do hlavy diváka Návrat mohl být opravdovým návratem a ukázat lidem něco víc než poučnou cestu pod rouškou "tyranie".(4.5.2007)
-
Malarkey
Každá scéna, každý okamžik filmu, každá osobnost Vás vtáhne do děje a dokáže poznamenat na opravdu dlouhou dobu. Prosté, velice tajuplné a přitom tak nádherně natočené drama až z Ruska, které zapůsobí krásnou krajinou, výbornými hereckými výkony a hlavně opravdu silným příběhem si nezaslouží nižší hodnocení než 5 *. Po delší době skvost, který se objevil na ČT2 ve Filmovém klubu a stál za to.(16.1.2007)
-
Enšpígl
V době kdy píši komentář je půlka ledna a v tuto dobu k nám obvykle z Ruska doráží silné mrazy. Tentokrát však dorazil "pouze" film ze kterého místy jde mráz, ale nemá v sobě vůbec žádný chlad . Těžko se mě nachází slova, natož odpovědi k tomuto filmu. Kamerová poezie byla naprosto překrásná, nejen že dokázala svými záběry umocnit protichůdný vztah dvou bratrů ke svému údajnému otci, ale ještě stačila ukázat svými záběry krásu, velikost a současně drsnost ruské přírody. Naprosto mimořádné dětské herecké výkony, které hraničili z autentičností si zaslouží celosvětové uznání a společně s výše popsaným jednoznačných 5 hvězdiček.(16.1.2007)
-
Marigold
Návrat je nádhernou ukázkou lyrického filmu a vizuálního umění v té nejčistší a nejpřístupnější podobě. Udivuje hrubým, neotesaným a úsečným scénářem, který záměrně nic nenapoví, nic neodhalí, většinu dedukcí nechá na divákovi, přičemž mu ale absolutně nejde na ruku. Spíše otevírá prostor famózní lyrizující kameře Mikhaila Kričmana, která svojí povětšinou odtažitou perspektivou a straněním se hlavního děje dokonale rytmizuje film, jenž osciluje mezi deskriptivními celky a strhujícími detaily. Kontrast odosobnělých a kompozičně vybroušených záběrů se subjektivními perspektivami dodává filmu citelnou dramatičnost, čím víc vypravěč divákovi odpírá, čím cí odvádí pozornost vizuálními přesahy, tím víc člověk lpí na vyprávěném, tím více si vychutnává lyrické vsuvky, které korespondují s náladou filmu. I díky barevnému filtru a vzhledu jednotlivých exteriérů dýchá z Návratu jakýsi chlad, odcizení, samota a vyprávěč tak vytváří prostou, ale strhující paralelu prostředí x příběh, nebo chcete-li lyrická složka x epická složka. Nepostradatelnou částí mozaiky jsou výborné výkony všech zúčastněných, před kluky nezbývá než smeknout, protože zvládají velmi obtížné party a emocionální nuance. Za povšimnutí stojí i zvuková stopa, která v mnoha záběrech ustupuje obrazu a ještě zesiluje znepokojivé lyrické podtóny. Podobně i hudba v minimalistickém provedení šikovně posiluje drama mezi postavami. Návrat je film hodně výrazně založený na formě, alespoň zpočátku právě forma dominuje nad obsahem, nicméně tušený, přesto těžko předvidatelný zvrat vytvoří v důsledku čirou a fungující metaforu vztahu otec x syn v podobě tak syrové a uvěřitelné, že jsem jakékoli námitky v tomto směru spokl. Vše završí naprosto otevřený a úsečně vypálený konec, který zanechá diváka v pochybách, jaksi uprostřed věcí. Zařazení černobílých retrospektivních fotografií má až lynchovsky dráždivý nádech tajemna... Smekám, úžasná práce.(15.1.2007)
-
AngelAngie
Vřele tenhle snímek doporučuji! Opět jedno z děl, které jsem vlastnila několik let a nebyla schopná ho shlédnout. A když už se pak tak stalo, tak jsem nadšená. Nesmírně úžasný a velmi silný film, po herecké stránce dechberoucí stejně tak jako po té scénáristické a především režijní! Nádhera.(6.2.2010)
-
May
Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska..(23.6.2004)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $504,256║Tržby Celosvetovo $4,409,831║(11.2.2010)
-
DaViD´82
Moc pěkně a citlivě natočený snímek, na kterém nejde v žádném ohledu poznat že jde o debut. Silný scénář a především perfektní dětští herci jsou hlavní devizy tohoto filmu. Dva nerozluční bratři, z nichž každý má k navrátivšímu se otci jiný přístup, jsou hlavní postavy příběhu. Starší otcovu autoritu přijímá bez otázek, zatímco mladší proti němu silně revoltuje. Pokud čekáte lidsky hřejivý snímek ve stylu Kolji, tak na to rychle zapomeňte. Tady se hraje na mnohem syrovější, ovšem zároveň opravdovější, city a i díky nim je závěr Návratu opravdu těžko zapomenutelným zážitkem.(16.1.2007)
-
hirnlego
Nádherná kamera, silný příběh, přesvědčiví herci - příjemně pomalý, poetický film. Není dokonalý, ale... je krásný. (4,5*)(16.1.2007)
-
Kulmon
Zajímavosti: Představitel Andreje Vladimír Garin se krátce po uvedení snímku do kin utopil ve stejném jezeru, kde se film točil, ve věku 16 let.(19.10.2007)
-
EdaS
Krásný film, ve kterém si může každý najít "to svoje".(1.3.2004)
-
Eodeon
Zaujalo mě už téma filmu (mně blízké a tudíž důvěrně známé) a později stejně tak i znamenitost jeho zpracování, plynoucí zejména z realističnosti postojů a chování hlavních charakterů. Zpracování dbá na celkovou realističnost, nejen tedy postav, ale i velmi podstatného prostředí. Vlivy počasí jakoby byly překopírovány do vizuální stránky filmu a působily i na diváka lépe přibližujíc dojmy z neobvyklé roadmovie. Zvláštní důraz je kladen na katarzní účinek přirozenosti okolní přírody, jejíž stálá přítomnost je čas od času nenápadně připomenuta (například přeostření na dešťové kapky, záběry zpoza plotu stébel, nebo prostým proložením scén panoramatickým záběrem na krajinu, často napomáhajícím dojmu jemného kontrapunktu). Hudba je použita stejně citlivě, podporuje těch několik málo - ovšem překvapivě mocných - vrcholných momentů filmu a ve správných okamžicích k nám zaznívá jen ticho, které - je-li užito ve vhodné chvíli - může být až ohlušující. Nejvíce ze všeho jsem se obával konce filmu, především pak nějakého smířlivého vyznění závěru, které by film zcela degradovalo. Snad toho neprozradím moc, když napíšu, že mé obavy se částečně naplnily, z části naopak.(16.1.2007)
-
H34D
Pokud si nejste jisti, co přesně si představit pod, dnes celkem populárním, pojmem "nekomerční", nebo "art" film, mrkněte na Návrat - uměleckou kamerou natočený (filtry), skromný příběh dvou chlapců a nevysvětlitelném návratu jejich otce po neuvěřitelných 12 letech, kde není ani tak podstatný samotný děj (v kterém nehledejte hlubší smysl, či logiku), jako prožitky malých bratrů, jejichž herečtí představitelé se zhostili rolí velice přirozeně a samozřejmě prožitky samotného diváka. Záhadný a neprůhledný otec na sobě nedá nic znát, pouze si libuje v krátkých despotických příkazech a zatímco jeden chlapec poslouchá na slovo, nejspíš díky jakési vnitřní radosti z tátova návratu, druhý vzdoruje a nehodlá otci jeho dvanáctiletou absenci ve svém životě jen tak odpustit. Oceňuji, že na rozdíl od takového 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, zde úvodní scény dostanou v závěru svůj smysl ("Dokážu skočit"), avšak na lyrický film se nejedná o tak emocionální dílo, mohl bych klidně jmenovat hromadu silnějších snímků. 7/10(3.5.2008)
-
brit84
Asi nejsem sám, kdo po shlédnutí byl mírně řečeno v rozpacích, co Návrat vlastně symbolizuje, kde je jeho myšlenka. Herecké výkony jsou přesvědčivé. Obrazově jde o krásný film, který si i naprostý laik musí vychutnat. Dějově mně zápletka nepřijde ničím zajímavá, i když silné momenty se najdou, a o otci se vlastně nedozvíme téměř nic. Já osobně jsem milovníkem silných konců. Jsem zastáncem toho, že i když libovolný film nabízí celkem průměrný obsah, zajímavý konec ho může vyšvihnout mezi elitu. Naopak už o tom nejsem příliš přesvědčen a špatné konce dle mého mohou zničit celý pracně budovaný děj. Nechci tím říct, že konec Návratu je špatný, jen vlastně neukáže vůbec nic. Žádné rozuzlení, vysvětlení, nic.(26.6.2011)
-
dwi
A.Zvjagincev ve svém debutu dokazuje, že současná ruská produkce dokáže evropskému (ale i celosvětovému) filmovému trhu dosti nabídnout. Tento snímek právem dostal několik prestižních ocenění (příkladem budiž Zlatý lev z MFF Benátky 2003), neboť se jedná o hodně silný emocionální zážitek, který v divákovi rozehraje celou plejádu myšlenkových zákrut. Režisér záměrně neprozrazuje vše „polopatě“, hraje si s námi, živelnost příběhu staví právě na jeho pomalém plynutí. Živelnost též spočívá na bedrech herců, ale i na neživém elementu – vodě. Ta se zde všudypřítomně rozpíná, vsakuje se jak do dějové, tak do vizuální stránky. Je to právě i ona, jenž svým symbolickým plynutím posouvá děj dále. Autetičnosti (někdy až ostré syrovosti) se dostává příběhu i poloamatérským ztvárněním, korunovaným přesvědčivými výkony herců, kteří brilantně zapadli do svých rolí. Film vypráví o osudech dvou chlapců, do jejichž života nečekaně vstupuje otec. Poměrně poklidné živobytí je rázem narušeno, zmatenost začíná vyplouvat na povrch. Proč právě teď a co po nich chce? Druhý den se ihned vydávají na výlet, kde se postupně formují vzájemné vztahy. Starší syn Andrej postupně plní otcovi často autoristické rozkazy, je šťastný, že se vrátil. Neptá se po příčinách, dostalo se mu konečně toho o co byl tak dlouho ochuzen. Naopak u mladšího syna Ivana se projevuje vzdor, pocit vzpurnosti hraničící až s tragickou bezmocností. Naopak on se po příčinách ptá, nechce si připustit, že vůbec nějakého tátu má. A i kdyby měl, tento by se k nim jistě neřadil. Konverzace se odehrává hlavně na poli příkazů, které otec chladně - až despoticky - chrlí na oba syny. Divák již od počátku cesty dostává příležitost, aby si udělal sám vlastní názor na jejich vztahy, aby pochopil, proč vlastně otec přijel, a proč vůbec tento výlet. Myšlenkové proudy se rozbují. Zvjagince přesně a vědomě pointuje (uzavírá) jednotlivé denní scény, hraje si s příběhem stejně jako s našimi nervy, protože my stále nevíme, co se může a bude dít. Závěrečně vygradování a postupný dozvuk považuji za jeden z nejsilnějších filmových zážitků v tomto roce. Jakési metafyzické vyznění, silná imprese. Oscar je pro takovýto počin slabé ocenění.(20.12.2003)
-
flanker.27
Nesmírně autenticky působící film, díky kameře, hercům (ti kluci jsou výborní) a scénáři.(4.10.2008)
