Její pastorkyně

Jak se to píše v obsahu - bylo to ploché. Ano, klasické drama podle Gabriely Preissové, výborné, ale spíše divadelní výkony herců v čele s Leopoldou Dostalovou, Marií Glázrovou a Ladislavem Boháčem, ale řada nedostatků, dokazující mi film od filmu, že Cikán nepatřil k režisérským velikánům. Maskéři zřejmě nechtěli z etických důvodů vytvořit na tváři Glázrové ránu po noži, jak by to udělali ti dnešní, až detail zahojené jizvy byl posléze vidět. Ale především zde bylo minimálně užito exteriérů, kulisy ateliéru byly zcela patrné. (06.01.2019)

Vzrůstající vnitropolitické napětí, vyvolané protidemokratickým postojem sudetských heinleinovců, přimělo filmové podnikatele k tomu, aby do svých produkčních plánů zařadili především náměty, těžící z tradic českého národa. Nejschůdnějším řešením byly stále reprízované jevištní hry domácích klasiků z přelomu devatenáctého a dvacátého století, které se přirozeně těšily velkému zájmu a oblibě diváků. Tato tendence se projevuje nejsilněji během sezony 1937/38, kdy vznikla celá série filmových adaptací: Stroupežnického Našich furiantů, Tylova Švandy dudáka, Šubertova Jana Výravy, Vrbových Božích mlýnů, Kříže u potoka Karoliny Světlé nebo Jiráskovy Lucerny. Do této koláže bez problémů zapadá i Cikánova zvuková verze Preissové Její pastorkyně, která byla v tisku a na propagačních materiálech prezentována jako nákladný velkofilm. Dnes je ovšem zcela evidentní, že se jednalo o klasickou reklamní bublinu, neboť celý film byl kompletně natočen v ateliérech na Barrandově (byť samotná výprava si zaslouží diváckou pozornost). Na scénáři se podílel sedmadvacetiletý Otakar Vávra, jenž měl v té době za sebou již dvě úspěšné režie, jednu spolurežii a několik zajímavých avantgardních pokusů. Cikán do hlavních rolí angažoval významné činoherce z pražského Národního divadla, z nichž mou pozornost nejvíce upoutala svým projevem a navenek neokázalým herectvím Leopolda Dostalová, jejíž kostelnička je jednou z mála výjimek skutečně plnohodnotného uchopení hrané postavy. Vedle fotogenicky přitažlivé Glázrové pak zaujme dvojice nevlastních bratří, hraných Dohnalem (pro nějž to byla výjimečná příležitost ztvárnit ryze negativní charakter) a Boháčem; zbývající protagonisté v čele se sourozenci Vojtovými odvedli standardní rutinu. V kontextu doby, která byla ve skutečnosti možná mnohem vypjatější a tragičtější, než se nám dnes může jevit, představuje PASTORKYŇA bez falešných póz jedno z nejvyspělejších dramatických děl prvorepublikové kinematografie, jehož poselství zůstává stále živé a aktuální. Vždyť není nic hrůznějšího, než vražda na nevinném dítěti, kterému byl tímto aktem odejmut nejcennější boží dar: právo na život. Hřích zůstane hříchem a vina vinou. Je pouze na nás, zda-li odpouštějící nebo neodpustitelnou. (15.04.2010)

V nejednu chvíli se mi zdálo, že mi srdce vyskočí z těla. Ten konec, kdy Kostelníčka bere dítě... no krve by se ve mne nedořezal...a Jenůfka, když koukala do náhonu.. no to byl podobný pocit. V době, kdy je mrtvol mraky a krve na obrazovkách hektolitry, tady není vidět nic, stačí náznaky, pohledy, gesta, výraz v obličejích a tóny hlasu a člověk cítí tu hrůzu. Závěr filmu dává naději, že život mladé ženy půjde dál v dobrých šlépějích. Odpuštění Jenůvky , já na to z knihy úplně zapomněla... Taky nemám ráda dramata.., ale život by byl plochý, kdyby existovaly jen komedie a romantické filmy :-) (19.01.2021)

Z hlediska dnešního asi film obstojí po stránce hudby a výpravy krojů. Další věci - kulisy, herecké výkony... by na tom byly podstatně hůř, protože fakt že bylo natáčeno v atelierech byl až příliš zřejmý. Nicméně, vše tohle odpovídalo době. K filmu nemůžu přistoupit bez dávky sentimentu - kdysi jsem si v jeho divadelním provedení zaamaterštil. Takže bylo přinejmenším příjemné si drama připomenout, osvěžit vzpomínky a užít si srovnání. Příběhu možná jen trošku víc slušel méně sladký závěr. (06.01.2019)

Velmi zdařilé venkovské drama jak po filmové tak i herecké stránce. Marie Glázrová v roli Jenufy, své emoce trošku přehrávala. Naopak kostelnička Leopoldy Dostálové a venkovská chasa podávala velmi civilní výkony a dodávala snímku na uvěřitelnosti. Oba zamilovaní bratři – zhýralec Dohnal i vznětlivý Boháč nepřekročili svůj herecký standard. Dramatické situace byly skvěle podloženy hudbou. Ve filmu ojedinělý a citlivý námět vraždy dítěte je i dnes divácky přitažlivý. Co bylo skvělé, byla bohatá a působivá výprava. Početný kompars viditelný při pouti a krásné dobové vyšívané kroje byly ozdobou snímku i když si nejsem jistá, jestli zrovna to dnešní mladí diváci ocení. (23.03.2016)