poster

Návrat

  • Rusko

    Vozvraščenije

  • Rusko

    Vozvrashcheniye

    (Rusko)
  • Rusko

    Возвращение

    (Rusko)
  • Rusko

    Vozvrashchenie

    (Rusko)
  • slovenský

    Návrat

  • anglický

    Return, The

Drama / Mysteriózní / Thriller

Rusko, 2003, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lavran
    *****

    Samozřejmě mi to nedalo, abych se nevzpomněl na Harmonova Stopaře. Podobně jako Jim Halsey jsou i dětští hrdinové Návratu podrobeni velmi kruté iniciaci, pozvolné proměně v muže, za kterou stojí tajuplná mentorská postava. Ve Stopaři má podobu psychotického stopaře, který hlavního hrdinu pronásleduje napříč mytickou americkou krajinou (!) a zdánlivě nesmyslně mu činí ze života peklo, v Návratu jde o "vzkříšeného" Otce. Stejný archetyp - rozdílné podoby. Na jedné straně křest ohněm, na druhé křest vodou. Pro vyprávění Návratu je zcela zásadní moment, kdy chlapci spatří Otce, kterého do té doby znali jen z fotografií, jak leží na posteli jako Mantegnův Mrtvý Kristus. Od této chvíle můžeme vyprávění vnímat skrze jeho duchovní rozměr; cestu, kterou chlapci s Otcem nastoupí, tedy jako hluboce symbolickou. A přirozeně se o Otci - jako polomytické, vzdálené bytosti - téměř nic nedozvíme. Z nejasných indícií však můžeme vyčíst, odtušit, že přišel z moře - co tam však přesně dělal, zůstane zastřeno. Křesťanská symbolika naznačená polohou v posteli a naléváním vína u večeře se však zjeví i v jiných vtěleních - a to zejména v podobě "znamení ryby". Když se pak Otcovo tělo záhadně utopí s loďkou v moři, nemůže být pochyb. Snímek začíná ve vodě - POV záběrem z rybí perspektivy - a ve vodě, jako přirozeném prostředí, z něhož vzešel život, také končí. Věčný návrat. Voda je tedy důležitý (a vedle motivu cesty možná nejdůležitější) atribut Zvjagincevova filmu, atribut zjevně splácející dluh Tarkovskému. Nicméně nahlížení na vodu - i její užití - je oproti klasikovi duchovního filmu poněkud odlišné. A nejsem si jist, nakolik to brát jako výtku, zda vůbec. Pro Tarkovského byla voda (ve smyslu hodnoty) totéž, co bílá pro Dreyera. Pevně si stál za tím, že voda v jeho filmech není symbolem, ale voda jako taková. Prostě voda. Jsoucno samo o sobě. To že ji někdo jako symbol vnímal, mu přišlo úsměvné. Vidět kapky vody. Vidět déšť. Nic víc. U Zvjaginceva nic podobného necítím. Ačkoli se během meditativní cesty vyskytuje voda na každém kroku – ať už jako překážka, trest, hrozba či zdroj obživy a života -, je nasáklá symbolismem. Když sleduji Tarkovského filmy, mám pocit, že se přede mnou odehrává něco univerzálního, nadčasového, neuchopitelného. U Návratu jsem naopak měl neustále dojem, že mi někdo podsouvá určité jaksi zúžené vidění světa, což mě velmi omezovalo v plnohodnotném duchovním prožitku a kontemplaci. Veškeré obrazy a nálady Tarkovského imaginária – chladné barvy, vylidněnost, „zrcadlová“ Matka, vlaky, příroda, jejíž součástí se staly rozpadající se pozůstatky civilizace, vraky a ruiny – tak v Zjagincevově moci ztrácejí cosi ze své původní síly, pevnosti a harmonie. Kde byla v přírodním prostoru zjevná, hmatatelná přítomnost magického, je nyní pouze její stín; šepot pod kameny, ve vlnách, v trávě, v písku opuštěného, smutného ostrova. Snad to naznačuje něco o současné civilizaci, těžko říct… Přes jistá nedorozumění (či neporozumění) mi však Zvjagincev velmi imponuje tím, jakou důležitost přikládá mýtu. Mýtus je pro něj cestou k pochopení skutečnosti. A touto cestou, jak Návrat tajnosnubně naznačuje, si musíme projít, jakkoli nebezpečná a traumatizující může být.(6.5.2011)

  • Sarkastic
    *****

    Čekal jsem méně, dostalo se mi mnohem více. Ruských filmů moc neznám, a tak jsem se těšil, jestli mě třeba příjemně nepřekvapí a taky, že si trochu procvičím slovní zásobu, když mi jedou ty titulky (a jak jsem zjistil, většinu nadávek pobere slovíčko дурак a taky, že "srab" se řekne трус ;-)). Hodně silný příběh, někdy ledově chladný, podbarven krásnou mrazivou hudbou, dobře zahraný (oba dětští představitelé působili velmi autenticky), celkově velice opravdový, protkán štiplavým humorem (rozhovory otce a Ivana), následuje nečekaný zvrat a otevřený konec s mnoha otázkami. Navíc sdílím názor, že každý si tu najde něco svého. Jasných 5*. Zajímavé komentáře: kleopatra, Marigold.(4.5.2008)

  • Satan
    *****

    Překrásný film, který dokazuje, jak se z minima dokáže vytěžit to největší možné maximum. Nádherně zkomponovaný obraz, minimalistická hudba a herecký koncert ústředního tria. Určitě jeden z nejlepších ruských filmů současnosti, příkladné komorní drama s jedním hodně velkým tajemstvím: otcem a vytříbeným scénářem jakožto hnacím motorem celého snímku.(16.1.2007)

  • Radko
    *****

    Dva prístupy k rešpektu otcovskej autority, prichádzajúcej s neznámym cieľom odkiaľsi z minulosti, nedlhú dobu pobudnúcu v nepokojnej prítomnosti a strácajúcej sa v hlbinách zabudnutia. Dva prístupy, dvoch rôzne reagujúcich synov: starší poslušne plní úsečné, vojensky strohé otcove povely, mladší sa vzpiera a pochybuje o mužovi, tvrdiacom, že je otec – neverí mu, trpí pocitom zrady z dlhoročného odlúčenia. Trojica –otec a dvaja synovia sú na autovýlete s neurčeným cieľom, s trasou, ktorú nik presne nevie – zdá sa, že aj otec sám je vedený akýmsi pokynmi zhora, prostredníctvom záhadných telefonátov. Nič sa nevysvetľuje, odpovede zamŕzajú v jednoslovných zarážkach. Čas, ktorý je daný k vysvetleniu si postojov a k odovzdaniu životných skúseností je vyplnený hádkami na hrane, alebo slepým poslúchaním príkazov bez hlbšieho porozumenia ich zmyslu. Životný priestor rodinných pút je vymedzený konfliktami spôsobenými snahou o priblíženie. Radosť sa odohráva mimo hlavného konfliktu v drobných úsmevných hrátkach, priblížená záverečnou fotodokumentáciou cesty. Tak ako je odlišná mediálna realita od reality samotnej, tak rozdielne sú šťastné úsmevy z fotiek od zádumčivého výrazu všetkých zúčastnených, ktorí majú traja cestovatelia po väčšinu času na tvárach. Nálady, ktoré nastoľuje pocitovo neuveriteľne bohatý film o neprenositeľnosti životnej skúsenosti sú mnohoznačné. Ponorenie sa do vnímania cesty s hrdinami je až priezračne ľahké. Nielen pre výborné herecké výkony, ale aj autentické, neskrášlené prostredie, príbeh zároveň tajomný, realistický a mysteriózny – so symbolmi postupne sa odkrývajúcimi, priliehavú hudbu vychádzajúcu akoby prirodzene z prostredia a nálady, ktorú práve podfarbuje a celkovú zvláštnu atmosféru. Ruská škola zadumaného, psychologizujúceho filmu priniesla jeden z najpresvedčivejších kúskov s viacnásobným presahom do všeplatnej výpovede o ľudskom živote. Dá naň pozerať jednoducho ako na príbeh snahy o zblíženie sa takmer strateného otca so svojimi deťmi a zároveň ukrýva v sebe ďalšie významy, odhaliace sa pocitovým prežívaním jednotlivých scén.(16.8.2005)

  • May
    *****

    Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska..(23.6.2004)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace