poster

Bronzová koruna (TV film)

Pohádka

Česko, 1997, 55 min

  • kingik
    *

    Dramaturgicky a scenáristicky neukočírovaný zmatek v sympatickém hereckém podání, které si v rámci možností drží i určitý nadhled, ale v konečném kontextu, je mu to málo platné. V televizní pohádce zkušené Svatavy Simonové téměř nic nefunguje a nedrží pohromadě. To už tak bývá, že králové v lesích umírají po zásahu "vyšší moci", kdy se samovolně uvolní (polystyrenový) kámen, král se samovolně po pádu ze splašeného koně pomočí a spadne pyjem přímo na balvany. Jo, kdyby to byly jen naražené koule, tak to rozchodí, ale ouha, král umírá a zanechává po sobě testosteronovou princeznu Barboru Munzarovou a jejího mladšího bratříčka, kterého měl místo zplození raději vyjebat na skálu. Chlapeček mimochodem neuměl ani hrát, natož aby byl nějak sympatický. To nevadí, protože na scénu v pravém okamžiku vstupuje krutopřísný kníže Jan Kanyza, jehož proradnost nezná mezí. A aby taky ne, když si leští koule na královský trůn. Princezna s bratříčkem putují do vězení. Potud se nejedná o pohádku, ale o celkem přijatelnou historickou inscenaci v drama hávu. Tvůrcům však došlo, že to nemá být historické drama, a je třeba to celé odlehčit. Blbá dramaturgie posílá na scénu dva duchy, vévodu a jeho služebnici, kteří kdysi zaplatili ve vězení svými životy a (pohlavní) styk se světem živých si chtějí udržet stůj co stůj. Princezně pomůžou k útěku z vězení, a poté je nebohý divák svědky střídání dramaticky nezvládnutých akčních scén, i těch méně vypjatých, které téměř vždy působí stoprocentně směšně a neumětelsky. Vše je ještě podmíněno, že se stále musíme pohybovat v mantinelech pohádky, kdy jsou k vidění nejrůznější kouzla, což už diváka nutí nebrat to celé vážně. Vypravěčský rytmus narušují časté flashbacky, kterým je věnována zvláštní kolonka už v tak dost nesourodém příběhu. Herecké výkony jsou sympatické. Všichni hrají s chutí. Nejlepší je jednoznačně Jan Kanyza. Utáhl i horší chvilky, a že jich tady není málo. Barča Munzarová není prototypem princezny, a troufám si zatipovat, že při její nadměrné hormonální dysfunkci měla pičinu chlupatou jak medvěd záda, na což by nestačil ani nový Veet , ale sem nějakým způsobem zapadla. Ostatní herci si udrželi nadhled, který je patrný zvláště u Jiřiny Jiráskové a důstojně působil i Vladimír Dlouhý v divné dvojroli, ale na Kanyzu neměl nikdo. Scény s ním mě bavily nejvíc. Do příběhu se vloudily výsostné zmatky stran jednání postav a jejich motivace byly čím dál tím méně jasné, pak zmíněná dvojrole, kterou jsem nechápal, a jako divák jsem jasně inklinoval fandit nelítostnému knížeti, a ke vší smůle, pohádkové motivy byly zakomponovány do příběhu dost nuceně až na sílu. Když si je totiž odmyslím, vyšlo by z toho tv historické drama, které není při vší dobré vůli úplně k zahození a je vyvedeno v legračně nablblé režii. Takhle je to nablblá (skoro) pohádka, u které si divák není jist, co s ním zamýšlí, a jak chce, aby jí divák vnímal. Ve výsledku byla dost mimozní, včetně zcela nepochopitelného závěru. Mé hodnocení: 20%(29.10.2014)

  • hous.enka
    ****

    Česká duchařská pohádka? Proč ne! Kanyzův kníže Vilém byl zloun, jakého jsem dlouho v pohádce neviděla. Brrr. A oba duchové (V. Dlouhý a J. Jirásková) byli opravdu perfektní. Rozuzlení jsem nečekala, jen mě trochu překvapila ta dvojrole. Jinak ale hodně dobré.(18.11.2012)

  • Narciska
    ****

    Je několik druhů pohádek - fantasy a homurné a dobrodružné a hrdinské a nevím jaké. Mezi nimi nejradši mám pohádky romantické (a pak hrdinské), tj. pohádky o lásce, jež musí projít mnoha nelehkými zkouškami než dojde naplnění. A romantickým pohádkám určitě vévodí tato, a to svoji originálností. Nejedná se o nejlepší pohádku, co jsem kdy viděla, ale je tak neobyklá a její vývoj tak nejistý, že celou dobu zůstává pro pohádky (jež se vyznašují šťastným koncem) netypická otázka, kam že se to celé vyvine? Chválím také velmi lidské výkony a charaktery, jež jsou silné i křehké současně.(20.2.2016)

  • Jezinka.Jezinka
    *****

    Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života.(18.11.2012)

  • triatlet
    **

    Díky duchařskému motivu v podání dvojice Jiřina Jirásková a Vladimír Dlouhý se dostaví i krapet pohádkovosti.(24.11.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace