Návrat

Návrat vlastně nakonec sděluje prostou myšlenku, že jsme syny svých otců ( dcery svých matek neřeší, je to ruský film:). Výborné dětské herecké výkony a pohledná formální stránka jsou devizou tohoto ruského filmu, horší už je to s příběhem samotným a vyjádřením komplikovaného vztahu ztraceného otce se svými syny. Zvjagincev představí chladného odtažitého otce se zjevně tajemnou minulostí a dva rozdílné bratry, kdy jeden přijímá otce bez otázek a druhý se staví na odpor, potud je vše v pořádku a interakce mezi nimi vypadají realisticky, jenže film směřuje k bodu zlomu, kterému jsem prostě neuvěřil, ten okamžitý přerod otce v jediném (ano vypjatějším) okamžiku ve starostlivého ( totální změna výrazu tváře) mi přišel vykonstruovaný, nemůžu si pomoct, možná to bylo právě pro to, aby mohlo dojít k "nečekané" tragédií a film tak mohl sdělit tu prostou myšlenku a možná to všechno bylo myšleno jinak, kdo ví... já tomu jen prostě neuvěřil. (20.04.2012)

Pro nekoho lehky a poeticky film o emocich, pro jineho tezke a pochmurne zobrazeni odcizeni mezi otcem a syny, evokujici trebas i vlastni zazitky. Pocit bezmoci z tohoto odcizeni, snaha o sblizeni se s druhou osobou, o ktere citime, ze je nam blizka, ale presto nam cosi v nitru v kombinaci s odpudivymi projevy one osoby nam brani "prekrocit vlastni stin" a opravdu se s ni sblizit, porozumet ji, naladit se na spolecnou vlnu. Navic, kdyz tato osoba neni schopna pochopit detskou mysl, ktera potrebuje jasne odpovedi na sve jasne otazky. Snaha pochopit je pro detskou mysl vlastni a prvorada vlastnost a nechospnost empatie do tohoto pocitu muze vest k zbytecnym situacim. A jak Radko ve svem komentari na teto strance spravne poznamenal, fotografie zachycujici usmevave chlapce nemohly byt vice v kontrastu s predvedenou "realitou". "Ach," chce se mi hlesnout, tolik myslenek cloveka napada v souvislosti s timto snimkem, ale nelze je vsechny spravne zachytit do slov a ani by to nebylo stravitelne pro jeden komentar. Tak zvlastne a mimoradne krasne natoceny film, jsem uz opravdu dlouho nevidel (nevim proc, ale jiste obrazy mi svoji kompozici pripominaly uryvky z Kitanovych del), zvlaste po vizuelni strance. K vykonum hercum taktez nelze mit vyhrady, 6*. (16.01.2007)

Citlivě natočený snímek o duu nerozlučných bratrů, z nichž každý má k vracejícímu se otci jiný přístup. Starší z nich otcovu autoritu přijímá bez otázek, zatímco mladší proti němu revoltuje. Pokud čekáte lidsky hřejivé melodrama o sbližování se, tak na to zapomeňte. Tady se hraje na syrovější, ovšem zároveň opravdovější notu a i díky nim je závěr Návratu opravdu těžko zapomenutelným zážitkem. (16.01.2007)

Film je opatrně protkán jemnými náznaky a nepatrnými gesty (krásná je scéna, kdy otec nastupuje do auta – sledujte výrazy chlapeckých tváří). Buď se vám hned ze začátku podaří „naladit“ na tu správnou vlnu, nebo si snímek vůbec neužijete a budete jej sledovat s chladným nezájmem. Výkony herců, zvlášť obou chlapců, jsou dokonale procítěné. Linie dělící herce od postavy byla zde ztenčena na nezbytné minimum. Návrat je pozoruhodným ruským počinem, jistě právem přirovnávaným k filmům Andreje Tarkovského, na rozdíl od Tarkovského jsem si jej však užíval ani ne tolik hlavou, jako srdcem. Nebyl to zážitek příjemný v pravém slova smyslu, Návrat je extrémně smutný, zvlášť, jste-li obeznámení s faktem, že představitel Andreje krátce po natáčení tragicky zemřel, ale i na smutku může být cosi povznášejícího. 90% Zajímavé komentáře: Radko, JB2203, d-fens, Humprt Pum (10.02.2007)

Vozvraščenije je dokonalým příkladem toho, že velký film lze natočit i s nízkým rozpočtem, s několika málo herci, s jednoduchými dialogy, a že jeho děj může být prostý a pomalý, a přitom emocionálně silný a existenciálně hluboký. Ale i když film možná vypadá na první pohled levně a téměř amatérsky, za prací režiséra i kameramana je znát slušné filmařské know-how a asi i inspirace Andrejem Tarkovským. A třeba černobílé fotografie před závěrečnými titulky, tvářící se naoko jako amatérské momentky, jsou ve skutečnosti krásná umělecká díla. K ději filmu se toho nedá mnoho povědět, nechce-li člověk příliš spoilerovat - po mnoha letech se k ženě a dvěma synům jednoho dne nečekaně vrací otec, kterého si děti ani pořádně nepamatují a vezme oba kluky na výlet, který se pro ně postupně mění ve zkoušku dospělosti... Jiným jazykem - otec je schizoidní machistické hovado, s tajemnou (nejspíš námořnickou a kriminální) minulostí, nejspíš propuštěný z basy, a smysl (cíl) výletu je nejspíš úplně jiný, než sblížení se s jeho potomky. Syrové a zádumčivé ruské "bergmanovské" road movie s mnoha silnými momenty a se vzrůstajícím zlověstným napětím, které vygraduje v jeho poslední čtvrtině... Hmmm, to jsem to ale napsal napínavě... Pro většinového, stádního diváka bude film ovšem nuda, takže milci a milenky romantických komedií - neztrácejte prosím s tímhle filmem čas a čumte radši na Kameňáky a telenovely. A ještě jedna smutná zajímavost - jak jsem se už kdysi dávno dočetl v programu pražského kina Aero, ve kterém jsem film tehdy viděl poprvé, starší z obou chlapců, sympatický Vladimir Garin (Andrej), se krátce po natočení filmu zabil na stejném místě, kde se natáčela úvodní scéna skoku do vody... (21.08.2013)