O svatební krajce

Hodně lidí tady píše, že po revoluci se u nás přestaly točit dobré celovečerní pohádky, ale pro mě to je o něco později - na začátku tisíciletí s tímto filmem. Ten je taková moje srdeční záležitost. Kdo čeká klasickou pohádku, bude zklamán, protože tohle je spíš romantický a moralizující příběh zasazený do renesančního prostředí. Styl uvažování, který za ním stojí, mně také přišel spíš renesančně-barokní než pohádkový. Příběh je moralizující, detaily mírně lechtivé (král v lázni), takže dohromady tak něco mezi Komenským a Boccacciem. Pro děti tenhle film rozhodně není. Já jsem ho viděla už jako dospělá a líbilo se mně na něm všechno: prostředí, hudba, kostýmy (má oblíbená italská renesance), děj, psychologicky propracované postavy i styl vyjadřování (scénárista uměl zacházet s češtinou). Kromě toho 1) rodina v podání B. Turzonovové a obou Klár působila dojmem opravdové rodiny, 2) nechyběla tu nenásilná, moudrá autorita starších (v osobě babičky) a 3) králové a královny tu byli důstojní, což jsou tři věci, kterých si v pohádkách hodně považuju. Všichni herci byli dobře obsazeni a přímo srostli se svými postavami. Jako nejstarší sestru mě potěšilo, že hrdinkou byla netradičně sestra starší, ale nezapomnělo se ani na tu mladší :-) Moc se mně líbila chemie mezi králem a princeznou a věk krále mně vůbec nevadil - v tomhle žánru dám kdykoliv přednost důstojnému, charismatickému Milanu Bahúlovi před neklidnými, přidrzlými Jany Dolanskými. A k tomu tématu svatební krajky: podle mě bylo dobře vymyšleno, protože jednak ukázalo, že král byl zřejmě v mládí velice náročný a hledal ženu, která by byla přesně jako matka, ale příběh ho nechá dospět tak, že ženu získá, až když začne být víc sám sebou a uvažovat, že tu hloupou podmínku zruší a manželku si najde sám. A zdlouhavým paličkováním titěrné krajky zase příběh "dospěje" princeznu: ze začátku byla bezohledná a ztřeštěná, a paličkováním se naučila trpělivé práci. (03.02.2012)

Vlastně mi vadilo jen to, že se král oholil (bez vousů vypadal starší a měl příliš ostré rysy). Všichni ostatní byli vybraní perfektně. Klára Issová se mi velmi líbila. Italského stavitele Pavla Kříže jsme všichni žrali. Božidaru Turzonovovou jsem za její charakter obdivoval. Radek Holub (kterého jsem do této chvíle neznal), byl zajímavý. Pavel Landovský zvládl své rozhořčení nad ztrátou vína perfektně. A námět (špatný osud poněkud lehkomyslné princezny) je zajímavý. ■ P.S. Když král ležel v tom hnoji (ještě, než se oholil), tak vypadal docela mužně. (06.04.2015)

No žádný archetypální iniciační počin to nebyl, ačkoli téma s Osudem se k tomu přímo nabízelo. Jurodivá princezna blbka, která naštěstí neměla ambice a klidně by raději prala prádlo, protože to je větší sranda, než královský ples, se nepolepšila, k rozumu nepřišla, přišla akorát ke starému kořenovi, kterému začne co nevidět dělat peklo na zemi, což si ten vopelichanej úchyl přes krajky naprosto zaslouží. Ostatně za tuhle kokotinu by zasloužili všichni tvůrci pětadvacet na holou. Ta cimra sloužící babičce a vnučkám za ložnici, kuchyni, jídelnu, trůnní sál a kdeco dalšího je fakt magořina, ale ještě šílenější jsou ty brojleři na zeleném pažitu, kteří snáší mraky vajec. Asi nikdo z tvůrců ani jejich příbuzenstva nepěstoval slepice. No a ten Osud? Jako ano, člověk se vlastními chybami a vlastní blbostí učí a moudří, ale jestliže nic špatnýho nedělá, (akorát to, že spí jako dřevo i když kolem něj skály padají) a vzbudí se a pyká za něco ani netuší proč a nač, jenom vyděšeně prchá jako hlloupé štěně, na vysvětlenou dostane něco jako "máš prostě blbej osud, holka, tak ho zkus změnit", tak to je opravdu velegeniální počin. Proto se taky nebohé děvče nikam neposune, nijak se nepolepší, pořád je to jurodivá blbka, akorát zamilovaná. Strašný osud. (21.04.2020)

Viděl bych to na lepší průměr,nebyl jsem z filmu u vytržení,ale na druhou stranu jsem se ani nenudil,bavili mě hlavně Pavel Kříž a Radek Holub v příběhu o tom,že karma je svině.Potěšilo mě,že chybí troškovsky "vtipné" postavy různých "roztomilých" šišlalů a koktalů,oceňuji i absenci Jiřiny Bohdalové. (22.12.2016)

jak už tu někdo zmiňuje, konečně zas jedna pohádka, která nemá zapotřebí dělat z králů směšné nebo senilní postavy a vůbec si bohatě vystačí bez komických prvků a rádobyžertovných postav (i když jistý pokus v postavě architekta Compostiho tu ze začátku je). Konečně zase jedna pohádka, kde jde o víc, než aby se princezně dostal adekvátní protějšek, případně naopak. Myslím popasování se s Osudem, který tu má podobu Radka Holuba a který "kde může, pomůže." Osvěžující jsou neotřelé lokace (Houska a Stránov) a v důsledku nakonec i to velmi skromné (asi nedostatek financí?) pojetí obou "království": v jednom královna s vnučkami obývá celkem asi tři místnosti, zároveň sloužící jako kuchyň, ložnice a trůnní sál a obejdou se zcela bez služebnictva. V druhém může hledaná osoba nepozorovaně vlézt královi až do ložnice a způsobit stavební kolaps, když zlikviduje snůšku vajec na jednom statku. A ještě: vyžadovat od hrdinů, aby byli výhradně a jenom mladí, je pěkný nesmysl. (15.08.2015)